drogy (15.10.2002)

Zneužívání drog přináší řadu škod, na životech, zdraví na psychice, na rodinných vztazích, přitahuje k sobě kriminalitu a organizovaný zločin. Zneužívání drog zřejmě nelze vymítit ale je zapotřebí je trvale omezovat.

Prodidrogová politika by se měla rovnoměrně orientovat do čtyř základních směrů: prevence, represe, léčby a náhrady škod.

Je zapotřebí zavést jednotný kontinuálního systém hodnocení efektivity finančních prostředků, vynaložených na protidrogovou politiku státu a propojení preventivních a terapeutických služeb na systém prevence kriminality. Prokázalo se, že řada tzv. preventivních programů protidrogové politiky není účinná a že čerpat na ně prostředky je vyhazováním peněz.

Prostřednictvím legislativních úprav a institucionálních změn je možné zlepšit sociálně, medicínsky, ekonomicky i trestněprávně efektivní přístup k osobám drogově závislým a k jejich léčbě.

Je zapotřebí být nadále zcela nekompromisní vůči těm, kdo drogy vyrábějí, distribuují a prodávají. Zde je nutné dále rozvíjet a posilovat mezinárodní spolupráci specializovaných útvarů Policie ČR. Těžiště represivního působení státu by mělo být přesunuto na odhalování a likvidaci sítí obchodníků s drogami.

Jedním ze základních diskutovaných problémů je, kde stanovit hranici pro ty, kteří mají skončit v rukou policie od těch, kteří patří do rukou lékařů a terapeutů.
Jednou z možností, která se nabízí by bylo rozlišovat drogy podle stupně společenské nebezpečnosti a podle toho koncipovat novelizování drogové legislativy. Stávající analýzy jsou však velmi kusé a nepřesvědčivé. Přesto se v Evropě stále častěji objevují intuitivně zdůvodněný mírnější postoj k penalizaci držení drog. V únoru 2000 se místnosti pro sterilní nitrožilní aplikaci těžce závislých uživatelů drog stávají oficiální součástí německé protidrogové politiky, jsou zavedeny ve Švýcarsku, Nizozemsku, Austrálii a v dalších zemích. Na konci roku 2000 Portugalsko zákonem ruší kriminalizaci užívání drog a jejich držení pro vlastní potřebu a přidává se tak po bok tří zemí EU, kde byl tento zákon zrušen, a dalších sedmi, kde není prosazován.

Existuje řada věrohodných analýz, která prokazují nebezpečnost i tzv. lehkých drog. Nedomnívám se, že bychom k alkoholu a tabáku měli přidávat další zneužitelné a zdraví nebezpečné látky pouze na základě intuitivního přístupu a neúspěchu některých protidrogových zákonů bez pečlivé analýzy přínosů a ztrát. Nedomnívám se dále, že poškozování zdraví je pouze osobní záležitostí. V současné době nelze ponechat svému osudu někoho, kdo si sám zavinil poškození zdraví a náprava jde z prostředků všech.

Lze samozřejmě argumentovat tím, že podobná náprava, tj. léčení z našich prostředků platí i pro konzumenty alkoholu, nebo kuřáky, aniž bychom je přitom omezovali. Zde bych argumentoval tím, že v současné době jsme již z hlediska poznání následků trochu dál a nezačínat do nekonečna s novými škodlivými látkami je projevem odpovědnosti a zdravého rozumu.
 
Viz také Canabis a mozek