Korupce se nadále rozšiřuje a je třeba imunitu rušit ne naopak (12.06.2012)

Dobrý den. Děkuju za Vaši vyčerpávají odpověď. Zatím jste mi odpověděl jediný. Bohužel s Vámi nemohu souhlasit. Ač může být možné, že budou mít ústavní činitelé (tedy i zákonodárci) do budoucna více pravomocí a budou rozhodovat o více věcech. To je podle mě ale ještě neopravňuje k využívání doživotní imunity. A možná právě naopak. Korupce se nadále rozšiřuje a je třeba imunitu rušit ne naopak. Nebo Vám přijde normální, že je odsouzený Bárta stále poslancem?

Moje odpověď

 

Vážená paní

 

Níže odpovídám na Vaše podněty

 

 

Nedomnívám se, že rozsah pravomocí má nějaký vztah k míře imunity, popřípadě k doživotní imunitě.

Jen v krátkosti zrekapituluji mé argumenty (a) pro imunitu a (b) pro doživotní imunitu. Imunita členů parlamentu a soudců Ústavního soudu spoluvytváří rovnováhu mocí, znesnadňuje ovládnutí zákonodárného sboru (zákonodárci jsou ve větším nebezpečí ze strany exekutivy, která je může chtít nějak ovládnout). Doživotní imunita neznamená, že může někdo páchat zločiny do konce života beztrestně, ale znamená jen to, že pokud komora usoudí, že je zde nelegitimní nátlak na členy parlamentu tato legitimita se neobnoví ani po skončení jeho volebního období. Tím hájí komora svou nezávislost, a pokud by byl tento typ "doživotní" imunity odstraněn, tak by členové parlamentu mohli být pod touto hrozbou poslušnější i kdyby jim mandát ještě trval. Měnit Ústavu pod dojmem nějakých emocí nepovažuji za vhodné protože se tím otvírá možnost jejích dalších snadnějších změn. Ústava není pro doby klidu ale pro nepředvídatelné okolnosti. Jejími častými změnami se zhoršuje její normativní charakter, atd.

Další podrobnější odpovědi (ve srovnání s mou prvou reakcí) na otázky, které jsem v souvislosti s touto záležitostí dostal, naleznete na http://www.skaloud.net/clanky/omezeni-parlamentni-imunity-pro-a-proti-12-6-2012/

 

Korupce se nadále rozšiřuje a je třeba imunitu rušit ne naopak

Nejsem si jist, zda se korupce rozšiřuje (ostatně o tom nesvědčí ani data z min. spravedlnosti a z Nejvyššího státního zastupitelství - viz grafika níže). Důvodem pro tento pocit může to být klamné působení několika faktorů viz dále. Nedomnívám se také, že míra korupce a imunita spolu souvisí. A navíc, i kdyby se korupce rozšiřovala, není důvod měnit imunitu, protože pokud by se někteří z poslanců nebo senátorů za imunitu při korupčních jednáních schovávali, byli by parlamentem za tyto kriminální činy bezpochyby vydáni. Z poslední doby viz např. D. Rath (ČSSD) nebo O. Chaloupka (VV). Chápu, že Vás může popuzovat možnost, parlamentní komory posoudit někdy i negativně možnost vydání, protože shledá nějaké relevantní důvody pro toto rozhodnutí, ale to je standardní demokratický prvek parlamentarismu, který je ve všech demokratických státech.

 

Nyní k rozšiřování korupce..

 

Otázkou je, zda se rozšiřuje korupce, nebo zda se rozšiřuje mediální představa o jejím rozšiřování. Přikláním se ke druhé variantě. Domnívám se, že se v médiích nerozlišuje mezi skutečnými korupčními skandály a těmi zdánlivými, nebo neprokázanými. Já těch prokázaných tolik nevidím. Ani statistiky nehovoří o nějakém zvýšení.

 

Nyní k jednotlivým faktorům, které vytvářejí pocit rozšiřování korupce.

 

1) Jsme neustále pod mediálním tlakem vytváření pocitu nějakého ohrožení korupcí. Jedním z motorů tohoto tlaku je zvýšená oblíbenost kriminalizace. Trestní delikt se stal nejnáruživěji vyhledávaným artiklem žurnalistiky. Trestní oznámení na sebe navzájem podávají zaměstnanci, podnikatelé, ale v posledních letech stále častěji také politici, ba dokonce i sami novináři. Dokonce i státní zastupitelství mnohdy nedůvodně předkládá obžaloby k soudům podle poučky: „Prožeňme to soudem, ať se ukáže!" (cituji soudce Sváčka). Takto narůstající kriminalizace přispívá k úmyslnému vytváření dojmu, že společnost prorůstá zločinem. To, že se nyní používá jako prostředek politického boje nebo jako nástroj k ovládnutí politické scény, je zjevné.

 

Obvykle se v tisku uvádí, že ten či onen čelí trestnímu oznámení, což vlastně ve veřejnosti vzbuzuje pocit, že už byl odsouzen. Média jsou dnes schopna i realitu vytvářet tím, že zobrazují pouze vybrané úseky nebo si dokonce jen na realitu hrají.

 

2) Dalším zesilovacím efektem je prokazování negativních jevů důkazem kruhem. Pokud se vás někdo zeptá co si myslíte např. o úrovni korupce a nemáte-li jiné informace citujete to, co víte z médií. Ta to opublikují a opět vám to předloží ke konzumaci a k dalším otázkám. Nebo také jinak - cituji: "Mě například fascinuje občanské sdružení, které každoročně dělá průzkum, chodí po ulicích a ptá se lidí, jestli se setkali s korupcí. A když ti lidé řeknou, že setkali, zařadí je do jakési statistiky, která nás uvede, pokud jde o korupci, někam za Kamerun, aniž bychom se dozvěděli jedinou reálnou odpověď na otázku, o jakou korupci šlo. Podpláceli jste? Byli jste podpláceni? Jednalo se o stovku? Nebo o milion? Žádná informace o kvalitě, ale naléhavé volání po nápravě. To je ovšem problém, protože taková neadekvátní představa samozřejmě nemůže být uspokojena, vede k frustraci, která je motorem zesilování napětí. A to zase vede k volání po dalších opatřeních ultimativního charakteru. Společnost se chová infantilně a stejně se chovají i politici, kteří ji v těchto tendencích podporují" (Cituji advokáta T. Sokola).

 

3) Další motor negativního mediálního tlaku spočívá v tom, že se političtí oponenti uchylují k nepodloženým obviněním, k vypouštění polopravd, či přímo nepravd. Je to poměrně účinné a lze to zvládnout s minimálními náklady. Negativní informace se šíří samy a snadno. Média to přijímají s potěšením, dává jim to čtivou náplň. Když se ale na takováto nepodložená obvinění aplikuje standardní dokazovací proces, ukazuje se většinou, že obvinění jsou na vodě (navíc vyvracet pomluvy je velmi pracné).

 

4) Co se poslední dobou změnilo, je spíše zvýšená míra obviňování z korupce svých oponentů (ať již politických, nebo těch, kteří se snaží o stejný koláč dotací) a dále zvýšená frekvence zveřejňování polopravd a obviňování v médiích. Ta se často staví do role policejního orgánu, žalobce i soudce, který na základě výběru a zveřejňování jen některých informací vytváří buď přímé, nebo nepřímé (často manipulativní) závěry o vině. Extrémní byl případ pí Jourové z MMR, ta se dostala za mohutné mediální podpory i do vězení, a všichni se radovali, že konečně někoho přistihli. Poté se ukázalo, že se jednalo se o falešné obvinění. Pro média je takovéto podezření požehnáním a intenzivně jej rozehrávají a to často za pomocí polopravd a dokonce i nepravdivých tvrzení.

Mohu dále citovat i případ Čunek. U soudu ukázalo, že korunní svědkyně Urbanová lhala. Pokud je mediální konzument měsíce masírován tím, že došlo k nějakému pochybení a poté se u soudu prokáže, že to bylo na základě falešných údajů či křivého obvinění, je pro něj z psychologického hlediska obtížné nové skutečnosti uvěřit. Slabší povahy si toto dilema pak řeší tak (aby si zachovali duševní zdraví), že si řeknou, že se v naší zemi všechno nějak skryje nebo dokonce, že jsou podplacení i soudci. To přináší úlevu namísto přemýšlení o tom, jak se dá člověk snadno médii zmanipulovat.

 

5) Samozřejmě, že se můžeme přesvědčovat o těch či oněch indiciích, která svědčí o těch či oněch prohřešcích a o jejich věrohodnosti. Nemáme ale zřejmě ani já ani vy tolik času abychom to nějak kvantitativně zvládli. Nepochybuji, že v některých případech může být situace horší, nežli si dovedeme představit, někde existují jisté indicie, ale vina musí být prokázána. Uvážím-li jednu z pozitivních funkcí médií - poukazování na možné trestní jednání, nebo morální pochybení - pak jejich sdělení musí být buď věrohodné, nebo nějak vyjadřovat míru nejistoty, či úroveň zdrojů. V opačném případě dochází k mediální manipulaci a ta rozhodující měrou přispívá ke zkreslenému obrazu situace.

 

6) málokdo si uvědomuje, že ve vyspělých státech dochází ke korupčnímu jednání také.

Není pochyb, že i mezi politiky, úředníky a dalšími osobami, které mají vliv na rozdělování veřejných prostředků, vyskytují zloději a korupčníci, zrovna tak jako ve vyspělých státech. Je zapotřebí tyto prohřešky odhalovat a trestat. Nedomnívám se, ale že je to něco ve světě neobvyklého

 

Malá osvěta o zahraniční korupci.

Francie   :

- Bývalý ministr zahraničí Francie Roland Dumas  dostal půlroční trest za korupci, při prodeji námořních fregat na Tchaj-wan (31.5.2001).

- Alain Juppé, bývalý francouzský premiér a pravá ruka prezidenta Jacquesa Chiraka. Odvolací soud ve Versailles jej odsoudil kvůli nezákonnému financování někdejší strany Sdružení pro republiku ke 14 měsícům vězení podmínečně (2.12.2004).

- Francouzští soudci prověřují (8.06.2001) zdroje, ze kterých byly hrazeny soukromé výlety Jacquesa Chiraka (Francouzský prezident), jeho ženy Bernadette i dcery Claude. Tyto cesty se konaly v době, kdy Chirac stál v čele pařížské radnice. Čelí i jiným obviněním z korupce, která ukazují na neprůhledné financování jeho mateřské strany Sdružení pro republiku.

- exministr vnitra Charles Pasqua, má na krku aféru Angolagate. V té je zapleten i syn prezidenta Mitterranda. Upláceli a pašovali zbraně (1.6.2001).

 

Velká Británie

- lord Michael Levy. Britská policie jej zatkla v souvislosti s korupčním skandálem. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků britského ministerského předsedy Tonyho Blaira (12.7.2006).

 

Itálie   :

- Giulio Andreotti, bývalý premiér, byl viněn, že inspiroval vraždu nepohodlného novináře.

- Bettino Craxi, bývalý ministerský předseda, byl zatčen a odsouzen za korupci.

 

Belgie   :

- Willy Claes, bývalý šéf NATO, prokázaná korupce ve prospěch zbrojařských firem,

- Podle belgického tisku vydal belgický konzulát  v Sofii jen v letech 1995-1997 přinejmenším 500 víz osobám, často zapleteným do mafiánských sítí a do obchodu s pornografií.

- Pierre Chevalier,  zvláštní představitel belgické vlády při RB OSN, vyšetřován v souvislosti s obviněním z praní špinavých peněz, falšování úředních listin a zprostředkování prodeje kradených předmětů.

 

Irsko

- Irský premiér Bertie Ahern - po téměř jedenácti letech ve funkci mu zlomilo vaz několik případů korupce. Aféra, kdy přijal peněžní dary "od přátel" ho provázela dva roky (2.4.2008).

 

Německo

- Saský úřad na ochranu ústavy poskytl zemskému parlamentu informace o odhalení sítě organizovaného zločinu, z nichž vyplývá, že do trestních činů korupce, zneužití úředního postavení a dětské prostituce, jsou zataženi vysocí politici a představitelé justice. (26.6.2007).

- v Německu byl do jedné z největších korupčních afér zapleten i  Helmut Kohl (1999) [případ je dostupný i na Wikipedii]. Další korupční skandály lze nalézt pod jmény Jürgen Möllemann  (předseda CDU Severního Porýní Vestfálska), Ministr vnitra  Hessenska Manfred Kanther, Ministr financí Casimir Prinz zu Sayn-Wittgenstein.

 

Podnikatelská etika

- Americký finančník Bernard Madoff, který se přiznal ke zpronevěře až 65 miliard dolarů (17.6.2009).

- Enron, manažeři obžalováni z četných podvodů a zločinného spolčení, které vedly k bankrotu koncernu a způsobily investorům a zaměstnancům škody přesahující 31,8 miliardy dolarů (8.3.2006).

- Soulský soud odsoudil devatenáct bývalých manažerů koncernu Daewoo Group za jeden z největších účetních podvodů. Někteří z nich dostali rozsudky odnětí svobody na tři až sedm let. Jiní dostali pokuty, ta dosáhla výše téměř 20 miliard dolarů (26.7.2001).

- BAE Systems, V. Británie, uplácení v Saudské Arábii., Švédsko aféra Grippeny (dosud neukončeno)

 

Ostatní oblasti

- Švédská prokuratura oznámila, že zahájila vyšetřování možné korupce při udělování Nobelovy ceny za lékařství (15.12.2008).

 

7) náklonnost veřejnosti ke katastrofickým interpretacím, náklonnost vidět věci hůře, nežli jsou ve skutečnosti, nekritičnost.

Existují také průzkumy, které ukazují, že Češi svým škarohlídstvím trumfují už většinu sousedních zemí včetně chudších Slováků. V jiném podkladu jsem zaregistroval, že v Evropě si stěžujeme nejvíce hned po Albánii. Další průzkum vedl k titulku "Češi jsou prý méně šťastní než zničení Haiťané a chudí Somálci", 30.4.2012.

 

8) málokdo si uvědomuje, že je zde neustálá legislativní aktivita parlamentu a vlády k znesnadňování korupce .

Náš právní řád ve směru k omezování trestné činnosti stále kultivujeme. Oproti západu máme zpoždění 40-ti let, také díky jinému systému., který neznal podnikání, nebo svobodnou samosprávu atd. Zákon o boji se špinavými penězi již existuje. Jedním z jeho důsledků je, že každá bankovní transakce přes 500 tis. Kč je registrována a v případě pochybností hlášena na analytický odbor ministerstva financí. Žádné transakce nad 15 tis EUR (cca 400 tis. Kč) nesmí být v hotovosti (až na výjimky dané zákonem). Existuje podrobný zákon o veřejných zakázkách (Pokud se podívám letmo do svých záznamů, pak tu mám např., že změna zákona o veřejných zakázkách ze 4.11.2011 je již dvanáctou novelou zákona od r. 2006. tj. v podstatě každý rok dvě novely. Je to málo?). Existuje zákon o střetu zájmů. Dochází k výrazné elektronizaci některých úkonu veřejné moci a správních agend (např. datové schránky úřadů od. 1.11.09). Provedly se zákonné úpravy vedoucí ke zjednodušení, vetší transparentnosti a jednotnosti správních řízení, vláda má návrh věcného záměru úpravy tzv. legitimního lobbingu, spouští se elektronické registry informací související s veřejnými zakázkami, dražbami. Na základě novely zákona o obcích nemůžou obce ručit svým majetkem za závazky fyzických anebo právnických osob, jejichž nejsou zřizovatelem. Byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Nedávno přijatý trestní zákoník dále výrazně posiluje boj s korupcí úředních osob. Tresty za pletichy v insolvenčním řízení, při zadávání veřejné zakázky, při veřejné dražbě se v kvalifikovaných skutkových podstatách zvyšují na osm až deset let, zejména ve spojení s pachatelstvím úřední osoby. Rovněž tresty za zneužití pravomoci úřední osoby a přijetí úplatku se přiměřeně zvyšují. Rozšiřuje se rozsah beztrestnosti agenta při jeho utajeném působení v organizované zločinecké skupině, umožňuje se využívání agentů z řad policistů při odhalování úplatkářství a záruka jejich beztrestnosti, možnost soudů vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v případě korupčního jednání a pro odhalování této trestné činnosti. Beztrestnost se má nově vztahovat na trestná jednání v insolvenčním řízení, při zadávání veřejné zakázky, veřejné soutěži a dražbě, zneužití pravomoci úřední osoby.

Vláda ODS také vytvořila zásadní novelu zákona o soudech a soudcích, která zavádí časově omezené mandáty pro předsedy soudů, zpřísňuje kárnou odpovědnost soudů a přenáší ji na smíšené senáty působící u Nejvyššího soudu. Významnou novinkou je i to, že v případě, že soudce spáchá přestupek, bude s ním vedeno správní řízení a ne kárné. Soudce je tedy nyní před zákonem na stejné úrovni jako ostatní občané. Vláda ODS také schválila založení Generální inspekce bezpečnostních sborů – nezávislé kontroly bezpečnostních sborů jako záruky spravedlivého vyšetřování i ochrany před korupcí (nejsem si jist, zda byl již realizován).

Existuje zvláštní policejní služba, zodpovědná za odhalování nejzávažnějších případů korupce - Služba pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti (SPOK) http://www.policie.cz/clanek/policie-ceske-republiky-utvar-odhalovani-korupce-a-financni-kriminality-sluzby-kriminalni-policie-a-vysetrovani-pcr-uokfk-skpv.aspx . Existuje program vlády pro boj proti s korupcí obsahující řadu legislativních návrhů http://www.mvcr.cz/boj-proti-korupci.aspx . Na řadě radnic v Praze jsou protikorupční výbory a linky, atd.

Podle JUDr. Libora Vávry, místopředsedy Městského soudu v Praze se za posledních osm let se zvýšily trestní sazby na všechny trestné činy související s korupcí veřejných činitelů, dnes úředních osob. Omezení anonymních akcií vláda projednala 30.5. 2012.

 

Nebo Vám přijde normální, že je odsouzený Bárta stále poslancem?

Není to nic tragického. Bárta ani Škarka nebyli ještě odsouzeni pravomocně. Navíc jistě existují jejich voliči, kteří by nelibě nesli omezení možnosti jejich vystupování ve sněmovně, což pro ně může být významná ústavní hodnota. Na druhé straně to nedělá dobrý dojem ale politické náklady si již nesou a jsou značné. Jejich původní politická strana již nemá šanci se do sněmovny dostat.

 

Mimoto v jednom ze senátních návrhů novely Ústavy, se již zakotvoval zánik mandátu v případě pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu (forma hrubého porušení poslaneckého a senátorského slibu) nebo odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (překážka osobního výkonu mandátu). Absence obdobné právní úpravy vyjadřuje důvěru tvůrců Ústavy ve vysokou úroveň politické kultury, v níž se určité věci dělají, aniž by byly předepsány, a jiné věci se nedělají, aniž by byly zakázány.

 

Dále, již v současné době platí, že pokud by existoval zákonný důvod pro omezení jejich osobní svobody, poté by již neměli možnost domáhat se účasti na jednání sněmovny. Tato interpretace vychází z názoru Ústavního soudu, a to z nálezu III. ÚS 36/1998, a to v souvislosti s případem tehdejšího poslance Miroslava Sládka, který, ačkoliv byl ve vazbě, domáhal se účasti na jednání Sněmovny, na jejímž programu byla volba prezidenta republiky. Ústavní soud tehdy vyslovil: “Jestliže stěžovatel byl sněmovnou, jíž byl členem, vydán k trestnímu stíhání, a jestliže svým postupem ... založil zákonný důvod pro omezení své osobní svobody .. nezbývá než uzavřít, že jeho vyloučení z účasti na volbě prezidenta republiky (a analogicky na kterémkoliv jiném jednání Sněmovny) bylo jen důsledkem jeho vlastního jednání, v němž statut imunitou chráněného poslance ztratil." [tuto interpretaci přebírám od místopředsedy ústavně právního výboru JUDr. S. Křečka]. Tento postup je zjevný i z případu poslance D. Ratha.

 

 

 

Přiložené obrázky

  • 110529_pripadyUplatkarstvi.jpg, 79 kB
  • 110529_pocetStihanych.jpg, 304 kB