Podpořte žalobu na prezidenta (8.2.2013)

Amnestie vyvolala ve veřejnosti rozpaky a osobně jsem dostal několik e-mailových sdělení, která mě žádají o připojení se k žalobě na prezidenta z důvodů velezrady a o podporu iniciativy skupiny senátorů, kteří se obrátili na Ústavní soud ČR, aby druhou část vyhlášené amnestie zrušil. Níže uvádím, proč se k uvedeným iniciativám nepřipojuji.

Moje odpověď

 

Prezident republiky Václav Klaus vyhlásil v rámci svého novoročního projevu amnestii. Na základě ní se mimo jiné zastavují pravomocně neskončená trestní stíhání, která byla zahájena před více než osmi lety a to u trestných činů, za které se neukládá vyšší než desetiletý trest.

 

K samotnému užití amnestie ve stávajícím rozsahu mohu obecně sdělit, že ani já, ani nikdo z mých kolegů, nemá žádnou radost z jejích důsledků, zejména z jejího potenciálního dopadu na dosud procesně neukončené případy hospodářské povahy, které vygenerovaly velké množství osob uplatňujících své nároky, co by poškození.

 

Jakkoli je správné upozorňovat na dlouhou dobu procesů, jakkoli může být pravda, že ani při dokončení trestního řízení by se k nárokovaným náhradám škody klienti nedostali, a přestože se mohou poškození i nadále domáhat svých nároků, nepovažuji čl. II amnestie za prozíravý. Ubírá zejména naději na uplatnění spravedlnosti.

 

Velezrada

Velezradou se tak, jak je uvedena v § 96 zákona , o Ústavním soudu, rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Podněty ze strany veřejnosti se týkají zejména demokratického řádu.

 

Amnestie je institut, který nemůže být proti demokratickému řádu, protože je zakotven v Ústavě. Toto platí, i bez ohledu na to, jakkoliv lze důsledky amnestie vnímat negativně, či zda se její důsledky mohou někoho dotknout.

 

Ústava sama blíže nedefinuje, co se rozumí velezradou a skutkovou podstatu velezrady nelze odvodit ani ze zvláštních zákonů, ani ji pro její zvláštní povahu nelze definovat v trestním zákoně. Při posuzování zda k tomuto skutku došlo je zapotřebí využívat judikátů a popř. použít i komparativního hlediska. Nemám v úmyslu se zde pouštět do hlubokých úvah hodných ústavních právníků, ale podle odborníků není amnestie ve stávajícím rozsahu ohrožením materiálního jádra Ústavy ani velezradou.

 

Dále, podle komentáře k Zákonu o Ústavním soudu je nutné pro naplnění skutkové podstaty ústavního deliktu velezrady vyžadovat úmyslné zavinění. Tomu nic nenasvědčuje.

 

Nejsem tedy přesvědčen o tom, že jsou v daném případě splněny podmínky pro podání senátní žaloby na současného prezidenta republiky pro velezradu . Ta by mohla mít efekt pouze symbolický, pouze jako gesto vyjadřující nesouhlas s čl. II jím vyhlášené amnestie. Nedomnívám se ale, že je tu Senát od toho, aby dělal gesta. Má na to, aby posuzoval záležitosti kvalifikovaně.

 

B) podání skupiny senátorů na zrušení článku II amnestie

Proti aboličnímu rozhodnutí prezidenta republiky podala skupina 30 senátorů dne 14.1.2013 Ústavnímu soudu ČR "Návrh na zahájení řízení o zrušení ustanovení jiného právního předpisu dle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR ". V takovémto řízení se zkoumá, zda právní předpis nebo jeho část je či není v souladu s ústavním pořádkem. Tímto podáním se senátoři domáhají vydání nálezu, kterým by byl článek II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, zrušen. Senátory zastupuje JUDr. H. Marvanová.

 

Důvody, o které se opírá podání skupiny senátorů odkazují na:

a) omezení práv poškozených a jejich postavení v trestním řízení

b) porušení povinnosti ochrany majetku se zřetelem na legitimní očekávání

c) porušení práva poškozeného na spravedlivý proces ohledně jeho majetku

d) porušení principu rovnosti v řízení o nároku poškozeného trestným činem

e) zásah do základních principů právního státu (prostřednictvím rozsahu amnestie)

 

Jakkoliv je každý z těchto důvodů pochopitelný a svým způsobem přesvědčivý, soudní stíhání zastavené prezidentovou amnestií již obnovit nepůjde. Podobně vnímám i nemožnost zrušení článku II. rozhodnutí.

 

Pokud bychom vycházeli z formálního hlediska, pak amnestie s ohledem na svůj specifický charakter není obecně závazným právním předpisem, který bude aplikován po řadu let, jako tomu bývá u zákonů, jejichž charakteristickým rysem je obecnost.

Amnestie je konstitutivním rozhodnutím ústavního orgánu, které má adresnou a jednorázovou povahu. K závěru, že amnestie má charakter konstitutivního „rozhodnutí“ (a nikoliv právního předpisu), dospěl již Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 23.09.2008, ve věci Lexa proti Slovensku. Usnesení orgánů činných v trestním řízení o tom, že konkrétní obviněný je účasten amnestie, pak spolu s výše uvedeným pojetím vytváří překážku možnosti o věci rozhodovat znovu. Proto se domnívám, že je málo pravděpodobné, že by se podáním senátorů ÚS zabýval. Nicméně veřejné mínění může tlak na projednání posílit.

 

Pokud by Ústavní soud k rozhodování o materiální stránce přistoupil, musel by vzít v úvahu, že ústavní podmínky pro vydání rozhodnutí o amnestii byly bezezbytku naplněny. Rozhodnutí prezidenta republiky bylo před jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů ČR kontrasignováno předsedou vlády a prezident republiky nepřekročil své pravomoci, když je z Ústavy nadán pravomocí rozhodnout o rehabilitaci, agraciaci i abolici.

 

Dále by se ve svém rozhodování (na zrušení článku II.) musel Ústavní soud vyrovnat s vahou různých ústavních principů; např. pravou retroaktivitou v opozici s právem na spravedlivý proces nebo principem právní jistoty v opozici s principem rovnosti před zákonem. Vzhledem k tomu, že o amnestii již bylo rozhodnuto a usnesení orgánů činných v trestním řízení (o tom, že obviněný je účasten amnestie) má pouze deklaratorní charakter, její zrušení by v tomto kontextu působilo retroaktivně. Zákaz přímých retroaktivních zásahů vyplývá z článku 1 Ústavy ČR (resp. z příslušných judikátů s ním souvisejících). Tento právní postulát je součástí materiálního jádra české Ústavy, které - obrazně řečeno – „stojí“ i nad (ústavním pořádkem garantovaným) právem na spravedlivé řízení. Jakkoliv je tato konstrukce pro laickou veřejnost ve srovnání s pocity málo pochopitelná, je součástí procesu právní interpretace. To není obhajoba článku II. rozhodnutí, ale důvodem pro nepřipojení se k Návrhu na zahájení uvedeného řízení.

 

Nároky poškozených

Jeden z argumentů ve prospěch porušení principu rovnosti, který skupina senátorů v návrhu uvádí, se týká řízení o nároku poškozeného trestným činem. Zhoršené podmínky tohoto řízení v důsledku abolice byly v médiích komentovány nejčastěji a často také docházelo ke zkreslení podstaty věci. Např. v televizním pořadu „Události, komentáře“ odvysílaném dne 7.1.2012, byl na displeji promítán text, vysvětlující na čem je založen návrh senátorů: "amnestie poškozeným uzavírá možnost domoci se svých nároků". Řada komentářů používala stejnou zkratku.Takto kategorické tvrzení ale není pravdivé.

 

Pokud poškození řádně a včas uplatnili konkrétní nárok na náhradu škody u orgánů činných v trestním řízení, aboličním rozhodnutím prezidenta republiky k promlčení tohoto nároku nedošlo, neboť podle ustanovení § 112 občanského zákoníku zákonná promlčecí doba ode dne uplatnění nároku do dne 1.1.2013 neběžela. Pokud nebylo o právu konkrétních poškozených v tzv. adhezním řízení rozhodnuto (mimo jiné i z důvodu zastavení trestního stíhání), mohou poškození, aniž by se jejich nárok promlčel, uplatnit své právo v občanském soudním řízení, přičemž žalobu na náhradu škody je třeba podat do uplynutí zbytku promlčecí doby. Tu lze určit tak, že od zákonné promlčecí doby se odečte doba, která uplynula od spáchání skutku obviněného do dne, kdy poškozený prokazatelně uplatnil nárok na konkrétní náhradu škody u orgánů činných v trestním řízení.

 

Mimoto, nárok poškozeného na náhradu škody byl vždy nárokem občanskoprávním, byť byl projednáván soudem společně s řízením trestním. Je pravdou, že procesní postavení poškozených je v civilním řízení ztíženo (povinnost hradit soudní poplatky, nutnost prokázat, že ke škodě došlo jednáním obviněného a nutnost prokázat příčinnou souvislost). Na druhé straně poškozený může požadovat, aby jako jeden z důkazů byl k civilnímu spisu přidán i spis z trestního řízení. Neplatí tedy, že možnost domoci se nároku na náhradu škody by byla definitivně uzavřena. Civilní řízení sice klade poněkud větší nároky na poškozené, resp. jejich právní zástupce, nicméně civilní řízení neklade na poškozeného z hlediska prokázání jeho tvrzeného nároku více požadavků, než jaké jsou ze zákona kladeny na státního zástupce v řízení adhezním.

 

C) některé specifické otázky

Jaký vzkaz máte pro postižené v těchto kauzách?

Nejprve několik úvodních vět. O nároku, který je v rámci trestního řízení uplatněn, soud rozhodne, pokud se v průběhu řízení ukáže, že jde o nárok nesporný, jak co do jeho souvislosti s trestným činem a zaviněním obviněného, tak co do výše tohoto nároku. Soud nárok přizná jen v takovém případě a v takovém rozsahu, které považuje za nesporně prokázané. Jinak poškozeného odkáže s celým nárokem nebo s jeho částí na občanskoprávní řízení.

 

Můj vzkaz je následující: pokud nyní dochází k zastavení řízení v důsledku aplikace čl. II. vyhlášené amnestie, je takovéto rozhodnutí třeba považovat za rozhodnutí obdobné odkazu poškozeného na občanskoprávní řízení v odsuzujícím rozsudku soudu. Další viz

http://www.epravo.cz/top/clanky/jak-je-to-s-naroky-poskozenych-v-trestnim-rizeni-po-jejich-zastaveni-v-dusledku-amnestie-prezidenta-republiky-88833.html

 

Česká advokátní komora, s ohledem na možné nejasnosti stran uplatňování nároku poškozených a jejich postavení po aplikaci čl. II. amnestie prezidenta republiky, učinila opatření, na základě kterého bude u advokátů v ČR dostupná bezplatná základní informační právní služba pro všechny poškozené.

Základní informace pro osoby poškozené trestnou činností, jejichž práv se může dotknout amnestie prezidenta republiky lze nalézt stránkách České advokátní komory

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=10672

 

Umíte si představit sebe v jejich pozici?

Ano, ale nedomnívám se, že nebýt amnestie, by byli všichni, proti kterým bylo zastaveno trestní stíhání, obratem odsouzeni a všichni poškození, včetně mě, by se domohli náhrady škody. Např. H-Systém. Hlavní viník Smetka sedí za mřížemi již několik let. A domohli se poškození nějaké náhrady? Jen velmi malé části. U jiných případů soudy nerozhodly ani po desíti dvanácti, nebo dokonce i šestnácti letech. Nedomnívám se, že by rozhodly v letech dalších. S ubývajícími léty se totiž riziko, že o své zmizelé nároky přijdete bez náhrady, zvyšuje. Problémem této amnestie zřejmě není domožení se náhrady, ale nespokojenosti s tím, že obviněnému nemůže být s konečnou platností prokázána nebo vyvrácena vina.


Máte pocit, že takto vypadá právní stát?

Poměrně ilustrující je stanovisko Jana Kudrny ze dne 8.1.2013 (který je odpůrcem amnestie a jeho kritické články jsou opakovaně zveřejňovány v médiích): Nedomnívám se, že rozhodnutí o amnestii lze ústavně korektně zrušit. Jinými slovy, následky pro právní stát by mohly být daleko horší, než má samotné problematické ustanovení amnestie. Zejména proto, že zákaz retroaktivity v trestním právu je nepřípustný a to i na základě mezinárodních smluv, mj. Rady Evropy, a je to zákaz, od kterého nelze odstoupit ani v době např. válečného stavu.


Očekávám, že budete zastupovat zájem a přání voliče (podle jiných také "Jste zástupce, který má zastupovat a hájit zájmy voličů", nebo "Jste můj zástupce v senátu, tak prosím za mě hlasujte")  Takováto přání nemají řešení. Nemám možnost zjistit jaký je poměr těch, kteří chtějí jednu věc a kteří opak. A měl bych se řídit podle poměru názorů obyvatel? A mám možnost to vůbec zjistit. Zjistím pouze to, kdo má větší mediální vliv, nebo kdo se hlasitěji ozývá. A i kdybych měl možnost zjistit přání voličů, bylo by jen jedním z podkladů pro má rozhodování. Dalším zdrojem je mé svědomí a mé zkušenosti, kvalifikované analýzy a věcná diskuse.

K dalším žádostem k přidání se k podpisu podání ke zrušení II. části amnestie  Vaše přání je splněno a z Vašeho hlediska již může být jedno, zda podání uskutečnilo 30 nebo 31 senátorů. Obě komory jsou namíchány různě z lidí s různými názory a to je správné. Někdo hlasuje pro a někdo proti, někdo se k nějaké iniciativě přidá a jiný nikoliv. Já se snažím věc posuzovat spíše věcně.

Co jste jako senátor udělal k lepší vymahatelnosti práva v ČR?

1) bráním nesmyslům

Co ovlivňuje kvalitu práva jako předpoklad pro to, aby bylo dodržováno a tedy i vymáháno? Podle JUDr. J. Baxy předsedy Nejvyššího správního soudu je prvním místě množství norem. Cituji: " Namísto legislativního minimalismu jsme svědky legislativního optimismu. Řekl bych až legislativní posedlosti. Neustálé změny práva, permanentní pohyb bez toho, že by byl doprovázen jakousi věcnou, časovou, systémovou koordinací.. Množství hloupých nápadů, které se stanou součástí práva. Nepřípustné ovlivňování obsahu norem ...". Konec citace. V Senátu (ať již v UPV nebo na plénu) nehlasuji příliš pro populistické, zbytečné a hloupé nápady vznikajících zejména z iniciativy poslaneckých a senátních aktivistů a které zaplevelují právní řád.

 

2) podporuji účelnou legislativu

Nejsem v exekutivě, a pokud jde o zákony podporuji účelnou legislativu např. nový trestní zákoník http://www.skaloud.net/clanky/novy-trestni-zakonik-schvalen-v-senatu-8-1-2009/ nebo nový občanský zákoník atp.

 

3) jsem členem odborné komise pro právo

Ministr spravedlnosti má své různé poradní orgány. Jsem členem jedné z nich - odborné komise pro právo. Účastnil jsem se jednání komisí, které vedli dva poslední ministři spravedlnosti. Mám možnost komentovat zákony při jejich vzniku.