Jak zlepšit vymahatelnost práva (28.11.2003)

Vymahatelnost práva má vliv na řádné fungování řady oblastí našeho života. Ovlivňuje pozitivně podmínky pro podnikání a s tím související možnost hospodářského růstu. Zasahuje do rodinného, pracovního i občanského práva, a ovlivňuje zprostředkovaně např. i takové relativně vzdálené oblasti jako je dostupnost bydlení.

Úzkým místem vymahatelnosti práva je funkce soudů. Hlavním nedostatkem je dlouhé projednávání případů a někdy i přílišná odlišnost rozsudků v podobných případech. Jaké jsou hlavní příčiny nedostatečné výkonnosti a kvality soudů a jak lze situaci napravit?

Příčiny spočívají zejména ve velkém množství novelizací zákonů, v nekvalitním systému administrativního aparátu soudů, v preferenci kasačního principu před apelačním a v nedostatečném vzdělávání soudců. Jiným problémem, je vyvážení požadavku soudcovské nezávislosti a potřeby kontroly jejich práce. Soudy a soudci sice musí být zcela nezávislí pokud jde o jejich rozhodování, nesmí však být nezávislí, pokud jde o kvalitu a efektivitu jejich práce.

Pokud jde o množství novelizací zákonů, pak lze konstatovat, že základní právní normy, se kterými soudci pracují, byly za posledních 10 let novelizovány nejméně dvacetkrát. To se týká občanského soudního řádu, trestního řádu nebo občanského i trestního zákoníku. Jiné právní předpisy jsou na tom ještě hůře. Např. nedávno projednávaná novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, byla již padesátou druhou novelou. Žádný hráč jakéhokoliv sportu by nehrál dobře, kdyby se mu pokaždé několikrát během sezóny měnila pravidla. České republice by prospělo, pokud by mělo jednotnou koncepci, kam se novelami a rekodifikacemi máme dostat. Neexistuje zde širší shoda (jdoucí napříč politickým spektrem) např. o tom, jak má vypadat soudní řízení, jak má vypadat hmotně-právní úprava vztahů občanů, vztahu občanů mezi sebou i vůči státu.

Jiným problémem je kvalitní soudní aparát, tj. kvalita a počet administrativních pracovníků pro soudy. Jenom na Obvodních soudech a pro Městský soud v Praze v tuto chvíli rozpočet neumožňuje přijmout přes sto pracovníků, kteří jsou podle ministerských tabulek zapotřebí. Soudce navíc dnes nemá žádnou kontrolu nad tím, kdy se vyhotovený rozsudek dostane do rukou účastníků, ani nemá potřebný aparát, který by byl plně k jeho dispozici a byl mu také odpovědný. Situaci by zlepšil dostatečný počet kvalitních pracovníků soudního aparátu, kteří by pro soudce spis připravili tak, aby podstatou jeho výkonu povolání bylo skutečně soudit, a nikoli pracovat se spisem na úrovni administrativních úkonů. Pomohla by i lepší organizace aparátu, nebo samostatné administrativní týmy pro každého soudce, včetně zlepšení výše platů administrativních pracovníků naší justice.

Dalším negativem a to v práci soudů vyšších stupňů je náklonnost ke kasačním principu. Většina rozsudků soudů vyšších stupňů se v rámci odvolacího řízení vůbec nezabývá podstatou věci. Odvolací soudy vrací ve velkém množství případů napadené rozsudky zpět z formálních důvodů, aniž by rozhodly ve věci samé. Tím se celé řízení prodlužuje. Řešením by bylo zvýšení apelačního principu na úkor kasačního. Tzn. reformou procesních právních předpisů docílit toho, aby vyšší instance při zjištění chyby sama ve věci rozhodla, a ne pouze rozhodnutí zrušila a vrátila předcházejícímu soudu k novému řízení.

Víra ve více institucí zpomaluje systém. Máme poměrně ojedinělý čtyřstupňový soudní systém (obvodní soudy, krajské, vrchní a nejvyšší) což spolu s výše uvedenou preferencí kasačního principu velmi zpomaluje práci soudů. Zde by napomohlo slibované zrušení vrchních soudů.

Nezanedbatelným problémem je i vzdělávání soudců. Stává, že ve složitějších právních otázkách rozhodují jednotlivé soudy, nebo dokonce různé senáty téhož soudu naprosto odlišně. Domnívám se, že takovýto postup je do značné míry ovlivněn vzděláváním soudců. Tento stav je často vysvětlován jako daň soudcovské nezávislosti. Ovšem takto chápaná a do těchto dimenzí dovedená nezávislost soudce se stává samoúčelnou a důsledky jejího působení jsou pro právní vědomí společnosti i pro samotné naplňování účelu existence justice velmi neblahé.

Soudní řízení v České republice dále výrazným způsobem ovlivňují instituce, které stojí mimo soudní systém. Např. současný způsob doručování obsílek prostřednictvím pošty se jeví jako zcela neefektivní. Ministerstvo by mělo uvažovat o jiném modelu, například o zavedení sítě soudních doručovatelů či o svěření doručování soukromé kurýrní firmě. Jiným problémem jsou možnosti a kapacity Policie České republiky ve vztahu k předvádění svědků a zajištění jejich přítomnosti u jednání.

Schopnost soudce ve spolupráci s policií dosáhnout předvedení svědků a obžalovaných je někdy velmi tristní. Soudkyně v Uherském Hradišti ani pojedenácté nedonutila estébáckého vyšetřovatele Aloise Grebeníčka, aby se dostavil k soudu. Případ se tak vlekl šest let, dokud obžalovaný nezemřel.
Neschopnost vymoci si disciplinovanost jednotlivce zmaří soudní líčení, kam se dostaví celá řada lidí, jejichž čas je drahý. Takovýto přístup pak odrazuje i ty, kteří jsou disciplinovanější. Pokud se třikrát, čtyřikrát takové jednání odročí, nepřijdou ti ostatní, kteří tam čtyřikrát marně přišli a ztrácejí důvod, aby se tam dostavili popáté.

V neposlední řadě je důležité i každodenní chování občanů vůči právu jako takovému a jejich právní vědomí. Obchodní soudy jsou zavaleny nejen případy, které prostě nemohly zvládnout, ale i proto, že podnikatelé v České republice uzavírali a uzavírají smlouvy, které by prostě nikdy žádný podnikatel ve vyspělé Evropě neuzavřel, a ty smlouvy jsou prakticky běžným právním postupem obtížně vysvětlitelné. Pokud pak dojde k soudní při vznikají z v důsledku takovýchto smluv velmi komplikované spory.

Přes tyto neřešené problémy došlo v posledních letech k některým pozitivním krokům. V prvé řadě to byly změny procesních předpisů - novela občanského soudního řádu a trestního řádu. Nejvýznamnější změnou zde byla možnost odsoudit pachatele méně závažných trestných činů ve zkráceném řízení. Zákon o exekutorech usnadnil vymáhání pohledávek. Významným pozitivem bylo zřízení Nejvyššího správního soudu, který má dohlížet a řešit spory občanů s úřady a institucemi (začal fungovat od 1. 1. 2003).

K viditelnému zlepšení situace ve vymahatelnosti práva, je však zapotřebí provést reformu soudnictví, která by zahrnovala systémové změny ve výše uvedených problémových oblastech.