EU

Projednávání Lisabonské smlouvy v Poslanecké sněmovně a Senátu skončilo, nyní smlouva čeká na vyjádření prezidenta republiky. Pro většinu lidí jsou změny, které smlouva přináší, málo srozumitelné. O čem je tato smlouva a jaké budou její důsledky uvádím v následujícím textu.

Česká republika dostala od Evropské rady příslib výjimky, o kterou žádal prezident Václav Klaus před svým podpisem Lisabonské smlouvy. Co pro nás znamená výjimka, která je stejná jako tak kterou si vynutila Velká Británie a Polsko?

Dne 12.2.2008 přijala Komise pro ústavu a ústavní procedury Senátu návrh na změnu zákona - jednacího řádu Senátu. Stejné principy zahrnuje do návrhu změny svého jednacího řádu i Sněmovna. Pokud by vstoupila v platnost Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství bylo by nutné provést v právním řádu České republiky určité změny. Část z nich se týká pravidel jednání Sněmovny a Senátu.

V téměř každém z evropských komunikačních dokumentů, a směrnic týkajících se výzkumu a hospodářského růstu se objevuje výraz "Evropa se obává o ztrátu konkurenceschopnosti". Je tato obava reálna a pokud ano, jsou opatření prováděná v EU optimální?

Vláda dne 25. ledna 2008 předložila Senátu Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (bývalá euroústavní smlouva) s žádostí o souhlas k její ratifikaci.

V polovině prosince 2007 došlo v Lisabonu k podpisu reformní smlouvy EU. Neméně podstatné je nyní přijetí smlouvy parlamenty jednotlivých členských států. Ty se budou vesměs řídit snahou nepotopit vlastní vládu, která svým podpisem vyjádřila se smlouvou souhlas. Přesto se ale nebudou moci zbavit otazníků nad tím, jakou smlouvu vlastně přijímají, v jaké míře se odlišuje od neúspěšného návrhu evropské ústavy a zda je slučitelná s domácím základním zákonem. V našem případě s českou ústavou.

Zdá se, že návrh nové evropské Reformní Smlouvy, která nahradí tzv. euroústavu (nepřijatou referendy ve Francii a v Nizozemí) již podle dnes existujícího mandátu bude jen její mírnou modifikací. Ze změn, které měla euroústava přinést, mají být zachovány téměř všechny, jen se tak stane méně nápadným způsobem. Jistou změnou je také posun stanovisek vládních činitelů z EU, kde většina (kromě Irska a možná Dánska) tvrdí, že se nová reformní smlouva nemusí schvalovat v referendech. Hodnocení výsledku dohody aktéry jednání se vyznačuje v podstatě všeobecnou spokojeností, přestože se mnohé jejich vyjádření vzájemně vyvracejí. Je zřejmé, že dosažení dohody bylo jedním z hlavních cílů Evropské rady.

S napětím sledují mnozí z nás jednání Evropské rady v Bruselu. Média věnují tomuto zasedání evropských premiérů a prezidentů pozornost, soustřeďující se na centrální otázku: Jaké části neschválené evropské ústavy mohou oživnout v podobě nové základní smlouvy? Dvoudenní setkání Evropské rady snad nabídne některé odpovědi a otevře cestu k dalším jednáním, jež proběhnou na podzim letošního roku.

Od ztroskotání ratifikace evropské ústavy ve Francii a Nizozemí zanedlouho uplyne celý rok. Řada z nás si ještě vzpomene, že tento dokument měl znamenat zásadní proměnu rozhodování v Evropské unii. Ústava měla vést k posílení nadnárodní bruselské složky oproti smluvnímu charakteru rozhodování typického pro mezinárodní organizace.