Mýty kolem českého dodatku k Lisabonské smlouvě (4.11.2009)

Česká republika dostala od Evropské rady příslib výjimky, o kterou žádal prezident Václav Klaus před svým podpisem Lisabonské smlouvy. Co pro nás znamená výjimka, která je stejná jako tak kterou si vynutila Velká Británie a Polsko?

Přestože bylo o výjimce poměrně často v médiích referováno, použité novinářské zkratky   i některá sdělení politiků objasnění příliš nepomohly. Co tedy konkrétně bude znamenat   že se k protokolu č. 30 "O uplatňování Listiny základních práv evropské unie v Polsku a ve Spojeném království" připojenému k Lisabonské smlouvě, doplní i Česká republika?

 

Výjimku (tj. protokol, který je uveden na konci tohoto příspěvku) kritizovala řada subjektů počínaje ČSSD a odbory přes stranu zelených až po Václava Havla. Podle socialistů a odborů oslabí zejména sociální práva Čechů v unii. Např. senátor Štěch (jinak odborový předák) na zasedání pléna Senátu dne 5.11.2009 uvádí: "mohli bychom jít pod úroveň ochrany, která je v hlavě IV., a to formou běžného zákona; parlamentní většina by mohla prostou většinou změnit to, co jsme předtím ústavní většinou tady vlastně garantovali". Vycházel jak z interpretací odborových právníků, tak z obavy, kterou v jeho mysli zaselo Topolánkovo sdělení z tiskové konference z 30.10.2009 "Nebudeme tak vázáni naplňováním rozsáhlých sociálních práv třetí generace. Jde například o zvýšení ochrany zaměstnanců v případě propouštění, vyšších nároků na sociální zabezpečení či podmínky kolektivního vyjednávání."

Podle V. Havla ".. máme mít výjimku, že pro nás ty hodnoty [tj. evropské lidskoprávní] nebudou platit" (aktualizace: na ČT1- 15.11.2009).

Na druhé straně vláda ČR trvá na tom, že výjimka nesníží standard ochrany práv v ČR a nijak neznevýhodní české občany. Výjimka podle ní jen vyjasňuje způsob uplatňování Listiny ve vztahu k právním předpisům ČR. Jaká je tedy skutečnost.

 

 

Podstata výjimky

 

To podstatné o co jde v textu výjimky z aplikace Listiny je to, že bude přispívat ke garanci toho, že Listina nebude v ČR vykládána nad rámec kompetencí EU. Protokol není vyloučením aplikace Listiny, ale ubezpečením se před její extenzivní interpretací. Evropský soudní dvůr (ESD) bude mít další brzdu aby v oblastech které stanoví listina práv EU, nepřekračoval kompetence dané mu zakládacími smlouvami.

 

Někdo může namítnout, proč by to ESD dělal, copak překračuje své pravomoci? Navíc v případě když je on sám je většinou tím kdo rozhoduje o tom kde jsou čí pravomoci?

 

Skutečnost je ale taková, že interpretace týkající se platnosti některých legislativních aktů, nebo stanovení jejich smluvního základu, nebo kompetencí pro jejich tvorbu se mohou různit. Stalo se již také, že ESD dal za pravdu Komisi oproti vůli členských států při interpretaci záležitostí ve třetím (předlisabonským) smluvním pilíři (kde měly být pány smluv členské státy). Z tohoto hlediska je tedy výjimka z aplikace listiny jistou brzdou aktivismu Evropského soudního dvora, se kterým jsou špatné zkušenosti.

 

Do jaké míry je Listina závazná a mohou být oslabena sociální práva přijetím protokolu č. 30?

 

Co je to Listina základních práv EU

Listina základních práv EU je jistý mix závazných ustanovení s jistými zásadami. A to i napříč jednotlivými jejími články. Do jaké míry je ta, či ona část Listiny nebo jednotlivého článku Listiny proklamací a do jaké míry je vymahatelným právem je možné určit pomocí tzv. vysvětlení, které je uvedeno na jejím konci.

 

Příklad proklamace a vymahatelného práva vyplývající z Listiny může být ilustrován např. na článku č. 31 - "Slušné a spravedlivé pracovní podmínky"

Ten zní: (1) Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost. (2) Každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.

To však znamená (podle "vysvětlení" v Listině), že význam uvedených vět je závazný pouze do míry, do které je stanovuje závaznost směrnice 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci a směrnice 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby. Popř. s úvahou všech budoucích směrnic, které Komise v dané oblasti vydá a jejichž konkrétní implementace musí vždy projít parlamentem členského státu. Vše ostatní co by se dalo z daných vět usuzovat je již proklamace.

 

V Listině jsou dány buď proklamace obecného rázu, jakési zásady, neboli cíle (tzn. např. to co se z politických důvodů hodí, nebo to co se členským státům líbí, že by mohlo v budoucnosti platit ale dosud neplatí - v případě čl. 31 např. nějaké blíže neurčené podmínky zajišťující ještě větší bezpečnost a "důstojnost"), a dále právně závazná opatření daná buď mezinárodními smlouvami, nebo existencí směrnic či přímo aplikovatelnými nařízeními, nebo prostě jen vnitrostátní úpravou (v případě čl. 31. výše uvedenými směrnicemi).

 

Míchání proklamací a závazných opatření bude bezpochyby usnadňovat v budoucnu evropským levicovým politikům zdůvodňování dalšího prohlubování tzv. sociálních práv, a to prostým posunem z proklamací do nějakých více či méně silných závazných opatření, tam kde to projde. Tato opatření budou samozřejmě předkládána zcela legitimně prostřednictvím evropských směrnic po proběhnutí legislativního procesu a po jejich odsouhlasení národními parlamenty. Uvedená proklamativní práva, mají současně potenciál rozšiřovat i vymahatelná práva díky judikaturám Evropského soudního dvora.

 

V současné době uvedená výjimka z aplikace listiny žádná sociální ani jiná práva nenarušuje, neznehodnocuje, pouze brání aby v této oblasti ESD a soudy nepřekračovaly kompetence Unie. Z tohoto důvodu nemusí mít odboráři a socialisté žádné obavy. Spíše se budou uplatňovat opačné tendence, tj. samotná charta svými novými proklamacemi má potenciál pro jejich rozšiřování standardním postupem.

 

 

Poznámka k pojmu "sociální práva"

 

Tzv. sociální práva jsou v Listině uvedena v kapitole IV

 

Kapitola IV - SOLIDARITA

Článek 27: Právo pracovníka na informování a konzultace v podniku

Článek 28: Právo na kolektivní vyjednávání a vystupování

Článek 29: Právo na zprostředkování práce

Článek 30: Ochrana při neoprávněném propuštění

Článek 31: Slušné a spravedlivé pracovní podmínky

Článek 32: Zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci

Článek 33: Rodinný a pracovní život

Článek 34: Sociální zabezpečení a sociální pomoc

Článek 35: Ochrana zdraví

Článek 36: Přístup ke službám obecného hospodářského zájmu

Článek 37: Ochrana životního prostředí

Článek 38: Ochrana spotřebitele

 

Jde ale ještě o lidská práva? Spíše nikoliv, jedná se již o jisté nároky, které se sku­tečnými lidskými právy nemají mnoho společného. Klasická lidská práva jsou spíše svobody a v tradičním pojetí ochraňují jednotlivce před zvůlí státu. Lidská práva v pojetí EU představují katalog nároků na různé služby, které je nutné z něčeho zaplatit. Tato sociální práva jsou v podstatě vymoženosti které je možné aplikovat máme-li na ně, a to by měl dokázat posoudit pružně každý parlament.

 

Nastavovaní, nebo redukování takovýchto prav, která mají tendenci stále narůstat, by mělo byt flexibilní a mělo by se odvíjet od reálného stavu hospodářství. Takto flexibilně postupovali v Německu v r. 2003 s některými výdobytky sociálního státu, na které již nebyly prostředky. Poslanci obou komor německého parlamentu (po dohodě vlády i opozice) tzv. agendou 2010 přijali klíčové reformy daní, trhu práce a sociálního zabezpečení. Základní daňová sazba se tedy snížila z 19,9 na 16 procent, maximální ze 48,5 na 45 procent. Došlo k omezení podpor v nezaměstnanosti a omezení ochrany zaměstnanců před propuštěním. Po zlepšení hospodářské prosperity je možné se opět k původním výdobytkům vrátit.

 

Pokud jsou však takovéto vymoženosti ustaveny co by nadnárodní práva, bude je obtížné přizpůsobovat reálnému výkonu hospodářství. Extenze takovýchto práv může být sice dobrým volebním tahem, ale jejich trvalá expanze může vést k problémům. Obtížně se od nich odstupuje i v případě globálně nepříznivých podmínek, krizí nebo katastrof. Zde pak mohou vést k opačnému efektu. V důsledku spotřebování rezerv na plnění uvedených "práv" nezbude příliš na příspěvky v nouzi nebo na nápravy důsledků přírodních katastrof. Pak budou nejvíce postiženi právě ti, v jejichž jménu jsou takováto sociální práva stanovena.

 

 

Znění výjimky, k jejíž uplatnění dostala ČR příslib od Evropské rady

 

PROTOKOL (Č. 30)

 

o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie
v Polsku a ve Spojeném království

 

Článek 1

 

1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.

 

2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

 

 

Článek 2

 

Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.

 

 

Viz také J. Sylová: Protokol č. 30 ve sklenici vody

Viz také T. Břicháček: Jaký je skutečný obsah a význam české výjimky z Lisabonu