Změny cen zboží po vstupu ČR do EU (22.2.2003)

Jedním z problémů, se kterými se Česká republika bude setkávat v období před vstupem a také po přijetí do EU, je vyrovnávání rozdílu mezi cenovými hladinami s ostatními zeměmi EU. V každém integračním seskupení mají ceny tendenci se do jisté míry vyrovnávat.



I když Česká republika patří v rámci kandidátských zemí k ekonomicky nejvyspělejším, přesto problémy a rizika, spojená s integrací celků nestejné ekonomické úrovně, existují.

Jaké jsou zde rizika?
Příliš rychlé vyrovnávání cenových hladin, nepodložené vyrovnáváním produktivity práce a mzdových příjmů, by mohlo ohrozit vývoj životní úrovně poklesem reálných mezd. České mzdy a od nich odvozované ostatní příjmy obyvatelstva jsou "nastaveny" na mimořádně nízkou cenovou hladinu a na příznivé cenové relace cen základních potřeb, zejména potravin a služeb. Pokud by by cenová hladina příliš rychle stoupla, mělo by to nepříznivé sociální důsledky.

Na druhé straně by příliš velké mzdové tlaky, vynucující si růst mezd k pokrytí mimořádně zvýšené inflace, avšak neodpovídající růstu produktivity práce, by v takovýchto podmínkách mohly vést ke snížení konkurenceschopnosti podnikatelské sféry, spojenému se zpomalením ekonomického růstu a vzestupem nezaměstnanosti.


A. Příčiny stávajících cenových rozdílů mezi ČR a zeměmi EU.

1) nižší ekonomická úroveň a nižší celková konkurenční schopnost ve srovnání s vyspělými zeměmi
2) přetrvávající cenové regulace (nájemné, ceny energií, dopravy aj.)
3) nižší ceny veřejných služeb (mzdy ve školství a zdravotnictví, které zadržují ceny hluboko pod hodnotou těchto služeb ve vyspělých zemích)
4) nižší ceny domácích vstupů (např. energie, nájemné apod., než v zahraničí, daná např. nezahrnováním ekologických nákladů)
5) další historicky vzniklé distorze v cenových relacích (Česká ekonomika vstupovala do transformačního procesu se značnými distorzemi v cenových relacích, a to i v obchodovatelném sektoru)
6) administrativní překážky, ochrana trhu (např. v blízkých státech na západ od nás jsou vyšší dovozní cla u potravin v souvislosti se společnou zemědělskou politikou EU)


B. Vliv přípravy a vstupu ČR do EU na vývoj inflace

Růst cenové hladiny bude v souvislosti se vstupem do EU ovlivňován řadou faktorů psobících zcela autonomně - bez ohledu na to, zda to bude v období přípravy na členství, anebo po vstupu do Evropské unie.

1) První skupina vlivů souvisí v první řadě s přejímáním acquis communautaire upravujících podmínky výroby a prodeje zboží. Cenové impulsy budou vycházet z implementace acquis communautaire oblasti obchodní politiky a daní, sociálních standardů a standardů ochrany životního prostředí.

Souhrnně je možno říci, že přejímání acquis communautaire může vést k růstu českých spotřebitelských cen, protože jejich přijetí bude znamenat určitý tlak na náklady (výrobců i distributorů), Odhadnout celkový rozsah dopadu těchto nových dodatečných nákladů do spotřebitelských cen je obtížné, lze pouze více či méně přesně charakterizovat dopady v některých důležitých segmentech.

2) Dopad evropských norem v oblasti sociální politiky jako takové (pracovní právo, důchody) nebude pravděpodobně znamenat příliš významný tlak na růst nákladů, a tím i cen. Jeho vliv se odhaduje na 12 mld. Kč v předvstupním období a v době vstupu do EU. Většina těchto nákladů by měla být vynaložena v nejbližších dvou letech (vzniká především z harmonizace zákoníku práce). Na zhruba 4,5 mld. se odhaduje vzestup nákladů z titulu práce v zahraničí (opatření zajišťující srovnatelné mzdy při práci v zahraničí). Tento vzestup však bude znamenat zvýšení nákladů v každém následujícím roce, tj. zvýšení o 0,2 % celkových nákladů práce.

3) Mnohem závažnějším problémem však bude implementace norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jejich implementace by mohla zvýšit náklady podnikatelské sféry o zhruba 47 mld. Kč (v současných cenách). Většina těchto nákladů zasáhne podniky plošně, i když modernější provozy již patrně mohou být na tyto nové požadavky přizpůsobeny. Na druhé straně zejména starší provozy mohou mít s realizací těchto opatření problémy, a tedy i vliv těchto nákladů bude značně proměnlivý. V souhrnu tyto náklady zvyšují celkové národohospodářské náklady o 0,75 %. Předpokládáme-li, že jejich realizace bude postupně probíhat v příštích pěti letech, pak tento vzestup bude představovat přibližně 0,15 % ročně.

4) V souvislosti s implementací směrnic v oblasti ochrany životního prostředí lze očekávat sice poměrně výrazné dopady do veřejných rozpočtů, ale vliv na zvýšení podnikových nákladů by byl v průměru menší ( 0,2 - 0,3 % ročně).

Odhad celkových investičních nákladů činí do roku 2010 přibližně 277 mld. Kč (podle World Bank 2000 činí investiční náklady 6,6-9,0 mld. EUR, tj. přibližně 240 - 320 mld. Kč; střed odhadu tedy činí obdobně 280 mld. Kč). Vyvolané investice se týkají následujících oblastí:
- ochrana vod - čistírny odpadních vod a kanalizace 98 mld. Kč,
- ochrana vod - pitná voda 30 mld. Kč,
- ochrana vod - nebezpečné látky a dusičnany 33 mld. Kč,
- IPPC Integrated Pollution Prevention and Control (Integrovaná prevence a omezování znečištění)
70 mld. Kč,
- ochrana ovzduší 17 mld. Kč
- ochrana ovzduší - spalovny odpadů 7 mld. Kč,
- odpady 11 mld. Kč,
- obaly a obalové odpady 7 mld. Kč,
- průmyslové havárie, chemické látky, biocidy 4 mld. Kč.

Po převedení těchto nákladů na roční toky investic dostaneme roční investice ve výši 26 - 32 mld. Kč, přičemž horní interval se týká zejména období 2004 - 2008.
Roční provozní náklady vyvolané vstupem ČR do EU pro celou oblast životního prostředí byly odhadnuty na 21 - 32 mld. Kč (podle studie Světové banky na 17 - 28 mld. Kč). //odhady převážně z r. 1999//
Sečtením všech vyvolaných nákladů se dostaneme k hodnotě vyvolaných výdajů ve výši 56 - 58 mld. Kč ročně, tedy přibližně 3 % v poměru k HDP vytvořenému v roce 1999, resp. 2000



5) Harmonizace (sjednocení předpisů a sazeb) v oblasti nepřímých daní je jednou z důležitých podmínek přijetí do EU. Podle MF ČR ("Základní směry vývoje daňové oblasti v horizontu vstupu do Evropské unie") bude znamenat harmonizace následující zásadní změny:
- přesun některých položek se sníženou sazbou DPH (5 %) do základní sazby daně (22 %) a rozšíření okruhu plátců DPH (snížením hranice pro povinnost platit DPH);
- sjednocení (tj. zvýšení) minimálních sazeb spotřebních daní z uhlovodíkových paliv a maziv a z tabákových výrobků a alkoholických nápojů.

některé skupiny výrobků a služeb, jichž se přesun ze snížené do základní sazby daně bude týkat:
- veškeré "ekologicky přátelské" výrobky,
- telekomunikační služby,
- software, licence, průmyslová práva,
- poradenské, právní, účetní služby,
- výzkum, vývoj,
- stravovací služby,
- čistírny, prádelny,
- kadeřnictví, kosmetika.

Základní (tj. vyšší sazba) DPH má v EU minimální stanovenou hodnotu 15%. Očekávat snížení stávající hodnoty (22%) o nějaké procento od současné vlády, při jejích výdajových představách, je málo pravděpodobné.


Česká republika uzavřela dne 28. listopadu 2001 negociační jednání s Evropskou unii v kapitole 10 - Daně. Evropská unie přistoupila na všechna přechodná období požadovaná ze strany České republiky a souhlasila také s požadovanými trvalými výjimkami.

Česká republika vyjednala tato přechodná období:

a) přechodné období na ponechání snížené sazby daně z přidané hodnoty pro stavební práce týkající se staveb pro bydlení - tj. rodinných i bytových domů, a to jak pro novostavby, tak pro jejich opravy a modernizaci - do 31. 12. 2007. Naopak stavební materiál podléhá a bude podléhat základní sazbě daně z přidané hodnoty. Přeřazení ze snížené sazby do základní proběhne jednorázově. Od 1. 1. 2008 bude platit snížená sazba daně pouze pro dodání stavebních prací (služeb) a stavebních objektů výhradně pro tzv. sociální bydlení tak, jak to umožňuje Šestá směrnice.

b) přechodné období pro uplatňování snížené sazby daně z přidané hodnoty pro dodávky tepelné energie určené pro vytápění a pro přípravu teplé vody pro domácnosti a malé podnikatele, kteří nejsou registrováni k dani z přidané hodnoty, a to do 31. 12. 2007. Suroviny používané pro výrobu tepelné energie podléhají základní sazbě DPH. Přeřazení ze snížené sazby do základní proběhne jednorázově.

c) přechodné období na postupné zvyšování sazeb spotřebních daní u cigaret a tabákových výroků na úroveň minimálních sazeb platných v Evropské unii, a to do 31. 12. 2006 pro dosažení 57 %-ní spotřební daně z ceny pro konečného spotřebitele. Česká republika se zavázala implementovat novou směrnici upravující sazby spotřební daně z tabákových výrobků ve stejném termínu jako ostatní členské státy EU.

Dále Česká republika vyjednala možnost uplatňovat osvobození od povinnosti povinně se registrovat k DPH u osob podléhajících dani, jejichž roční obrat je nižší než ekvivalent 35 000 EURO v národní měně.


6) Přijetí acquis communautaire se dále projeví v nákladech zemědělských podniků (s důsledky na růst cen potravin). Půjde zejména o acquis communautaire v oblasti zdraví a pohodlí zvířat (animal welfare) a v odpadovém hospodářství. Jde např. o investičně náročné přebudování klecových chovů nosnic s náklady až 5 mld. Kč celkem, které mohou zvýšit jednotkové náklady např. v produkci vajec o 10 - 15 %. Zvýšené investiční náklady lze očekávat i v chovu prasat (porodny prasnic), v chovu skotu (přechod na volné ustájení). Nejvýznamnější však budou náklady na přebudování zařízení na skladování odpadů živočišné výroby. Odhady hovoří až o 13 mld. Kč, které bude nutno vynaložit (i bez ohledu na vstup do EU, neboť jde o tzv. bodové znečišťování životního prostředí pocházející z minulosti). Tyto investice pak zatěžují roční náklady chovu skotu a prasat o 2 -3 %.

7) Zavádění acquis communautaire v potravinářských oborech v předvstupním období bude zvyšovat zpracovací náklady a vytvářet tlak na růst cen výrobců potravin, neboť přechod na standardy EU je většinou spojen s docílením vyšší úrovně hygieny a sanitace. To vyžaduje nejen běžné zavádění správné výrobní praxe, ale i další investice, a to jak v oborech zpracovávajících rostlinnou produkci (mlýny, zpracovny ovoce, zeleniny a brambor aj.), tak zejména u oborů, zpracovávajících živočišnou produkci (mléko, maso, drůbež). Rozsah investic naplňujících požadavky acquis communautaire ještě v předvstupním období lze řádově odhadnout na 4 mld. Kč pro závody na zpracování masa (v průměru 20 mil. Kč na jeden závod). Vedle toho je nutno počítat i s další technikou na zajištění klasifikace porážených zvířat (v rozsahu 100 mil. Kč ročně v nákladech). Celkový odhad proto počítá, že pro masné závody jako celek by pak zvýšení ročních provozních nákladů představovalo až 2% v jednotkových výrobních nákladech (až 0,5 mld. Kč ročně). Odhad celkového objemu investic však vychází z počtu závodů na zpracování masa, který je vyšší než je odpovídající kapacita trhu, a tedy v období do vstupu do EU patrně dojde k redukci tohoto počtu (z důvodů nižší efektivnosti). Proto je odhad celkových investic nutno považovat za horní hranici těchto nákladů. Stejně tak lze počítat s tím, že uvedený roční nákladový tlak lze v ostatních nákladech těchto firem utlumit.

V mlékárenském průmyslu, kde prognózy také počítají se snížením dosavadního počtu provozů zhruba o třetinu až dvě pětiny, je odhadováno zvýšení investic z titulu acquis communautaire o 2 mld. , a tedy ročních provozních nákladů až o 200 mil. Kč. Dopad do jednotkových nákladů však nepřesahuje 0,5 % a je tedy téměř zanedbatelný. Také v ostatních odvětvích potravinářského průmyslu bude nevyhnutelné investovatdo zajištění požadavků acquis communautaire. Podrobnější odhady za jednotlivé skupiny zpracovatelů nejsou k dispozici. Zřejmě nejvýznamnější se ukazuje zvýšení nákladů ve mlýnech, které je spojeno se získáním certifikace ISO, zlepšením pracovního prostředí, hygieny práce, a také s plněním acquis communautaire. Mohlo by zvýšit roční provozní náklady až o 750 mil. Kč, tj. o 7 - 9 % v nákladech na jednotku zboží. Tento rozsah zvýšení nákladů již bude citelně tlačit na růst cen.

Celkový přehled o vývoji těchto nákladů za celý komplex zemědělství a potravinářství ukazuje, že objem investic spojených s plněním acquis communautaire vyžaduje až 25 mld. Kč (z toho je polovina ekologických) a pak v souhrnu ročních nákladů zhruba 3 mld. Kč. Přitom však tento vzestup nákladů ještě nemusí znamenat silnější impuls k růstu cen, neboť tyto náklady lze na jednotlivých zpracovatelských stupních utlumit. Nicméně může být problémem i pro celý agrární sektor (a pro některé firmy zejména) nutnost provést tyto investice v relativně krátké době. Investiční zatížení celého sektoru významně vzroste.