Souhlas Senátu s trestním stíháním senátora Vl. Železného (26.1.2003)

dne 23.1.2003 se konala 4. schůze Senátu. Na programu jednání byla i žádost o souhlas Senátu s trestním stíháním senátora Vladimíra Železného.

Tento jednací bod byl uskutečněn na základě požadavku Policejního prezidia ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování o vyslovení souhlasu Senátu s trestním stíháním senátora. Podkladem pro jednání byla zpráva z jednání mandátového a imunitního výboru (která vycházela z podkladů předaných PČR dne 26.11.2003).

Senát vydal Vl. Železného po tříhodinové rozpravě. Ve svém příspěvku Dr. Železný sám požádal o zbavení imunity. Požádal dále o možnost prostudování dalších obvinění, které byly součástí předaných podkladů PČR a se kterými neměl možnost se seznámit a vyjádřit se k nim, tak jak to předepisuje (nikoliv jen umožňuje) postup daný jednacím řádem Senátu.
Zde mám na mysli §41 jednacího řádu Senátu (zákon 107/1999 Sb.) odst. (1) … "Mandátový a imunitní výbor … provede urychleně nutná šetření a umožní senátorovi … aby se osobně jednání zúčastnil a k věci vyjádřil…" . Možnost vyjádřit se k druhé části mu byla odepřena. Na tuto skutečnost upozornili někteří senátoři v diskusi.


Domnívám se, že po splnění této procedury by již nikdo ze senátorů (včetně mne) neměl pochybnosti o hlasování ve shodě s požadavkem na vydání které již senátor Železný sám deklaroval.

Sdělil doslova "chci prohlásit svoji vůli být Senátem vydán, jak jsem už mnohokrát prohlásil. Současně žádám o řádné dokončení postupu předepsaného zákonem v mandátovém a imunitním výboru. Hovořím o proceduře, která mi byla odepřena"



Odepření zákonné procedury nemělo žádný logický důvod a bylo pouze silovým řešením, které prosazovala část senátorů jasně oddělená svou politickou příslušností.

Velmi zajímavý byl i spěch při projednávání. Daleko pozvolnější a důkladnější byla dříve zkoumání i u obyčejných přestupků. Argumenty zastánců bezprostředního vydání bez řádného splnění procedury senátu byly velmi chabé a v mnoha případech byly podobné povrchním mediálním zkratkám. (např. "nejsme zde abychom hledali vinu", přestože zkoumání viny nikdo ze senátorů nepožadoval; dále, žádná odpověď na to proč MIV nesplnil jednací řád, tj. proč nedal čas k prostudování a vyjádření k druhé části obvinění)

Další nekorektností ze strany MIV bylo nezabývání se podezřením z manipulace s fakty předkládanými policií. Senátor sdělil MIV, že je schopen v dohledné době dodat důkazy o uvedené manipulaci. Výbor však rozhodl, že šetření neprovede.



Proč tomu tak bylo? Nabízí se několik příčin.
1) silný mediální tlak a snaha vyjít mu vstříc.
2) politický rozměr rozhodování vzhledem k deklarované vazbě ODS a Novy (jak v médiích, tak opakovaně při předchozích vyjádřeních některých politiků) zmíněná i v jednom příspěvku při jednání Senátu.

Jaký je skutečný vztah Novy a ODS? Jediná měřitelná vazba je analýza médií. V analýze publikované sdružením InnoVatio v publikaci Media Tenor (za období leden - polovina června 2002) je rozložení kritiky stran Koalice televizními médii a rozhlasem následující: Nova (televizní noviny) -20%, český rozhlas 1 (ozvěny dne) -20%, Prima (zpravodajský deník) -18% ČT1 (události) -2%. Z tohoto titulu mohli mít zástupci bývalé Koalice a jejich sympatizanti v Senátu zájem činit potíže médiu s negativním postojem k jejich uskupení, pokud se tato situace naskytla.
Zlepšovat svoji politickou pozici všemi dostupnými prostředky je postup běžný, avšak tento konkrétní způsob bych nepovažoval za korektní.



Některé mediální souvislosti
Přestože nikdo nežádal, aby Mandátový a imunitní výbor (MIV) nebo Senát zkoumal vinu, přesto se opakovaně v médiích objevoval výraz typu "MIV a Senát by neměl rozhodovat o vině, okamžitě senátora vydejte". Zde se jedná o vytvoření nepravdivých okolností a poté jejich komentování a napadání těch, kteří se s nimi přímo neztotožňují. To je jeden ze způsobů prezentace používaný novináři, kteří jsou neinformovaní, nebo kteří nemají z různých důvodů čas nebo ochotu si dostupné informace prověřit. V námitkách senátorů skutečně nešlo o posuzování viny ale o požadavek na splnění procedury dané zákonem.


Jaká je podstata sporu
S podstatou sporu je zapotřebí se vždy alespoň rámcově seznámit. Jedině tak lze posoudit, zda neexistuje nějaká souvislost s výkonem mandátu. Pro dokreslení celého případu považuji za vhodné zmínit se i o některých zajímavých skutečnostech.

Ze všech případů, které byly jako podklad žádosti policejního prezidia Senátu předloženy (a bylo jich celkem 7) jich 6 bylo přímo, nebo nepřímo vyvoláno společností CNN a z těchto 6-ti kaus se 5 týká údajného poškozování věřitele.

Na základě skutečností a porovnání všech dostupných faktů mohu sdělit, že okolnosti žalob jsou velmi podezřelé a dělají dojem vykonstruovanosti, viz. následující skutečnosti.

zaplacená žaloba?
Vl. Železný upozornil, že má k dispozici dokument (autorizovaný holandským soudem) - dodatek ke standardní smlouvě k právním službám, ve kterém CCN nabízí jisté tuzemské advokátní kanceláři jednorázovou odměnu za libovolné obvinění, které bude s jejich přispěním sděleno Vl. Železnému, žádný trestný čin není specifikován, je ponechán na jejich libovůli. Odměna byla stanovena na 3 mil. Kč a byla termínovaná. Pokud nebude sděleno obvinění do 30.4.2001 odměna nebude vyplacena. Je nahodilou souvislostí, že 14. a 15.3. 2001 jsou sdělena obvinění. Dokument je uložen na úřadu vyšetřování

zatajené dokumenty?
Ve všech kausách týkajících se poškozování věřitele se podle V. Železného dopustila policie manipulace a uvádění Senátu v omyl. Podle ustanovení § 256 trestn. zákona, podobně jako je tomu jinde v Evropě, se trestně postihuje takové jednání dlužníka, který snižuje majetek pod úroveň svého dluhu. Má-li majetek větší nemůže věřitele poškodit. Bylo povinností vyšetřovatelů a státního zástupce aby v případě, kdy CNN podávala svá obvinění na poškoz. věřitele zjistit, zda náhodou majetek Železného není větší nežli pohledávky a pak po zjištění zákonné podmínky trestnosti, se pustit do obvinění. Až mnohem později na naléhavá upozornění právníků V. Železného se tím začala zabývat policie. V listopadu r. 2002 poté co byl zvolen senátorem policie obdržela od jejich autorizovaného pracoviště ohodnocení majetku a tento klíčový důkaz nebyl senátu předložen. Podle posudku uvedená hodnota vždy převyšovala výši pohledávek.

Podobné komentáře předkládá Vl. Železný ke všem případům a jsou uvedeny v 020 okolnosti jednání MIV a 021 fakta a důkazy, které neobsahuje žádost policie

V tištěných médiích (např. LN ze dne 24.1.2003) bylo možné nalézt výrazy "Opravdu nelze podle řady ctihodných mužů vyloučit, že policie jedná zaujatě?", nebo varování "Ti politici, kteří vyslali alarmující signál, by měli prosadit důkladné šetření svých podezření .. jinak jsou sami podezřelí, že jednali zaujatě vedeni snahou zářit na obrazovkách..". Na to je jednoduchá odpověď. Zaujatě může jednat kdokoliv, jen idealista může připustit, že tato možnost v principu neexistuje. Je spíše s podivem, že se takto zjevných pochybností neujali právě novináři. A výše uvedené varování je typickým příkladem lehkého nátlaku. Každý, kdo nalezne nějaké nesrovnalosti je sám podezřelý.