Lisabonská smlouva - zemědělská politika EU (30.6.2009)

Ve společné rybářské politice je oblast „zachování biologických mořských zdrojů“ vyjmuta ze sdílené pravomoci Unie a členských států a svěřena do výlučné pravomoci Unie. Zbývající oblast pak patří do sdílené pravomoci Unie a členských států.

 

Do spolurozhodovací procedury Evropského parlamentu a Rady patří oblast pravidel hospodářské soutěže, která se vztahují na zemědělskou produkci a obchod se zemědělskými produkty, oblast společné organizace zemědělských trhů a oblast vypracování a provádění společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky je zařazena.

 

Na druhé straně výlučné postavení Rady (tj. bez konzultace s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem) se týká stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení a stanovení a přidělení rybolovných práv

 

Cíle v zemědělské politice (viz níže) platné již z předchozích smluv, jsou poněkud široké a pokud ne protichůdné, tak vedoucí k protichůdným důsledkům. Např. je otázkou, jak je možné zajistit zvýšení příjmů zemědělců a zároveň „rozumné" ceny potravin. Dá se předpokládat, že produktivita práce díky technickému pokroku vzroste natolik, že zajistí nízké ceny a příjmy zemědělců, avšak důsledkem může být i skutečnost, že někteří z nich budou muset tuto oblast opustit.

 

Článek 39 LS SFEU

(bývalý článek 33 Smlouvy o ES)

1. Cílem společné zemědělské politiky je:

a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly;

b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství;

c) stabilizovat trhy;

d) zajistit plynulé zásobování;

e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny .

2. Při vypracovávání společné zemědělské politiky a zvláštních metod, které může zahrnovat, se bude přihlížet:

a) ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi;

b) k nutnosti provádět vhodné úpravy postupně;

c) ke skutečnosti, že v členských státech zemědělství představuje odvětví, které je těsně spjato s celým hospodářstvím.

 

Neuspokojivá podoba současné společné zemědělské politiky Unie může vyplývat právě z tohoto vymezení cílů a kompetencí Unie, z nedůvěry k samoregulaci trhu, ze současného sledování několika protichůd­ných cílů a z přílišného spoléhání na schopnosti regulátora protichůdné cíle racionálně sladit.