Pět důvodů pro euroústavu senátora Outraty (1.7.2005)

V lednu t.r. europoslanec Hynek Fajmon uvedl "Pět důvodů proti euroústavě", které přehledně shrnují hlavní námitky poslanců ODS v Evropském parlamentu. Tyto námitky byly uveřejněny i v MFD. Následně senátor Outrata ve stejném deníku tyto námitky zpochybňoval. Protiargumenty senátora Outraty jsou na prvý pohled působivé, avšak nejsou zcela bez chyby. Dovolím si je níže komentovat.

1) Fajmon: „Návrh ... byl vytvořen v nezvoleném Konventu, který neměl ... mandát ...“

Outrata: Tento důvod, který autor staví na první místo, mi připadá malicherný. Legitimita dokumentu není dána mandátem autora, nýbrž schvalovacím procesem, který teď probíhá, tedy ratifikací členskými státy. Přitom hlasování v Evropském parlamentu, který má nesporný populární mandát (nejen že byl zvolen občany všech členských zemí, ale stalo se tak navíc zcela nedávno, když už návrh textu existoval, takže byl předmětem volební kampaně), zcela potvrdilo, že většina občanů členských zemí za ním stojí.

Komentář: Nemůžeme oddělovat hodnotu ústavní smlouvy od procesu jejího vytváření. Nemůžeme říci - je nám jedno, jak jsme se u toho procesu zašpinili, hlavně, že již máme výsledek. Je zapotřebí si položit několik otázek.

Je otázkou, zda konvent dělal to co mu členské státy daly za úkol. Laekenská deklarace mu mandát nedala. V ní je jen výhled o tom, že by se smlouvy měly změnit a změnit tak aby nedošlo k posunu moci uvnitř Unie a že se máme ptát zda by nebylo vhodné abychom takovou smlouvu (euroústavu) někdy měli, nikoliv aby ji vytvořili.

Je problém jak byl konvent veden. Veškerý chod konventu byl veden silně předsednictvem a velmi silná byla pozice jeho sektetatriátu, včetně kontroly informací. Chyběly demokratické procedury (delegáti o předkládaných pasážích smlouvy nehlasovali)

Je otázkou zda je slučitelné aby takovéto těleso vytvářelo dokument charakteru ústavní smlouvy. Konvent bezpochyby nabízel neotřelou metodu, která by Evropu mohla posunout dál, pokud by se zůstal myšlenkovým fórem. Na ústavodárnost neměl mandát. Konvent oproti mezinárodní konferenci přinášel nové typy legitimity pokud jde o zdroje ze kterých byli vybráni účastníci. Byli tam reprezentanti exekutivy, reprezentanti národních parlamentů a reprezentanti evropských institucí. Kromě toho tam byli v roli poradních orgánů i nevládní organizace. Byl by to velmi zajímavý subjekt v rovině brainstrormingu, nikoli v rovině někoho, kdo vytváří dohodu.

Problematické bylo i postavení členů Konventu. Zástupci střední a východní Evropy byli v pozici, kdy nemohli hovořit do blokování konsensu. Prakticky to znamenalo, že 37% kandidátů bylo v nerovnocenném postavení, to je na ústavodárné shromáždění poměrně dost.

Navíc když Konvent vydal své dílo byly politické špičky členských států pod velkým tlakem. Konvent se povýšil ústy Giscara d'Estaing do role - my jsme vytvořili dokument který je konsensuální, nedotknutelný, nesmí se do něj zasahovat protože by se rozpadla jeho struktura. Proto se také mezivládní konference, která následovala dostala do role tvůrce jakéhosi formalizovaného souhlasu vůči tělesu, které nemělo svůj mandát (nakonec členské státy tomu formalizovaném tlaku na prvé konferenci odolaly). Do podobné situace se dostávají i státy v průběhu ratifikace
.


2) Fajmon: „Euroústava ... neshrnula primární právo EU pod jednu hlavičku, nezpřehlednila je a nezjednodušila, (a) tedy ji nepřiblížila k občanům...“

Outrata: Ke zpřehlednění ve skutečnosti jistě došlo: bude-li smlouva ratifikována, přestane být primární právo rozstrkáno po různých dokumentech a bude celkem přehledně stát v dokumentu jediném. Zkrácení textu asi na třetinu je nesporně zjednodušením. Říká se, že se to mohlo udělat lépe, to je však osud mnoha kompromisních textů. Jako druhý důvod pro odmítnutí dokumentu mi to však připadá malicherné.

Komentář: Ano, opravdu došlo ke zpřehlednění a zjednodušení systému evropského práva, někdy možná ale za poměrně vysokou cenu – Unie např. získává jako celek právní subjektivitu, a tedy i oprávnění samostatně jednat např. v citlivé společné zahraniční a bezpečnostní politice. Nadále navíc bude platit separátní Smlouva o Euratomu. Zásadní otázka však zní: Je euroústava opravdu občanům srozumitelná, neskrývá řadu bílých míst a vágních formulací?

3) Fajmon: „Euroústava je cestou k evropskému superstátu, protože principiálně mění politický a právní charakter dosavadní EU.

Outrata: “Začátek této věty je klišé. Neologismus „superstát“ nemá žádný věcný obsah a slouží spíše národovcům ke strašení neviňátek. Tato skutečnost je pak zřejmá z výčtu hrůz, které pan Fajmon vyjmenovává, totiž existence symbolů (vlajka, hymna, heslo, měna, svátek), titul „president“, který pan Fajmon ne zcela správně překládá jako „prezident“, a titul „ministr“); dále právní subjektivita EU s právem uzavírat smlouvy a nadřazenost práva EU. Předně je třeba říci, že všechny tyto symboly existují již dnes a že všechna práva spojená s právní subjektivitou EU v praxi dnes má. Autoři tedy zřejmě prostě zpřehledňují a zjednodušují současný stav legalizací. Změna se týká jen formy, obsah se v podstatě nemění.

Komentář: Symboly EU dosud existují na spíše neformální úrovni, nyní se jim dostává posvěcení jako oficiálně uznaným symbolům, okolo kterých mohou orgány Evropské unie začít vytvářet novou, náležitě politicky korektní a multikulturně gumovou mytologii. Jistě, nemění se obsah pojmu právní subjektivita – mnohem závažnější však je, že se tato subjektivita rozšiřuje na nejcitlivější otázky evropské spolupráce spojené často s bytostnými národními zájmy a suverenitou členských zemí. Konkrétně jde o oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky a spolupráce policie a justice v trestních záležitostech.

4) Fajmon: „Euroústava omezuje suverenitu ČR ... tím, že některé kompetence ... budou převedeny do kompetence EU a ty ..., které již má, budou převedeny ... do rozhodování většinového.“

Outrata: Odstranění veta, které se ostatně netýká nejvážnějších rozhodnutí, je zřejmým zjednodušením rozhodovacích procesů. Pan Fajmon se však bojí toho, že budeme přehlasováváni. To mi připadá jako optický klam. Mechanismy hlasování jsou zvoleny tak, aby nestačila prostá většina ať jakkoli počítaná, nýbrž byla nutná dosti značná většina pro rozhodování. V praxi nám (i ostatním) to bude sotvakdy skutečně vadit, protože v situaci, kdy bychom byli izolováni v Evropě, budeme stejně politickým tlakem všech dotlačeni k řešení, které se zbytku Evropy nepříčí, a to i dokonce kdybychom nebyli členy EU. V možnosti vše zablokovat vetem naše síla nespočívá, jak jsme si z historie vědomi. V běžných situacích však nebudeme v hlasování sami. Záleží ovšem na pravidlech tohoto hlasování. To je však podle mého názoru v návrhu dobře ošetřeno už právě proto, že to bylo ve středu pozornosti jak Konventu, tak vlád.

Komentář: Zachování práva veta je pro malé členské země samozřejmě výhodnější než rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, kde mají objektivně větší váhu velké členské státy (kritérium počtu obyvatel). V novém systému hlasování kvalifikovanou většinou navrženém v euroústavě navíc váha ČR klesá. Nejzávažnější skutečností však zůstává, že prostřednictvím klauzule flexibility a přechodových klauzulí bude moci EU rozšiřovat své pravomoci i způsob hlasování bez nutnosti ratifikace takovéhoto kroku v členských zemích. Schválením euroústavy tak členské státy vystavují EU jakýsi bianco šek s dnes netušenými následky.

5) Fajmon: „Přijetí euroústavy je nevýhodné,“ zejména kvůli tomu, že váha ČR se snižuje „o třetinu“.

Outrata: Ta „třetina“ je několik promile kolem hranice tří procent, což je naše současná i budoucí váha. Vahou svého podílu věru nikoho neporazíme, to bychom museli zakládat nikoli ústavu EU, nýbrž české impérium. Svou váhu musíme prosazovat spojenectvím s jinými, popřípadě silou argumentů a dobrou politickou prací. I tak návrh zvýhodňuje (asi tak „o třetinu“) malé země proti velkým.

Komentář: Systém hlasování kvalifikovanou většinou tak, jak jej navrhuje ústavní smlouva, malé státy oproti současné situaci nezvýhodňuje, spíše naopak. Využití matematických formulí pro výpočet váhy ČR je ovšem sporné, protože v euroústavě odpadá kritérium vážených hlasů. Porovnáním zbývajících kritérií (kvórum počtu států a kvórum počtu obyvatel) bychom však došli spíše k závěru, že euroústava váhu ČR oslabuje.