Lisabonská smlouva - změny v hlasování v Evropské radě (25.6.2009)

Ve stávajícím systému rozhodování kvalifikovanou většinou podle Smlouvy z Nice má 27 členských států přiděleno celkem 345 hlasů, které jsou váženy podle počtu obyvatel každého členského státu od 3 do 29 hlasů.

V případech, kdy Rada rozhoduje na návrh Komise, se vyžaduje alespoň 255 hlasů (73,91 %) z celkového počtu 345 hlasů. V ostatních případech, ve kterých Rada rozhoduje bez návrhu Komise, se k přijetí požaduje minimálně 255 hlasů reprezentujících alespoň dvě třetiny členských států (66,67 %). Při rozhodování Rady kvalifikovanou většinou může členský stát požádat, aby bylo přezkoumáno, zda členské státy tvořící kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato. Pro přijetí rozhodnutí v Radě kvalifikovanou většinou podle stávajícího systému musí být současně splněna tři kritéria: dosažení minimálního počtu vážených hlasů, kritérium počtu států a kritérium počtu obyvatel. Splnění podmínky počtu obyvatel není však vyžadováno automaticky, ale pouze na žádost některého z členských států. Blokační menšina je stanovena na 91 hlasů, které jsou zapotřebí, aby Rada nepodpořila projednávaný návrh.

 

Lisabonská smlouva nově definuje vymezení kvalifikované většiny a stanoví 1. listopad 2014 jako den, od kterého se bude uplatňovat nový systém hlasování podle kvalifikované většiny. V tomto novém systému členské státy již nemají přidělen vážený počet hlasů, ale kvalifikovaná většina je nově vymezena „jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie“ . V případě, že Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, je kvalifikovaná většina vymezena „jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie“. V nově stanoveném systému kvalifikované většiny musí být pro přijetí rozhodnutí splněna dvě kritéria: kritérium počtu států a kritérium počtu obyvatel.

Nově jsou stanoveny parametry blokační menšiny, kterou od 1. listopadu 2014 musí tvořit nejméně čtyři členové Rady. Tím je zaručeno, že trojice nejlidnatějších států Unie, představující více než 35 % obyvatel Unie, nemůže zablokovat rozhodovací proces v Radě.

 

Ve srovnání se stávajícím vymezením kvalifikované většiny je v novém vymezení vypuštěn prvek „vážený počet hlasů“, a zachovány jsou prvky „počet států“ a „počet obyvatel“, které jsou modifikovány. Procentní podíl počtu obyvatel Unie, které musí členové Rady zastupovat, aby rozhodnutí Rady bylo přijato, je zvýšen o 3 procentní body (z 62 % na 65 %). V hlasování, ve kterém Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, je zvýšen procentní podíl členů Rady o 5,33 procentního bodu (z 66,67 % na 72 %). Zvýšení kritéria počtu států lze chápat jako záruku pro malé a střední státy Unie, které tvoří většinu států Unie, před prosazováním zájmů velkých států Unie. Naopak zvýšení kritéria počtu obyvatel je zárukou pro velké členské státy Unie před dominancí malých a středních států.

 

Kromě toho mohou členové Rady, kteří zastupují alespoň 75 % obyvatel nebo alespoň 75 % členských států nutných k vytvoření blokační menšiny, v přechodném období mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017 požadovat, aby hlasování v Radě kvalifikovanou většinou bylo odloženo. Odložením termínu hlasování je tak dán prostor k tomu, aby jednání o návrhu po přiměřenou dobu pokračovala , a mohlo tak být v Radě dosaženo širšího konsensu. Po skončení přechodného období (od 1. dubna 2017) se použije stejný mechanismus pro odložení hlasování, přičemž příslušný procentní podíl je snížen o 20 procentních bodů a musí činit nejméně 55 % obyvatel nebo nejméně 55 % počtu členských států nutných k vytvoření blokační menšiny. Podle prohlášení, které je připojeno k Lisabonské smlouvě, tomuto mechanismu zajistí právní status rozhodnutí Rady tím, že Rada může takové rozhodnutí zrušit nebo změnit pouze po předchozím projednání v Evropské radě, která rozhoduje konsensem.