Novela jednacích řádů Sněmovny a Senátu jako předpoklad pro případnou aplikaci Lisabonské smlouvy (13.2.2009)

Dne 12.2.2008 přijala Komise pro ústavu a ústavní procedury Senátu návrh na změnu zákona - jednacího řádu Senátu. Stejné principy zahrnuje do návrhu změny svého jednacího řádu i Sněmovna. Pokud by vstoupila v platnost Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství bylo by nutné provést v právním řádu České republiky určité změny. Část z nich se týká pravidel jednání Sněmovny a Senátu.

Lisabonská smlouva přiznává národním parlamentům jisté možnosti, např. přiznává oprávnění žalovat porušení principu subsidiarity evropským legislativním aktem před Evropským soudním dvorem, zakotvuje veto jediného parlamentu členského státu vůči některým procesním rozhodnutím, prodlužuje lhůtu pro projednání návrhů evropských aktů v parlamentech, předpokládá jejich kontrolní funkci ve vztahu k Europolu a Eurojustu (o jejích konkrétní podobě se dosud jedná především na půdě COSACu).      

 

Dále, bez ohledu na Lisabonskou smlouvu je žádoucí uplatnit vázaný mandát pro národní výkonnou moc, která vytváří na jednotlivých evropských radách evropskou legislativu. Naléhavost tohoto vázaného mandátu se zvyšuje s existencí Lisabonské smlouvy. A to zejména z důvodů existence klausule flexibility a přechodové klausule, které umožňují exekutivě dokonce měnit zakládací smlouvy a kompetence Unie již bez účasti národních parlamentů. Některé státy takovýto mandát již uplatňují, např. Dánsko.

 

 

Nová změna jednacího řádu upravuje

 

1) problematiku tzv. vázaného mandátu výkonné moci při hlasování o některých rozhodnutích v Evropské radě a v Radě Evropské unie. Návrh právní úpravy je postaven na principu taxativního výčtu rozhodnutí Evropské rady a Rady Evropské unie, s nimiž by za Českou republiku nemohla vláda (prezident republiky) vyslovit souhlas bez předchozího souhlasu Sněmovny a Senátu.

 

2) postup komory při podávání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie.

 

 

1) Vázaný mandát výkonné moci ve vztahu k rozhodování Evropské rady a Rady Evropské unie

V čl. 48 Smlouvy o Evropské unii [čl. 48 konsolid.] se zavádí Lisabonská smlouva možnost tzv. zjednodušeného postupu pro přijímání změn primárního unijního práva prostřednictvím exekutivního aktu, kterým se mění podoba řádně ratifikovaných zakládacích smluv EU (a to i smožností přechodu od jednomyslného hlasování v Radě ministrů k hlasování kvalifikovanou většinou na základě vlastního rozhodnutí). K takovémuto rozhodnutí mají pravomoc Evropské rady a jednotlivé rezortní Rady Evropské unie. Vázat jejich rozhodnutí na stanovisko parlamentu je tedy více nežli žádoucí.

 

Podle ustanovení čl. 308 [čl. 352 konsolid.] odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy, může Rada přijmout na návrh Komise jednomyslně opatření k „dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami“ za situace, kdy je v rámci unijních politik nezbytná určitá činnost, k níž přitom Smlouva neposkytuje nezbytné pravomoci. Na rozdíl od stávajícího znění zakládacích smluv se navržené ustanovení Smlouvy neomezuje na oblast regulace vnitřního trhu, nýbrž představuje blanketní normu.
Takováto opatření mohou být následně přijímána rovněž v oblasti citlivých otázek spolupráce v trestních věcech bez dostatečných procesních záruk ochrany občanských práv a svobod při zachování výkladového monopolu Evropského soudního dvora.

 

V obou těchto případech můžeme vázaným mandátem alespoň trochu zmírnit skutečnost, že přijímání opatření nad rámec unijních kompetencí a dalších ztrát práva veta (co je další přenos pravomocí na mezinárodní organizaci) podle Lisabonské smlouvy, již zcela obcházejí národní parlamenty.

 

Konkrétní znění vázaného mandátu je v novém návrhu změny jednacího řádu Senátu následující:

§ 119k

Bez předchozího souhlasu Senátu nelze za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas

a) v Evropské radě při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

b) v Evropské radě při rozhodování o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii,

c) v Evropské radě při rozhodování o návrhu iniciativy přijmout rozhodnutí o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii,

d) v Radě při rozhodování o určení aspektů rodinného práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem, podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,         

e) v Radě, popřípadě Evropské radě, při rozhodování o dalších případech použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 153 odst. 2, čl.   192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

f) v Radě při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů stanovených smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, podle čl. 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, nejde-li o opatření nezbytná pro fungování společného trhu.

 

§ 119n

Rozhodnutí Evropské rady o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie přijatých zjednodušeným postupem Rozhodnutí Evropské rady o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii projednává Senát jako mezinárodní smlouvu.

 

 

2) postup komor při podávání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie

Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality v Lisabonské smlouvě nově přiznává parlamentům členských států žalovat na porušení zásady subsidiarity evropským legislativním aktem. Takovou žalobu předává „členský stát“ Evropskému soudnímu dvoru v souladu se svým právním řádem.  

           

Touto konstrukcí se parlamentním komorám členských států dostává nástroje, jímž mohou zvýšit váhu svých výhrad k návrhům legislativních aktů, ať už je sdělují vládám, nebo orgánům Evropské unie. Ignorování závažných výhrad k respektování principu subsidiarity se může promítnout v podání žaloby, ač s výsledkem vždy nejistým. Rozhodování o uplatnění principu subsidiarity je totiž ovlivnitelné judikáty jen v omezené míře.  

           

Vlády členských států mají mít roli zprostředkovatele žalob, k nimž se eventuálně budou moci vyslovit během řízení. Jestliže bychom jim přiznali právo o žalobách rozhodovat, tj. zvažovat, zda je Evropskému soudnímu dvoru vůbec podají, toto oprávnění parlamentů by bylo významově vyprázdněno, resp. bylo by zachováno jen pro případ shody s vládou.  

           

Návrh zákona (jednacího řádu) tedy deklaruje, že  výlučně oprávněnými k podání žaloby jsou pověřený výbor nebo skupina nejméně 17 senátorů .

 

Poznámka ke stykovému zákonu

Ačkoliv Senátoři shledávají koncepčnějším rozdělit implementaci dopadů Lisabonské smlouvy mezi stykový zákon a oba jednací řády, musí brát v úvahu potíže, na níž se při projednávání návrhu stykového zákona v Poslanecké sněmovně naráží. Jedná se zejména o dosud nedostatečnou shodu při procedurách při volbě prezidenta republiky. Z tohoto důvodu přistupuje Komise pro ústavu k této komplexní „evropské“ revizi jednacího řádu Senátu, a to v rámci implementačního zákona spojujícího novely jednacích řádů obou komor v jednom celku, projednávaném v procesním režimu čl. 40 Ústavy.

 

 

Poznámka - Princip subsidiarity

Smlouvou o EU ze 7.2. 1992 se stal princip subsidiarity součástí Smlouvy o Evropském společenství (čl. 3b). Tento princip praví, že "v oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství činnost v souladu se zásadou subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodů rozsahu či účinku navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím".

 
Poznámka - COSAC
Fórum pro setkávání výborů národních parlamentů zabývajícími se evropskými záležitostmi v evropských zemích, kandidátských zemí a zástupců Evropského parlamentu.