Antidiskriminační zákon podruhé v Senátu (24.3.2008)

Implementace antidiskriminačních směrnic do našeho právního řádu prostřednictvím souhrnného antidiskrinnačnho zákna byla již v Senátu projednávána a to na 9. schůzi dne 26.1.2006. Návrh byl v Senátu pro neurčitost pojmů, pro rozšiřování nebezpečného pojetí presumpce viny a také z důvodů omezování osobní svobody zamítnut. Aktivistický přístup tehdejší vlády navíc rozšiřoval některá opatření nad rámec směrnic. Nyní přišla další verze antidiskriminačního zákona, a to ve formě, téměř čisté aplikace evropských směrnic a to navíc pod sílící hrozbou sankcí za nepřijetí tohoto druhu legislativy.

Níže je uveden podklad pro mé vystoupení v Senátu dne 23.3.2008 a na závěr je uveden můj návrh doprovodného usnesení, které plénum Senátu přijalo.


K navrhovanému pojetí antidiskriminační legislativy lze mít nadále výhrady

a to zejména k

1) rozšiřování portfolia diskriminací
2) presumpci viny (k jejímu použití a rozšiřování jejího portfolia)
3) neurčitým pojmům

1) Rozšiřování portfolia diskriminací
Návrh antidiskriminačního zákona zavádí nové důvody diskriminace Antidiskriminační zákon se výslovně vztahuje např. i na poskytování vzdělávání a přístup ke zboží a službám včetně bydlení. Každá takováto změna mé své možné důsledky. Může to znamenat, že bude povinností podnikatele zaměstnávat v soukromé firmě člověka, o jehož pracovitosti má zaměstnavatel důvodné pochybnosti. nebo majitel bude muset ve vlastním domě pronajmout byt i osobě, s níž by se obával strávit pět minut o samotě. Tímto rozšiřováním portfolia diskriminací se pole potenciálních konfliktů spíše bude násobit, nežli aby tlumil.

2) Presumpce viny (Rozšiřování portfolia presumpce viny)
Žalovaný má povinnost dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení (byť s tím, že žalobce uvede skutečnosti, které k tomu nějakým způsobem směřují) pokud je zde podezření, že došlo k diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, atd …. a to v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, (tj. povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti).

To, že má někdo dokázat, že se něco nestalo, to samo o sobě odporuje zdravému rozumu a mimoto zpochybňuje právní jistotu jakožto jeden z nezbytných předpokladů existence právního státu. Obrácené důkazní břemeno je principiálně nesprávné a v podstatě neproveditelné. Pokud chce někdo dokázat, že se něco nestalo, musí prozkoumat všechen prostor a čas v blízký dané události a v každém okamžiku a měl by být schopen říci: zde se toto nestalo. To je však nemožné. Přijetí takovýchto ustanovení do právního řádu představuje jasné vítězství vůle nad logikou.

3) Neurčité pojmy použité v zákoně
Lze ocenit, že současná vláda z původního předkladu odstranila výrazy typu „zneklidňující prostředí“ nebo „přítomnost mikroorganismů v těle“. Nicméně stále jsou v návrhu zákona neurčitá ustanovení. Podle zákona nepřímou diskriminací není, "pokud .. ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné."
Prostor, který tímto tak dostává judikatura, je příliš velký, protože to budou ve skutečnosti právě soudy, nikoliv zákonodárce, které zákon dotvoří v kompaktní celek. Domnívám se, že soudům právotvorný mandát v tomto smyslu nenáleží. Navíc dosavadní praxe rozhodování soudů v podobných oblastech (např. ochrana osobnosti) již nyní ukazuje na značnou nejednotnost nejen v rozhodování soudů stejné instance v různých částech republiky, ale také na značnou rozdílnost rozhodování soudů nižších a vyšších instancí, kterou se ani po letech nedaří odstranit


Několik poznámek

Poznámka k potřebnosti legislativní úpravy tohoto druhu
Řešit každý nesoulad, každou domnělou nebo skutečnou nespravedlivost zákonem vede k zaplevelování právního řádu a k jeho nesrozumitelnosti. Nebýt diskriminován nebo nebýt předmětem nevhodného chování v intuitivním chápání tohoto slova je bezpochyby ušlechtilá idea. Na druhé straně nazvat každou osobní, nebo skupinovou neschopnost vyrovnat se ostatním, nebo své domnělé či oprávněné jiné postavení ve společnosti diskriminací, a ihned jej řešit nějakou kompenzací nebo sankcemi, nemusí být účelné. Může totiž mít i opačný efekt, může vést k omezovat osobní svobody, svobody smluvní a spolčovací volby, což může vést k omezování osobní iniciativy, která je základem produktivní společnosti a dynamiky jejího rozvoje. Utápění se v interpretačních problémech, v hledání meze, kde jde o nějaký diskriminační záměr a kde jde o otázku vlastních schopností může narušovat schopnost společnosti řešit vážnější problémy.

Poznámka k implementaci směrnic EU
Argumentem, který je vznášen na obranu antidiskriminačního zákona je tvrzení, že přijetí této normy je nezbytné, protože tím implementujeme směrnici Evropského společenství. Tímto argumentem se pouze dokazuje, jak příliš se evropská integrace vzdaluje svému původnímu cíli, tedy zabezpečení prosperity a blahobytu prostřednictvím liberalizace obchodu mezi členskými zeměmi. Snaha prosadit antidiskriminační zákon svobodu našeho rozhodování a flexibilitu tržní ekonomiky ochromuje a nepřímo potvrzuje, že princip subsidiarity zůstává v praxi často nenaplněn.
Výsledkem evropské legislativní činnosti je potom určitý paradox: na jedné straně je tu snaha plošně regulovat všechny oblasti lidského života, a na straně druhé nejsme schopni zajistit vymahatelnost potřebných norem v klíčových záležitostech.

Poznámka k principům a k důsledkům nediskriminace
Samotná myšlenka nediskriminace jakožto rovných šancí pro všechny je chvályhodná. Podstatou (původní) myšlenky nediskriminace je totiž rovnost příležitostí ve významu rovnosti práv pro všechny občany. Postupně se však stává nástrojem k k interpretaci myšlenky nediskriminace jako rovnosti výsledku - o tom svědčí § 7 kde se hovoří o vyrovnávání nevýhod ..[§ 7 odst 2. .. předejít nebo vyrovnat nevýhody vyplývající z příslušnosti osoby ke skupině osob vymezené některým z důvodů uvedených v § 2 odst. 3]


Doprovodné usnesení

Je vhodné připomenout, že strategický plán Evropské komise pro rok 2008 [v bodě 2.3 odst. 4] uvádí: „Komise rozšíří a posílí svoji politiku rovných příležitostí. Zejména navrhne nové iniciativy zaměřené na prevenci diskriminace mimo trh práce a na boj proti diskriminaci – na základě pohlaví, náboženského vyznání, světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace – a k podpoře lepšího sladění rodinného a pracovního života.“ Lze tedy očekávat další směrnice, další novelizace, další výjimky a další pravidla omezující svobodu jednotlivce.

Domnívám se, že je vhodná doba pro to dát vládě zpětnou vazbu, aby se na takovémto rozšíření již dále nepodílela. To je také součást následujícího doprovodného usnesení.

Senát považuje přijetí tzv. antidiskriminačního zákona za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce. Neztotožňuje se však s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU.