Penzijní reforma

Jedním z velkých současných rizik je financování penzijního systému. Důchodový systém se dostane do krize, která se bude v důsledku demografického vývoje dále prohlubovat.

V současné době je využíváno tzv. průběžné financování důchodového systému, tj. to co se daný rok vybere od plátců je okamžitě přerozdělováno a spotřebováno. Tyto příspěvky nevytvářejí žádné další prostředky tím, že by byly zhodnoceny např. investováním. V důsledku snižující se porodnosti a prodlužování délky života, dochází k tomu, že je stále méně lidí v produktivním věku, kteří mohou přispívat na stále větší množství lidí, jež jsou v důchodovém věku. V současné době je cca 2,7 mil. důchodců a cca 4,8 mil. plátců, tj. zhruba necelí dva plátci na jednoho důchodce. V r. 2050 to bude zhruba jeden plátce na jednoho důchodce. To povede k tomu, že vybrané peníze nezajistí stávající poměr výše důchodů k příjmům. Srozumitelněji řečeno - důchodci budou mít stále nižší důchody. Tento deficit lze obecně snižovat pomocí tzv. parametrických změn (tzn. pomocí zvýšení odchodu do důchodu, nebo zvýšením výběru pojistného). Ty však mají svá omezení. Lze zvýšit věk odchodu do důchodu např. na 65 let, těžko je ale možné zvýšit ho třeba na 80 let. Zvyšování pojistného má také svá rizika. Zkušenosti ukazují, že od jisté výše daňového zatížení začne celkový objem vybraných daní klesat. Navíc zde působí efekt, kdy v důsledku zvyšování daňové zátěže začne docházet k poklesu výkonnosti ekonomiky.

Ať již dojde k jakýmkoli reálně průchodným parametrickým změnám, problémy s financováním se pouze oddálí. Nejpozději v roce 2035 by mohlo dojít ke krachu systému. Z toho vyplývá nutnost zároveň s parametrickými změnami začít se zásadní reformou systému. Podobné problémy má většina evropských zemí.

Evropské země se snaží zhoršující se situaci řešit v podstatě dvěma základními způsoby: Přechodem na vícepilířový „smíšený“ systém, v němž jeden z pilířů představuje zaměstnanecké penzijní připojištění nebo na systém tzv. »fiktivních účtů«, známý pod anglickou zkratkou NDC, další pak kapitálové soukromé pojištění (s příspěvky do fondů zhodnocujících peníze).

Pokud jde o systém NDC je to spíše účetní trik, nežli řešení problému (viz Schneider NDC Virtuální důchodová reforma).
Pro zaměstnanecké penzijní připojištění není dosud v ČR legislativní rámec. Navíc ani zaměstnanecké fondy stále rostoucí deficit důchodového systému nijak neřeší. Pouze se ke komerčním penzijním fondům přidají zaměstnanecké. Budou zhodnocovat svěřené peníze sami, nebo je budou je dál svěřovat komerčním fondům a budou tedy plnit funkci dealerů.
Kapitálové soukromé pojištění představuje systém, kdy prostředky na účtech budou zhodnocovány. To je efektivní cestou jak zajistit financování důchodů v budoucnosti, nicméně je obtížené danou věc prosadit napříč politickými stranami. Jednou z cest k dohodě jsou např. návrhy na zavedení takových regulací na správce fondů, které by minimalizovalo, popřípadě vyloučilo jejich bankrot a zároveň by umožnilo prostředky multiplikovat prostřednictvím jejich investování. Tak to funguje v zahraničí, kde dosud žádný důchodový fond nezkrachoval. To je úkol pro zákonodárce.

V letech 2004 - 2005 pracovala expertní skupina vzniklá z dohody všech politických stran zastoupených ve sněmovně na přípravě podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě v ČR Tzv. Bezděkova komise. Úkol přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě byl uložen dohodou předsedů uvedených stran a následně Vláda ČR formou vládních usnesení vytvořila podmínky pro jeho realizaci. Výkonný tým pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě svou činnost ukončil v závěru června 2005. Své poznatky publikoval v Závěrečné zprávě. Detaily o práci týmu a závěrečná zpráva jsou uvedeny na činnost tzv. Bezděkovy komise.

Již předběžné výsledky práce komise se staly předmětem řady odborných statí. Porovnání dvou nejreálnějších variant jsou uvedeny na srovnání návrhu ODS a KDU-ČSL

Následná politická jednání, která by měla vést k legislativnímu jednání a ke schválení konkrétní podoby důchodové reformy však dosud nevedla k cíli.


Základní principy reformy, které jsem navrhoval ve spolupráci s K. Havlíčkovou a spolufinancoval, jsou uvedeny v 

Důchodová reforma detailněji (20.2.2003)

Reforma důchodového systému (14.7.2003)


Konkrétní systém Komplementární konverze ve stručné verzi.

Tato koncepce, která byla původně nastartována v rámci sdružení ISEA K. Havlíčkovou a O.Schneiderem, byla dopracována již na individuální bázi a s mou podporou.

Jedná se o poměrně originální systém, který zavádí postupné snižování váhy stávajícího průběžného penzijního systému a opatrné startuje individuálního spoření. Žádná věková kategorie na reformu nedoplácí, ať už nižším důchodem, nebo vyšším daňovým zatížením ve formě vyššího pojistného. Má nízké transakční náklady a je flexibilní, tj. má možnost měnit nastavené parametry v průběhu reformy podle vývoje ekonomické situace.

Jádrem návrhu je postupný, soustavný nárůst váhy fondovým způsobem financovaných důchodů. Přestože se uvažuje o posílení fondového pilíře, reforma počítá s tím, že celkový důchod, který se dnes vyplácí jako kombinace průběžně a fondově financovaného důchodu, zůstane na úrovni dnešních důchodů. Nové na celém návrhu je, že fondový systém by se měl začít zavádět u ročníků, které mají nejblíže do důchodu, a podle úspěšnosti reformy jej dále rozšiřovat směrem k mladším ročníkům. Jednoduše řečeno, nejstarší předdůchodové ročníky budou od státu dostávat více než od fondů a mladí naopak. Od prvního roku reformy se budou lidem odcházejícím do důchodu vypočítávat částky snížené o lineární procento. Tedy ti, kteří půjdou do důchodu za rok, budou jej mít ze státního rozpočtu o dvě procenta nižší, kdo půjde za 2 roky o 4 procenta a tak dále

Základem úspěchu reformy je, aby byla v jejím průběhu udržena rovnováha mezi objemem vybraného pojistného a objem vyplácených důchodů. To je možné zajistit tím, že nové důchody ze státního rozpočtu by se měly snižovat dříve nebo rychleji než pojistné. K tomuto stavu však můžeme dojít nejdříve za 15 let. Po tuto dobu bude zapotřebí snižovat podíl pojistného placeného do státního systému rychleji než nové důchody. Je to optimální doba, za kterou si pojištěnec může ušetřit ve fondech to, co platil navíc do systému.

Počáteční deficit by pomohlo vyřešit například převedení pojistného na nezaměstnanost do pojistného na důchody. Stát, který nyní financuje z rozpočtu deficit důchodového systému, by namísto toho financoval náklady na nezaměstnanost. Nastartování reformy by podle autorů stálo zhruba 10 miliard. S návratností by bylo možné počítat do15-ti let.
Návrh důchodové reformy prostřednictvím Komplementární konverze (20.7.2005) - viz přiložený soubor

Stávající stav důchodové reformy respektuje pomalou průchodnost výrazných změn zejména ve sněmovně. Teprve ve třetí etapě reformy bude pojištěncům dána možnost volby, zda jejich důchod bude plynout pouze ze základního důchodového pojištění nebo částečně i ze spořícího pilíře důchodového systému
viz Důchodová reforma - MPSV 2007
 
 

Přiložené soubory

doc KmplemKonverze01 (KomplKonverze.doc - 130 kB)