Priority italského předsednictví EU (2.8.2003)

Dne 31. července 2003 navštívil senátní výbor pro evropskou integraci italský velvyslanec J.E. Giorgio Radicati a seznámil přítomné s prioritami italského předsednictví EU.

Prvou prioritou je přeměna návrhu ústavy do samotné ústavy Unie a to do konce tohoto roku. Itálie se pustí již v příštích týdnech do bilaterálních jednání, kde výsledkem by měla být eliminace počtu sporných bodů, tak aby zůstalo jen několik jasných bodů kde lze nalézt největší rozpory a na ty poté soustředit při jednání pozornost. Začátek mezivládní konference je plánován na 4.10.2003. Itálie je přesvědčena, že ústavní smlouva není cílem ale je důležitou fáze vývoje Unie. Z této ústavní smlouvy by měl vyjít komplexnější proces na jehož realizaci by se měly podílet všechny státy rozšířené Evropy.

Druhou prioritou je splnění cílů Lisabonského procesu (tj. zvýšení konkurenceschopnosti EU oproti Spojeným státům a Japonsku). Cestu vidí italské předsednictví ve zvýšení výdajů veřejných investic na výzkum a v úzké spolupráci a v účasti evropských finančních institucí na financování výzkumu. Dále pak v posílení kontaktů mezi v výzkumnými středisky všech 25-ti států
Pro zvýšení dynamiky rozvoje EU, považuje Itálie za důležité zlepšit dopravní sítě (hlavně silnice). Toto zlepšení by se mělo týkat hlavně zvýšení hustoty dálnic v nově přistupujících zemích.

Třetí prioritou italského předsednictví je zemědělství. Zde Itálie vychází z toho, že Evropa s větším počtem členů bude potřebovat propracovanější, jemnější a spravedlivější, kompenzační systémy.

Čtvrtou prioritou Itálie je další rozšíření EU. Itálie předpokládá, že do konce r. 2004 by mělo být dokončeno vyjednávání s Rumunskem a Bulharskem, tak aby jejich vstup byl připraven na r. 2006. Současně Itálie sleduje pozorně vnitřní vývoj v Turecku a neopomine žádnou příležitost jak podpořit vládu této země tak aby pokračovala v demokratizačním procesu a tak aby byl umožněn v budoucnu (bez specifikace roku) vstup Turecka do EU.

Další prioritou je posílení euroatlantického vztahu. Zde Itálie podporuje rozšíření spolupráce se Spojenými státy a dále chce nalézt způsob, systém dohody se Spoj. státy, který současně umožní vytvořit společný bezpečnostní systém, který by úzce nezávisel jen na Wasingtonu.
Důležitá je pro Itálii silná společná evropská schopnost obrany.

Evropa musí hrát větší roli při řešení krizí ve světě, které ve svém důsledku dopadají na samotnou Evropu. Např. větší roli při dialogu mezi Izraelem a Palestinci, nebo při obnově Iráku.

Itálie si je vědoma, že po 11 září 2001 vznikly nové požadavky na boj s terorismem. Terorismus již nabyl rozměrů války, je to plíživá válka, je to válka která je současně vidět a současně je skryta. Pro snížení nebezpečí terorismu Itálie požaduje vytvoření účinných evropských bezpečnostních systémů, které s bezpečnostními systémy USA vytvoří barieru i odstrašující prostředek, tak aby byla občanům Evropy navrácena dřívější jistota.

Vztah s Ruskou federací musí být vztahem pozorným a otevřeným, vtažení Ruska do našich problematik může předejít různým krizovým situacím. Větší pozornost by měla být věnována Balkánu je to oblast kde musí být nalezen systém bezpečnosti a rovnováhy.

Itálie akcentuje závěry jednání z r. 1995 v Barceloně která se týkala zapojení všech zemí kolem Středozemního moře do evropské oblasti. Italské předsednictví by chtělo aby bylo využito všech potenciálních možností, které středomořská oblast nabízí.

Přiložené obrázky

  • 020803-1.jpg, 13 kB