Lisabonská smlouva - Energetika (29.6.2009)

Lisabonská smlouva navrhuje zcela poprvé formálně konstituovat a definovat evropskou energetickou politiku v rámci primárního práva. Zahrnutí této oblasti do LS vytváří u mnohých komentátorů naděje na zlepšení situace v energetice a je používáno také jako jeden z argumentů ve prospěch Lisabonské smlouvy. Jsou vkládané naděje oprávněné?

Smlouva stanoví jednotlivé cíle vztahující se jak na problematiku vnitřního trhu, tak i na další oblasti – bezpečnost dodávek v EU, podporu úspor energie, energetickou účinnost a rozvoj nových a obnovitelných energetických zdrojů. Lze samozřejmě předpokládat, že většinové hlasování umožní snadněji schvalovat některá opatření v oblasti energetiky, v oblasti obnovitelných zdrojů i oblasti tzv. boje proti klimatickým změnám. Otázkou je, jaký je poměr mezi pozitivy a negativy.

 

Zde je vhodné připomenout že:

 

A) Racionální opatření procházejí i při jednomyslnosti, např. směrnice o zvětšování zásobníků ropy, směrnice o energetické účinnosti, liberalizace obchodu s energiemi, ...

 

B) Na druhé straně jsou ve hře i jiné návrhy, zjevně kontroverzní , u kterých by bylo možná žádoucí zbrzdit unijní aktivistický přístup . Níže je několik příkladů.

 

Směrnice o ekodesignu - každý výrobek, který může ovlivnit spotřebu energie, i když není spotřebičem, musí být certifikován, zavádí se tím neúměrná administrativní zátěž, zpoplatnění a navíc podmínky certifikace stanoví neurčitelný útvar v Bruselu. EU prostřednictvím Komise naléhá na její schválení, aniž by specifikovala jak velký rozsah položek bude zahrnovat (může se týkat prakticky většiny prvků pro výstavbu a řady nepředvídatelných dalších výrobků z různých oblastí).

 

Nevyvážená podpora obnovitelných zdrojů   - vzpomeňme si podporu který dávala EU obnovitelným zdrojům z biopaliv z potravin pro lidskou výživu. To nazval zmocněnec OSN pro výživu jako "zločin proti lidskosti". Poté co se cena potravin ve světě silně zvýšila, došlo i Komisi, že to byla hloupost.

 

Další navyšování podílu obnovitelných zdrojů - na které nemusí být vhodné přírodní podmínky. V ětšinové hlasování v rámci umožní i bezproblémovější navyšování jejich kvót.

 

Podpora větrné energie bez dostatečného zajištění sítí - např. směrnice o větrné energii na moři. Pravděpodobnost vážných rizik výpadků v důsledku bezmyšlenkovité   instalace těchto zdrojů se velmi zvyšuje. Unie si je toho vědoma, ale nic pro posílení sítí nedělá, tedy kromě proklamací.

 

Evropská charta práv spotřebitelů energie - sdělení Komise KOM(2007) 386 z 5.7.2007. Zde navrhuje, elektřinu pro chudé zdarma. Konkrétně "spotřebitelé energie, kteří jsou ve špatné finanční situaci, by měli mít právo využívat základní energetické služby za přiměřené ceny nebo zdarma". To je již jasný populistický a levicový úlet. K podpoře chudých slouží již sociální dávky a celý propracovaný systém posuzování potřebnosti těchto osob. Přenášení péče o chudé osoby i na firmy produkující energii by vedlo k znepřehlednění takovéto péče a vedla by k zbytečným administrativním nákladům, k přesunu nákladů na zbylé spotřebitele a tím k jejich znevýhodnění a stala by se nebezpečným precedentem

 

Přílišný populismus vede i k neprozíravosti, např. v otázkách jaderné energie .   Evropská komise se pod tlakem některých členských států brání její podpoře. Komise chrlí řadu energetických, klimatických, úsporných a jiných balíčků a akčních plánů souvisejících s energetikou, jejichž součástí jsou i konkrétní směrnice s přímým účinkem na legislativu členských států. Jaderná energie je vždy popelkou. Je to tím, že EU vychází ideologickým a fundamentalistickým postojům zelených proti jaderným elektrárnám a to z politických důvodů. To bude pokračovat i při platnosti Lisabonské smlouvy.

 

Otázkou je, zda deklarovaná akceschopnost vyváží důsledky výše uvedených experimentů, ve které je unie (prostřednictvím rezortních rad, Evropská komise i Evropského parlamentu) poměrně aktivní.

 

Nespoléhal bych příliš na moudrost jednotlivých členů resortních rad, tam si obvykle odsouhlasí i to, co by si národním parlamentům nedovolili předložit. To je poměrně známá skutečnost, o které píše např. bývalý německý prezident i bývalý člen jejich Ústavního soudu R. Herzog.

 

Nedomnívám se, že by jednotlivé zájmy států po přijetí Lisabonské smlouvy vymizely. I při hlasování kvalifikovanou většinou se budou utvářet koalice, které budou prosazovat projekty pro ně výhodné (např. Nordstream).