Charta základních práv Evropské unie (11.12.2002)

Dne 10.10.2002 se konala na půdě Senátu odborná diskuse k Chartě základních práv Evropské unie. Odbornou diskusi připravil Výbor pro evropskou integraci.

Některé základní informace o této chartě jsou uvedeny dále.

Rozhodnutí o vypracování Charty základních práv Evropské unie padlo na Evropské radě, která se konala 3. a 4. června 1999 v Kolíně nad Rýnem. Důvody, které vedly k uvedeným rozhodnutím, jsou jak politické tak právní.

Integrace Evropy se podle vize politiků nemá omezit jen na vytvoření vnitřního trhu, společného rozpočtu a měny, ale musí spočívat na společných hodnotách, jejichž vyjádření se mělo promítnout právě do zpracovávaného textu Charty.

Ve zmocnění pro zpracování Charty nechybí ani důvody právní. Především je zde uveden článek 6 Smlouvy o Evropské unii, který v obecných pojmech Unii definuje jako založenou na zásadách svobody, demokracie, právního státu a respektování lidských práv a základních svobod a zásadách, které jsou společné členským státům, jejichž závažné a přetrvávající porušení může vést k sankcím předvídaným článkem 7 Smlouvy o EU. Avšak uvedený článek 6 neobsahuje inventář těchto práv. Evropská unie má v podstatě dvě možnosti, jak toto právní vakuum zaplnit. Buď přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo vypracovat samostatný text. Evropská rada v Kolíně nad Rýnem zamítla prvé řešení a neopomněla připomenout možný důsledek takového řešení, totiž marginalizaci Evropského soudního dvora v Lucemburku ve vztahu k Evropskému soudu pro lidská práva.


Vypracování textu Charty základních práv Evropské unie

Text Charty byl vypracován skupinou vytvořenou ad hoc označenou jako Konvent, která se skládala z představitelů národních exekutiv, Komise, Evropského parlamentu a parlamentů národních. Tato skupina měla 62 členů, 15 představitelů národních exekutiv, evropského komisaře pro spravedlnost a vnitřní záležitosti M. Antonio Vitorino, 16 členů Evropského parlamentu a 30 představitelů parlamentů národních.

V čele předsednictva stál Roman Herzog, bývalý prezident SRN a bývalý předseda německého ústavního soudu.. Jeho zasedání byla veřejná a výsledky jeho práce byly veřejnosti dány k dispozici na stránkách internetu. Předmětem připomínek veřejnosti byla zejména sociální práva a rovnost pohlaví. Pojem práv sociálních byl předmětem živé diskuse mezi přívrženci "méně sociální dikce" na straně zástupců Británie ale také Švédska. kteří se obávali útoku na svou sociální legislativu a
přívrženci širší koncepce představované především Francií, Belgií a Itálií.

Obsah Charty základních práv Evropské unie

Charta obsahuje preambuli a 54 článků rozdělených do 7 následujících kapitol: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, občanství, spravedlnost a všeobecná ustanovení. Preambule odkazuje na povinnosti vyplývající pro členské státy z mezinárodních závazků, na Smlouvu o Evropské unii, na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropské sociální charty a na judikaturu Evropského soudního dvora v Lucemburku a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Charta tak obsahuje klasická práva lidská a práva moderní spojená s vývojem společnosti a technologií a práva sociální. Ve srovnání s ÚmlLP (Úmluvou o Lidských právech) a jejími dodatkovými protokoly upravuje Charta sedm nových práv: důstojnost lidské osobnosti (toto právo vděčí za svůj vznik zejména základnímu zákonu německému, ústavně právní jurisdikci francouzské)
integrita lidské osobnosti, která je upravena s cílem zabránit klonování lidských bytostí. ochrana osobních údajů, která navazuje na Úmluvu Rady Evropy z 28. ledna 1981 týkající se ochrany osob při automatickém zpracování dat osobní povahy a Směrnici z 24. října 1995
svoboda výzkumu
právo na azyl vyplývající z Ženevské úmluvy z 28. července 1951 a ze Smlouvy ES
ochrana cizinců v případě odloučení
ochrana dětí vycházející z New Yorkské úmluvy o právech dětí z 20. listopadu 1989

V sociální kapitole figurují práva, která již byla formulována v Evropské sociální chartě a v Chartě Společenství o základních sociálních právech pracujících spolu správy novými. Mezi první kategorii se řadí právo na informace a konzultace pracujících, právo na vyjednávání a kolektivní akce, právo na zprostředkování zaměstnání, ochrana před neoprávněným propouštěním, ochrana rodinného a profesionálního života, právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc a na zabezpečení zdravotní.

jako nová práva jsou práva obsažená v evropských smlouvách jako je přístup ke službám v obecném ekonomickém
zájmu, ochrana životního prostředí a spotřebitele a také ochrana rovnosti pohlaví ve všech
oblastech ne pouze v oblasti zaměstnání, práce a odměňování a konečně práva starších osob.
Je vhodné připomenout, že Evropská sociální charta po revizi z 3. května 1996 byla ratifikována pouze třemi státy (Francie, Itálie a Švédsko). Problém vymahatelnosti těchto práv souvisí s jiným chápáním jejich povahy představiteli jednotlivých členských států. Za účelem překlenutí tohoto problému Charta činí rozdíl mezi sociálními právy a sociálními principy.

Koncepce rozlišení mezi principy a právy je něčím novým. Tato koncepce v podstatě promítá rozdíl mezi obecně formulovanými normami, u kterých je možné zpochybnit jejich přímou aplikovatelnost a normami, které skutečně jsou přímo aplikovatelné. Zatímco podle této koncepce práva je třeba respektovat, principy je třeba uvádět v život. Povahu práv mají například ochrana před neoprávněným propouštěním, zákaz práce dětí, zaručení přístupu ke službám zprostředkujícím zaměstnání a práva zaručující rovné a spravedlivé pracovní podmínky.
Naopak programový charakter a charakter principů mají všechna ustanovení odkazující na právo komunitární a nebo národní legislativu a praxi. Jedná se zejména o právo na informaci a konzultaci s pracovníky v rámci podniku, právo na vyjednávání a na kolektivní akce, přístup k sociálním dávkám a k sociální pomoci, ochranu životního prostředí a spotřebitele. Vedle výše uvedených práv občanských, politických a sociálních upravuje Charta také práva menšin, rovnost a občanství.


Právní povaha Charty základních práv Evropské unie

Evropský parlament ve své rezoluci přijaté v březnu 2000 a řada delegací zastávali názor, že tento text je třeba v určitém časovém horizontu začlenit do smluv (Belgie, Itálie, Portugalsko).
Právní povaha Charty by tedy měla postupovat vurčitých vývojových stádiích:
1. v krátkodobé perspektivě by text měl povahu politické deklarace.
2. ve střednědobé perspektivě by mohla získat právní sílu tím, že by byla začleněna do Smluv ale právní závaznost Charty by měla mít určité odstupňování v závislosti na obsahu jednotlivých jejích ustanovení. (Obdobně tomu bylo například v případě francouzské ústavy z roku 1946, kdy na určitá deklaratorní ustanovení mohlo být odkazováno v právních sporech, aniž by tato měla přímý účinek, zatímco jiná ustanovení byla právně závazná.) 3. vdlouhodobé perspektivě, a vtom smyslu se vyslovil i předseda Roman Herzog i vněmeckém tisku, není možné vyloučit, že by se tato Charta stala preambulí budoucí Evropské ústavy. V této souvislosti také představitel Bundestagu v Konventu navrhl, aby setato Charta stala předmětem referenda.