Irácká krize (24.3.20003)

Dne 2. srpna 1990 vtrhla Irácká armáda do Kuvajtu, zmocnila se ho a vyplenila. O půl roku později musel Irák dobytá území opustit. Podmínkou ukončení války bylo, že Irák odtajní a zničí všechny své zbraně hromadného ničení. O tom hovoří i několik rezolucí OSN.


Ke splnění této podmínky nedošlo a z jistého úhlu pohledu lze na současnou misi nahlížet jako na pokračování pacifikace agresora spolu se znemožněním jeho dalšího vyzbrojování a to zejména zbraněmi hromadného ničení.

Každý rozumný člověk je proti válce, avšak rozumný člověk zvažuje všechna pro i proti. Nestačí jít jen za hlasem srdce, protože to srdce by mohlo dojít k úhoně.

Organizace spojených národů, konkrétně její Rada bezpečnosti od skončení války v Perském zálivu, od dubna roku 1991, přijala řadu rezolucí, definující pravomoc orgánů OSN k likvidaci iráckého arzenálu chemických, biologických a jaderných zbrojních zařízení i balistických střel dlouhého doletu. Rezoluce OSN č. 687 (z dubna,1991) a č. 1441 (listopad 2002) však hovoří o bezpodmínečném odzbrojení Iráku. Pokud by se tak nestalo, umožňují rezoluce vojenský zásah.

Obsahem jednotlivých rezolucí bylo především stanovení povinnosti Iráku bezpodmínečně zničit, odstranit či zneškodnit chemické a biologické zbraně či balistické střely s doletem nad 150 km. Dále byla Iráku stanovena povinnost odhalit všechny své programy vývoje zbraní hromadného ničení a zastavit veškeré jaderné aktivity (vyjma civilního využití izotopů).
Irácký režim využil diplomacii jako prostředek pro získání času a výhody. Neustále odmítal uposlechnout rezolucí Rady bezpečnosti, které požadovaly úplné odzbrojení. Během těch let byli zbrojní inspektoři OSN cílem zastrašování, elektronického odposlouchávání a systematického klamání ze strany iráckých představitelů. Mírové snahy o odzbrojení Iráku znovu a znovu selhávaly.
Irák několikrát tvrdil, že žádné podobné zbraně nemá, pak přiznal, že je vlastnil nebo vlastní. Navíc zbraně hromadného ničení tento režim již použil proti sousedním národům i proti vlastnímu obyvatelstvu.

Mezinárodní institut pro strategické studie IISS přinesl ve své zprávě z 9. září loňského roku nezávislý přehled o aktivitách Iráku při přípravě zbraní hromadného ničení.


Podle této zprávy Irák nezákonně:

- vlastní vojenské plány na využití chemických (yperit, tabun, sarin a VX) a biologických (antrax, botulotoxin, a.atoxiny a ricin) zbraní, přičemž některé z těchto zbraní mohou být připraveny k použití během 45 minut po vydání rozkazu
- vyvinul mobilní laboratoře pro vojenské účely, tedy mobilní výrobny látek použitelných při biologické válce
- pokoušel se získat kontrolované materiály, které lze také použít v chemických a biologických programech a současně se pokoušel skrytě získat technologie a materiály, které lze využít při výrobě jaderných zbraní (např. větší množství uranu z Afriky)
- ponechal si až 20 střel al-Husajn s doletem 650 km, které mohou nést chemické nebo biologické bojové hlavice, zahájil rozmisťování raket s kapalným palivem al-Samoud a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, zahájil výrobu raket s kapalným palivem Ababil-100 a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, obojí přesahuje limit 150 km a pokoušel se získat materiál potřebný k nezákonnému vývoji střel s dlouhým doletem
- vybudoval nové zařízení pro testování motorů určené pro vývoj střel schopných dosáhnout Kypr, členské státy NATO Řecko, Turecko a Izrael a samozřejmě také všechny sousední státy Iráku

Podle informací zpravodajských služeb Irák cvičil a poskytoval útočiště teroristům, včetně příslušníků hnutí Al Kajda. Američané se po 11. září předminulého roku oprávněně obávají především toho, že Saddám Husajn předává chemické a biologické zbraně teroristům. Nebezpečí je zřejmé: použitím chemických, biologických nebo snad jednou jaderných zbraní, získaných s pomocí Iráku, by teroristé mohli zabít tisíce či stovky tisíc nevinných lidí ve světě, včetně České republiky.

Spojené státy začaly v zájmu bezpečnosti konat. Předtím, než by mohl nastat den hrůzy, než bude příliš pozdě na to, jednat. Za rok či za pět let by se schopnost Iráku škodit všem svobodným národům znásobila. S tímto potenciálem by si Saddám Husajn a jeho terorističtí spojenci mohli vybrat takovou dobu pro smrtonosný konflikt, kdy by byli nejsilnější.


Organizace spojených národů, konkrétně její Rada bezpečnosti od skončení války v Perském zálivu, od dubna roku 1991, přijala řadu rezolucí, definující pravomoc orgánů OSN k likvidaci iráckého arzenálu chemických, biologických a jaderných zbrojních zařízení i balistických střel dlouhého doletu. Rezoluce OSN č. 687 (z dubna,1991) a č. 1441 (listopad 2002) však hovoří o bezpodmínečném odzbrojení Iráku. Pokud by se tak nestalo, umožňují rezoluce vojenský zásah.

Obsahem jednotlivých rezolucí bylo především stanovení povinnosti Iráku bezpodmínečně zničit, odstranit či zneškodnit chemické a biologické zbraně či balistické střely s doletem nad 150 km. Dále byla Iráku stanovena povinnost odhalit všechny své programy vývoje zbraní hromadného ničení a zastavit veškeré jaderné aktivity (vyjma civilního využití izotopů).
Irácký režim využil diplomacii jako prostředek pro získání času a výhody. Neustále odmítal uposlechnout rezolucí Rady bezpečnosti, které požadovaly úplné odzbrojení. Během těch let byli zbrojní inspektoři OSN cílem zastrašování, elektronického odposlouchávání a systematického klamání ze strany iráckých představitelů. Mírové snahy o odzbrojení Iráku znovu a znovu selhávaly.
Irák několikrát tvrdil, že žádné podobné zbraně nemá, pak přiznal, že je vlastnil nebo vlastní. Navíc zbraně hromadného ničení tento režim již použil proti sousedním národům i proti vlastnímu obyvatelstvu.

Mezinárodní institut pro strategické studie IISS přinesl ve své zprávě z 9. září loňského roku nezávislý přehled o aktivitách Iráku při přípravě zbraní hromadného ničení.


Podle této zprávy Irák nezákonně:

- vlastní vojenské plány na využití chemických (yperit, tabun, sarin a VX) a biologických (antrax, botulotoxin, a.atoxiny a ricin) zbraní, přičemž některé z těchto zbraní mohou být připraveny k použití během 45 minut po vydání rozkazu
- vyvinul mobilní laboratoře pro vojenské účely, tedy mobilní výrobny látek použitelných při biologické válce
- pokoušel se získat kontrolované materiály, které lze také použít v chemických a biologických programech a současně se pokoušel skrytě získat technologie a materiály, které lze využít při výrobě jaderných zbraní (např. větší množství uranu z Afriky)
- ponechal si až 20 střel al-Husajn s doletem 650 km, které mohou nést chemické nebo biologické bojové hlavice, zahájil rozmisťování raket s kapalným palivem al-Samoud a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, zahájil výrobu raket s kapalným palivem Ababil-100 a zvýšil jejich dolet na alespoň 200 km, obojí přesahuje limit 150 km a pokoušel se získat materiál potřebný k nezákonnému vývoji střel s dlouhým doletem
- vybudoval nové zařízení pro testování motorů určené pro vývoj střel schopných dosáhnout Kypr, členské státy NATO Řecko, Turecko a Izrael a samozřejmě také všechny sousední státy Iráku

Podle informací zpravodajských služeb Irák cvičil a poskytoval útočiště teroristům, včetně příslušníků hnutí Al Kajda. Američané se po 11. září předminulého roku oprávněně obávají především toho, že Saddám Husajn předává chemické a biologické zbraně teroristům. Nebezpečí je zřejmé: použitím chemických, biologických nebo snad jednou jaderných zbraní, získaných s pomocí Iráku, by teroristé mohli zabít tisíce či stovky tisíc nevinných lidí ve světě, včetně České republiky.

Spojené státy začaly v zájmu bezpečnosti konat. Předtím, než by mohl nastat den hrůzy, než bude příliš pozdě na to, jednat. Za rok či za pět let by se schopnost Iráku škodit všem svobodným národům znásobila. S tímto potenciálem by si Saddám Husajn a jeho terorističtí spojenci mohli vybrat takovou dobu pro smrtonosný konflikt, kdy by byli nejsilnější.