Jednání zástupců národních parlamentů s Hospodářským výborem EP

Výbor Eevropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti uspořádal ve dnech 20-21 února společné zasedání se členy národních parlamentů k problematice zvýšení hospodářského růstu v Eurozóně. Jednání navazovalo na zasedání stejného formátu, které se konalo v dubnu minulého roku, a jeho cílem bylo posílit účast členských států v diskusi o makroekonomickém rámci Eurozóny a to prostřednictvím přímých příspěvků členů jejich parlamentů.

Společné zasedání výboru řídila předsedkyně Výboru pro hospodářské a měnové vztahy EP, socialistka, paní Pervenche Beres. Hlavní vystoupení, po kterých následovala diskuse, měli Joaquín Almunia (komisař pro hospodářské a měnové záležitosti), Jean-Claude Trichet (prezident evropské centrální banky), Jean-Philippe Cotis (hlavní ekonom OECD), Jean Pisani-Ferry, ředitel výzkumného a vzdělávacího institutu ,,Bruegel economic thinktank“ a Jeremy Rifkin, šéf nadace pro ekonomické trendy (Foundation for Economic Trends). Český Senát byl reprezentován senátorem Škaloudem.

Podle prezidenta evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Tricheta zůstávají strukturální reformy stále základem pro zvýšení konkurenceschopnosti a výkonnosti eurozóny. Otevření sektoru služeb novým členským státům by vytvořilo dobře fungující a flexibilní trh služeb, podpořilo proces přizpůsobení a zvýšilo pružnost eurozóny na hospodářské šoky. V dlouhodobém období by to podpořilo hospodářský růst a zaměstnanost.

K procesu rozšiřování eurozóny Trichet poznamenal, že jde o proces, který má jasně definovány procedury a pravidla. Nezbytné podmínky jsou dané Smlouvou. Trichet potvrdil společný postup ECB a Evropské Komise, pokud jde o termín zveřejnění letošní Konvergenční zprávy. Bude to na podzim. Žádná dodatečná kritéria pro převzetí eura nebudou zavedena a současná kritéria nebudou zmírněna.

Komisař Almunia zdůraznil nový přístup EK k rozpočtové politice. Na rozdíl o minulého období, kdy se přistupovalo pro-cyklicky (tj. při poklesu ekonomické aktivity se zvyšovaly deficity), je nyní základní přístup proti-cyklický. U těch členských států, které před 5 lety zavedly reformy, se situace zlepšila. Po analýze všech programů stability a konvergenčních programů si EK stanovila jako priority především nutnost posílení výzkumu a vývoje, řešení problematiky stárnutí obyvatel, fungování trhů a definování strategie energetické politiky. Podle Komisaře, z reakcí občanů jak vnímají EU vyplývá závěr, že nejsme schopni reagovat na požadavky zvyšování zaměstnanosti.

Zvyšování produktivity a zaměstnanosti neplní zřejmě očekávání. Není se ale čemu divit. Pokud se jsou schopny členské státy dohodnout v oblasti podpory hospodářského růstu a konkurenceschopnosti pouze na podpoře vzdělání a na posílení výzkumu a vývoje, situace se příliš nezlepší. Jeden z příspěvků upozorňující na malý růst evropských ekonomik v roce 2005, poukázal i na to, že v Německu dokonce poprvé od druhé světové války klesla reálná hodnota mzdy.

Hlavní ekonom OECD Jean-Philippe Cotis viděl možnost posílení hospodářského růstu v eurozóně, stejně jako Trichet, prostřednictvím strukturálních reforem. OECD je znepokojena slabým hospodářským růstem, způsobeným řadou špatných politik, které vyhnaly pracovníky z trhu práce. Agregátní poptávka je nižší než kapacita výroby, což brání hospodářskému růstu. Hospodářský růst byl podvazován neadekvátní fiskální politikou, která zvyšovala daně. Monetární politika málo podporovala ekonomickou aktivitu v době hospodářského poklesu. Eurozóna v posledních 15 letech ztrácela oproti USA i ve využívání pracovní síly (rozdíl 15%) a v důsledku stárnutí obyvatel, které doléhá na Evropu více než na USA. Tato propast se bude dále prohlubovat. Obdobně je to s produktivitou práce. Zdá se, jako by Francie a Belgie doháněly v této oblasti USA. V těchto zemích však na rozdíl od USA není zapojeno do pracovního procesu velké množství méně kvalifikovaných pracovníků a ti nejsou započítávání do statistiky produktivity práce.

Pokud jde o nízké využívání pracovní síly, měl Cotis na mysli zejména předčasné odchody do důchodu jako obecně přijímaný přístup. Prostředky na tyto důchody by měly být raději použity na podporu mladým nastupujícím pracovníkům. Dále schází větší podpora vzdělanosti a příspěvek univerzit k výzkumu ve malý. Přimlouval se za zvýšení hospodářské soutěže v oblasti služeb.

Otevření sektoru služeb tak jak je zmiňoval Trichet i Cotis, je bezpochyby srozumitelný a správný názor. Na druhé straně pojem „strukturální reformy“ byl citován mnoha účastníky avšak nebyl nikdy precizován. Kromě poměrně obecného sdělení, o tom, že měnová unie vyžaduje pružné trhy práce a konkurenční trhy zboží se zde projevovala spíše snaha neříci něco konkrétního. To se týkalo i členů národních parlamentů. Výjimkou bylo bezkonfliktní téma několika příspěvků které akcentovaly zlepšení konkurenceschopnosti pomocí vkládání větších prostředků do vzdělání a výzkumu. Pouze europoslanec Strejček měl tu odvahu vyslovit se pozitivně k zachování daňových a sociálních systémů v jednotlivých státech jako zdroj konkurence a tedy i výsledné výkonnosti. Současně kritizoval extenzivní sociální systémy a rigidní pracovní právo. Co potřebujeme není fair trade, ale free trade a více vnitřní soutěže v Evropě, ať již daňové, či sociální. Dobře charakterizoval situaci jeden z polských senátorů - z rozpravy usoudil, že existuje zklamání nad výší růstu, na druhé straně diskuze ukazuje, že sice chceme růst, ale také chceme status quo.

Jako doplněk první části přednášek bylo naplánované vystoupení šéfa Foundation for Economic Trends Jeremy Rifkina. Jeho tématem byla společná energetická politika Evropy. Podle jeho slov se zásoby ropy stále ztenčují a za 20-30 let bude spotřebována polovina zásob a 2/3 zbývající ropy bude v oblasti Perského zálivu (muslimský svět). Nahradit tento výpadek zdrojů atomovou energií nedoporučuje vzhledem k nevyřešené problematice uložení odpadů a dále z důvodů nebezpečí teroristických akcí. Jako řešení nabízí využití technologie, založené na vodíku, doplněné obnovitelnými zdroji energie. Pan Rifkin odhaduje, že již za 25 let budou všechna auta jezdit na palivové články na základě vodíku. Energii lze podle něj takto vyrábět regionálně při současném vytvoření energetické sítě, kam by se předávaly přebytky energie. Zmínil také další možnosti vzájemného geografického sdílení energií (sever Evropy energie z lesů, jih-sluneční). Přechod na tyto zdroje energie bude podle pana Rifkina znamenat 3. průmyslovou revoluci. Evropa má šanci být na čele této revoluce.

Rifkin je známý zastánce „evropské sociální ekonomie“, který působil mimo jiné jako poradce předsedy Evropské komise Romana Prodiho a napsal řadu knih. Je známý svými formulacemi o selhání kapitalismu, o nutnosti regulace za účelem zamezení vykořisťování , které je kapitalistickým praktikám vlastní atp. Jeho sdělení bylo možné zařadit do vizí popularizátorů vědy a reklamního agenta na své knihy. Jeho vystoupení mi připomínala jednu citaci z Parkinsona: „na každou otázku existuji jednoduché, srozumitelné, jednoznačné ... ale nesprávné odpovědi“.
Charakteristické bylo jednoslovné odmítnutí jaderné energetiky v situaci, kdy pod vlivem rizika vysokých cen ropy a za účelem dosažení energetické soběstačnosti, na ní začíná sázet řada států. Pokud jde o vize vodíkového hospodářství, tento energetický systém je diskutován již mnoho let, a jeho spuštění nebude vázáno na vize pana Rifkina ale na ekonomickou efektivitu. Není pochyb o tom, že pokud dojde ke zdražení jedněch zdrojů energie, budou dostupné prostředky alokovány jiným směrem, třeba směrem vodíkového hospodářství. Představa p. Rifkina o tom, že v Evropě se rodí nové myšlenky pro celý svět, v Asii a USA převažuje myšlení 19. století, působí komicky ve stínu reality vzdalování se EU od USA pokud jde o HDP na hlavu.

Ve druhé části vystoupil ředitel bruselského výzkumného ústavu Bruegel pan Jean Pisani-Ferry k institucionální problematice EU.

Podle Ferryho je současný nízký hospodářský růst eurozóny důsledkem malé ekonomické výkonnosti největších členských států (Německa, Francie a Itálie), které nerealizovaly reformy. Podle něj mají vlády příliš krátkodobý program. Dále pak se reformy se v eurozóně zpomalily po zavedení eura. Podle Ferryho jsme v reformní pasti, máme společnou měnovou politiku, ale ne fiskální politiku.

Setkání uzavřela předsedkyně výboru Pervenche Beres. Zasedání podle ní umožnilo neformální výměnu názorů a přineslo řadu nových podnětů pro další činnost jak řečníků, tak i poslanců v národních parlamentech a v Evropském parlamentu .

Celkem jednání nevybočovalo z umírněné diskuse, která se úzkostlivě vyhýbala jakýmkoliv návrhům na změny v reformě pracovních trhů nebo sociálních systémů, popř. se jich dotýkala jen v obecné a vágní formě. O to se častěji vyskytovala tvrzení o tom, že případné reformy musí být sociálně únosné. Že bychom neměli zapomínat zejména na celkovou kvalitu života (sociální pojištění, volný čas atd.) a že sociální systém není překážkou hospodářského růstu.

Přiložené obrázky

  • brusel01_a.JPG, 84 kB