Výsledky voleb do Evropského parlamentu a jejich vliv na domácí scénu (25.6.2004)

Ve volbách do Evropského parlamentu získali nejvíce hlasů lidovci (EEP-ED skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů). Mají celkem 37,7 % hlasů. Posílili o 3 procenta. Socialisté (PES - skupina Strany Evropských socialistů) si udrželi svých 27%. Nezařazených, stran nepodporujících přílišnou integraci EDD a UNN a rudých radikálů (GEU/NGL) je více nežli v minulém období (20%).

Přestože obě (i dříve) největší skupiny v EP mají za cíl politickou integraci Evropy, způsob prosazovaný socialisty (sjednocení zákonů a předpisů v mnohem širším měřítku) mohl vzbuzovat jistý odpor a být příčinou stávajícího posunu ve prospěch pravice. Tato malá změna v rozložení sil zřejmě nepovede k výrazným změnám v politice Unie. Ta je navíc do velké míry dána politikou národních vlád (obsazujícími rady a komisaře). Ani podstatněji větší příklon k pravici v EP by nemusel přinést žádoucí efekt v omezení expanze nadměrných socialistických opatření z evropských národních států na evropskou úroveň. Paralelní změna jak v EP, tak v národních vládách je málo pravděpodobná.

EUParl

OTHERS - ostatní, nezařazení
UEN - skupina Unie pro Evropu národů
EEP-ED - skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů
ELDR - skupina Evropské liberální, demokratické a reformní strany
EDD - skupina pro Evropu demokracie a rozdílností
GREENS/EFA - skupina zelených a Evropské svobodné aliance
PES - skupina strany Evropských socialistů
GEU/NGL - skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice


Volební účast a vítězství opozičních stran.

Volby do EP nevybočily z trendu trvalého poklesu. Pokud přišli voliči k urnám tak většinou proto, aby dali výstrahu svým vládám. Níže následuje aktualizovaný žebříček volebních účastí v jednotlivých státech patnáctky. Ze stávající patnáctky má volební účast povinnou Belgie, Lucembursko a Řecko. Z nově přistupujících států pak Malta.


Žebříček volebních účastí
stát 1994 [%] 1999[%] 2004[%]
Belgie 90,7 90,0 90,8
Lucembursko 88,5 85,8 90,0
Itálie 74,8 70,8 73,1
Řecko 71,2 70,2 62,8
Španělsko 59,1 64,4 45,9
Irsko 44,0 50,5 59,7
Dánsko 52,9 50,4 47,8
Německo 60,0 45,2 43,0
Francie 52,7 47,0 43,1
Rakousko 67,7 49,0 41,8
Finsko 60,3 30,1 41,1
Nizozemí 35,7 29,9 39,1
Velká Británie 36,4 24,0 38,9
Portugalsko 35,5 40,4 38,7
Švédsko 41,6 38,3 37,2
Malta - - 82,4
Kypr - - 71,2
Litva - - 48,2
Lotyšsko - - 41,2
Maďarsko - - 38,5
Česká republika - - 28,3
Slovinsko - - 28,3
Estonsko - - 26,9
Polsko - - 20,4
Slovensko - - 16,7


Některé země svou volební účast zlepšily, např. Nizozemsko a Británie (kde naposledy byla míra zájmu voličů nejnižší). Ve většině států však došlo k poklesu. Nejsilnější propad ze stávající patnáctky zažilo Švédsko.

Volby skončily porážkou vládních stran v Německu, Velké Británii, Francii, Itálii , Polsku, Maďarsku, Česku, Dánsku, Slovinsku a Portugalsku. Ve volbách, které nejsou zásadní si voliči dovolí i experimentovat, zejména však dávají vládním stranám najevo svou nespokojenost.
Němečtí sociální demokraté získali o 7,7 procenta hlasů méně než před pěti lety. Jasným vítězem se stala pravice - CDU-CSU se 46,5 procenta hlasů. Ve Francii zvítězili opoziční socialisté a měli by obsadit 31 křesel ze 78. Vládní pravice získala 28 mandátů. V Itálii porazil Prodiho Olivovník seskupení Vzhůru, Itálie Silvia Berlusconiho. Pouze v jediné velké zemi Evropy vyhrála vládní strana - ve Španělsku, kde se ale socialisté do vlády dostali teprve v březnu.
 
Podle předsedy Komise Prodiho je malá účast jistým druhem volební únavy. nicméně připouští, že malá účast v východních přistupujících zemích si zaslouží zvláštní pozornost. Podle Švédské komisařky Margot Wallstromové je "výsledek jasným signálem pro politiky ukázat větší respekt k lidem a k tomu, že musíme v Evropském integračním procesu postupovat pomaleji".

Následný "systematický" přístup vykázalo Nizozemko, kde jeho státní tajemník pro evropské záležitosti oznámil, že během jejich předsednictví v EU zorganizují konferenci jejímž tématem bude slabá volební účast v Evropských volbách.

Domácí scéna

Domácí výsledky byly již velmi široce diskutovány v médiích. Podstatnou skutečností však je, že na podzim proběhnou volby do Senátu a krajských zastupitelstev. V této situaci je pro vládní strany postoj "slabý volební výsledek nic neznamená" nepřijatelný a nutí je přijmout nějakou akci na zlepšení svého obrazu. Strany koalice získaly v EP 4 místa ze 24 (tj. pouze cca 16% křesel ze všech přidělených). Sociální demokracie má na vylepšení svého obrazu jen pár měsíců a bude to zkoušet např. i rekonstrukcí vlády. Dalším zneklidňujícím faktorem pro vládu je, že výsledek voleb do EP většina veřejnosti interpretuje tak, že by bylo vhodné znovu rozdat karty - nové volby. Slabý volební výsledek, zrovna jako jakýkoliv jiný otřes v politické straně, je také vítanou příležitostí pro frakce v ČSSD zahájit aktivity na pro získání většího vlivu.

Pokud jde o US-DEU, ta nejvíce doplatila na spoluúčast při zažehnutí "války" na pravici, kdy společně se stranami čtyřkoalice prosazovali jako svou hlavní bojovnou tezi "opoziční smlouva je největší zlo". Ta měla svůj mediální náboj a měla snížit preference jejich politického oponenta - tj. zejména ODS, vůči kterému se tradičně vymezovali. Averze proti tolerování ideově odlišného soupeře, kterou se jim podařilo vyvolat spolu s nakloněnými médi, je pak smetla poté co si sami zadali se socialisty účastí ve vládě. Nabízí se klasické pořekadlo "kdo seje vítr, sklízí bouři".

Jejich voliči tj. zejména ti, kteří hledají rychlá politická řešení se jako obvykle přikloní k novým tvářím a novým nadějím tj. v současné době k nezávislým.

"Z českých voleb vzešly silné ty strany, které a priori reprezentují nesouhlas s EU tak, jak je dnes koncipována. Důvodem mohla být kromě jiného i předchozí nemístná optimistická tvrzení vlády na jedné straně a na druhé straně negativa projevující se po vstupu ve do EU ve zvýšených požadavcích (nové předpisy) a zvýšených cenách (DPH). Na vlnách nezbytné harmonizace s evropským právem se svezly další regulace z dílny vlády, které již nejsou nezbytné - a které dále komplikují život. Spolupůsobila bezpochyby i řada dalších faktorů: státní zaměstnanci (většinou voliči sociálních demokratů) nedostali své třinácté a čtrnácté platy, policie, hasiči a záchranné sbory nedostanou tak brzy již schválené navýšení platů a občanská sdružení a neziskové organizace financovaná částečně ze státních prostředků dostávají méně - není to důvod dát vládě výstražnou lekci?

Jaký je možný další postup?
a) Vláda bude pokračovat ve stávající koalici (otázkou je jak hodlá zlepšit svou vizi do podzimních voleb a co slíbí malým koaličním stranám)

b) Vláda bude pokračovat bez koaličních partnerů a to ať již se Špidlou, či bez něj a bude vládnout s přímou nebo nepřímou podporou komunistů. (Zde lze souhlasit se stanoviskem politologů, že pak bude ČSSD jen fackovacím panákem)

c) úřednická vláda do předčasných voleb (riziko, že bez ODS nevznikne žádná koalice jiná nežli levicová s podporou komunistů, bude možná dostatečným důvodem).


aktualizace k 31.7.2004:

Po volbách do Evropského parlamentu dochází k ustálení definitivní podoby rozložení politických sil i v tomto sboru. Vedle frakcí určených primárně zařazením na politickém spektru, tedy v prvé řadě EPP se 268 poslanci a PES s 200 poslanci, se zformovaly rovněž dva relativně silné bloky založené spíše na sdílené představě o budoucnosti Evropy než na politické afiliaci - na jedné straně jde o profederalistickou Alianci liberálů a demokratů pro Evropu ALDE (vznikla z bývalé ELDR) s 88 poslanci a na straně druhé o euroskeptickou Nezávislost a demokracii IND/DEM (vznikla z dřívější Evropy demokracií a růzností) s 37 poslanci.

Utváří se také struktura vedení Evropského parlamentu. Na ustavující schůzi 20.7.2004 bylo zvoleno 14 místopředsedů, přičemž z hlediska pořadí odevzdaných hlasů se na 11. místě mezi nimi umístil český zástupce Miroslav Ouzký z ODS. Na základě dohody dvou nejsilnějších frakcí - Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů - se v čele EP vystřídají v následujícím volebním období v intervalu 2,5 roku španělský (katalánský) socialista Josep Borrell Fontelles s německým křesťanským demokratem H.G. Pötteringem. Borrell považuje za prioritu svého působení odstranění propasti mezi evropskými orgány a občany Unie, a hodlá rovněž přispět ke schválení návrhu ústavní smlouvy v členských zemích.


aktualizovaný graf zastoupení frakcí v EP:


EUParl2