Návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (22.9.2003)

Senát PČR projednal na své 10. schůzi dne 10. září 2003 vládní návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (Senátní tisk 135, sněmovní tisk 256). Cílem tohoto zákona má být komplexní úprava specifického druhu státní služby příslušníků bezpečnostních sborů (Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Vězeňské služby ČR, Celní správy ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služby, celkem v počtu 70 tisíc osob) a soustředění této úpravy do jediného právního předpisu.

Předložený zákon obsahuje nejen úpravu služebních poměrů, ale rovněž úpravu platovou (tzv. služební příjem) i zvýšení stupně unifikace poměrů příslušníků k jednotlivým sborům, umožňující "mezioborovou migraci" s uznáváním dosažených zásluh.

Úprava služebních poměrů, která nově oproti původnímu znění, definuje práva a povinnosti příslušníků a je pozitivním základem pro zlepšení práce a výkonu bezpečnostních sborů, se setkala s kladným přijetím většiny senátorů. Bylo to zejména proto, že je v zákoně řada nových prvků, které by měly zlepšit výkonnost a profesionalitu sborů:


- tvrdě se ověřuje způsobilost příslušníků k výkonu služby a k přechodu do služebního poměru na dobu neurčitou zavedením 3 leté "zkušební doby" (§9-12)
- stanovuje nejen požadovaný stupeň vzdělání pro jednotlivé služební hodnosti, ale také požadavky na potřebné zaměření nebo obor vzdělání a další kvalifikační požadavky ve vazbě na zastávané služební místo.(§7 a 19)
- neumožňuje žádné trvalé výjimky ze vzdělání a to ani z důvodů věku či dlůežitého zájmu služby, ani pro stávající příslušníky
- stanovuje náročná kritéria pro přijetí do služebního poměru i v oblastech zdravotní, fyzické a osobnostní způsobilosti (§15)
- přísně definuje stav, kdy občan, pro účely vstupu a setrvání ve služebním poměru není považován za bezúhonného (§12)
- zavádí kariérní systém, včetně kariérního způsobu obsazování služebních míst ((§18 až 21)
- pro skončení služebního poměru je zákonem stanovena věková hranice 65 let (§41)
- stanovuje velmi přísná kritéria (na rozdíl od stávající právní úpravy) kdy příslušník musí být propuštěn (§42)
- zavádí povinnost průběžně hodnotit podřízené příslušníky, včetně všech důsledků, plynoucích z neuspokojivých výsledků ve výkonu služby /snížení služebního příjmu, převedení na nižší hodnost, propuštění/ (§42.126.191.208)
- zcela nově, velmi výrazně a přísněji než doposud, omezuje některá ústavní práva příslušníků, zejména zakazuje členství v politických stranách a účast na podnikatelské a jiné výdělečné činnosti /kromě pedagogické, vědecké, literární .. / (§48)
- umožňuje příslušníka odvolat z dosavadního služebního místa a ustanovit na jiné i v jiném místě služebního působiště, avšak příspěvky na bydlení (které se vyplácejí v Armádě ČR) neexistují. (§25,26)
- neexistuje příplatek za službu přesčas, v sobotu a v neděli, v noci, ve svátek a za dělenou směnu … (§113)

Druhou součástí zákona je i úprava služebního příjmu.

Samo zvýšení příjmů v kontextu nutnosti reformy veřejných financí není dobrým signálem. Zvyšování mandatorních výdajů bez komplexního řešení státních financí není vhodné. Prohlubuje to dále ohromný deficit rozpočtu a navíc jej přenáší na další vlády.

Samotné zvýšení příjmů lze v budoucnu podpořit, ale silný důraz na odchodné a výsluhové nároky, a jejich zvyšování je diskutabilní. Příslušník sborů by měl být přiměřeně odměněn zejména v průběhu své aktivní služby. To povede vede jistě i k dlouhodobé stabilizaci bezpečnostních sborů i posílení koncepce dlouhodobého zaměstnání.

Navrhovaná výše odchodného a výsluhové nároky se navíc nezdá být v souladu ze zamýšlenou koncepcí dlouhodobého zaměstnání. Podle předkladu se příslušníkům sborů nabízí taková výše doživotní renty, která v některých regionech překročí průměrnou výši státem vyplácených důchodů. Jistě není správné tyto výplaty zcela zrušit - je to jistá kompenzace za ztrátu kvalifikace. Tradici je však nutné přizpůsobit realitě, neboli finančním možnostem tohoto státu a postavení odměňování jednotlivých skupin ve společnosti.

Osobně považuji za vhodné řádně odměňovat příslušníky bezpečnostních sborů v aktivní službě. Podmínky, které jsou pro ně vytvořeny pro toto období přispějí ke stabilizaci sborů nejlépe. Výše odchodného i výsluhových nároků by neměla být hlavním motivem jejich práce.

Senát PČR schválil znění návrhu zákona s několika pozměňovacími návrhy. Nejdůležitější se týkal změny výměry odchodného (V §156 zák., odst. 1) kdy se nejvyšší možná výměra odchodného snížila z osminásobku měsíčního služebního příjmu na šestinásobek.

Další změny redukující výdaje státu v této oblasti již Senátem neprošly. Ty se týkaly zejména změny valorizace výsluhového příspěvku, z navrhovaných 4% za 2% a omezení výměru výsluhového příspěvku maximálně na úroveň průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Z tohoto hlediska nebyl zásah senátu na omezení státních výdajů příliš úspěšný.

Za nevhodný Senátní zásah lze považovat to, že v rámci pozměňovacích návrhů vypadlo jedno z nejpřísnějších kritérií které stanovuje podmínky, za kterých musí být příslušník propuštěn: došlo k vypuštění písmena d) v odst. 1 §42 zákona - citace: "porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru,",

Na schůzi PS PČR dne 23.9.2003 byl však senátní návrh přehlasován. Nebyl tedy žádným způsobem omezen další mandatorní výdaj vlády (přesahující 6 mld. Kč) avšak alespoň byla podržena přísná kritéria pro práci bezpečnostních sborů.