Jaké bylo české předsednictví EU? (21.6.2009)

Posledním červnovým dnem končí české předsednictví EU, které bylo vklíněno mezi ambiciózním předsednictvím Francie na straně jedné a volbami do Evropského parlamentu na straně druhé. Jaké bylo?

Rozdělme naší misi na organizační a politickou. Pokud jde o organizační část, zde jsme bezpochyby obstáli velmi dobře. Organizační stránka představovala (jak uvádí server našeho předsednictví) zhruba 3000 zasedání na různých úrovních v ČR, v Bruselu i jinde v Evropě a ve světě. Každý pracovní den se konalo cca 25 jednání, které řídili čeští úředníci a diplomaté. V Kongresovém centru Praha proběhlo zhruba 130 jedno- až třídenních zasedání. 146 diplomatů Stálého zastoupení řídilo celkem 150 pracovních skupin Rady EU, které se scházely jednou či vícekrát měsíčně a kterých se vždy účastnil za každý stát EU příslušný expert. Navíc pod záštitou českého předsednictví proběhlo také přes 600 kulturních akcí v ČR i jinde. Všichni si tedy mohli ověřit, že Češi jsou dobří organizátoři, kteří neztrácejí delegátům kufry.

 

Tato formální, organizační část měla i další aspekt a to prezentaci ČR přímým účastníkům akcí. Během předsednického půlroku navštívilo ČR zhruba 30000 zahraničních návštěvníků, převážně diplomatů, politiků a ministrů. To se mohlo zúročit v pozitivním ohlasu na nepřehlédnutelné změny, které jsou každému návštěvníkovi Prahy a dalších měst zřetelné na první pohled. Fungující služby, opravené památky, rozsáhlé investice do dopravy. I o tom vydalo Evropě svědectví české předsednictví.

 

Pokud jde o politickou dimenzi našeho předsednictví, zde se bezpochyby ukázalo, že máme konzistentní a realistickou zahraniční politiku, kterou dokážeme účinně obhájit na celoevropské scéně. Že máme věci ujasněné, jsme samostatní a nečekáme jen na „dobré rady a doporučení zkušených". Byť se to některým „zkušeným“ nemusí líbit. A v neposlední řadě, že máme nadhled, smysl pro humor a svobodnou mysl.

 

Hned první lednové dny ukázaly, že naše motto „Evropa bez bariér" a tři priority - Ekonomika, Energetika a Evropa ve světě byly zvoleny správně. Podařilo se nám uhasit válečný konflikt v Gáze, aniž bychom sklouzli k módním protiizraelským postojům. Podařilo se nám dostat Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu a obnovit dodávky plynu. V čase finanční krize, při závodech o to, kdo populisticky slíbí víc, jsme v klidu a úspěšně trvali na tom, že krátkodobá opatření směrem ke stimulaci ekonomik nesmí být na úkor budoucích generací. Nenechali jsme se strhnout krátkozrakým populismem směřujícím k zadlužení a zakonzervování hospodářské stagnace.

 

Předsednictví nám usnadnilo zorganizovat první summit evropských státníků s novým americkým prezi­dentem. To nebylo zcela automatické a předem dané. Prahu si také Barack Obama zvolil jako místo svého hlavního projevu.

 

Finanční krize akcelerovala vůli členských států EU ke změně v regulacích finančních trhů. V rámci českého předsednictví se pak zdařil velký průlom vedoucí k jejich stabilizaci: Evropští ministři financí se po letech sporů konečně dohodli na novém způsobu dohledu nad finančními trhy

 

Podařilo se nám také ustavit novou kvalitu vztahů se zeměmi na východě Evropy, jako je Ukrajina, a prohloubit spolupráci se státy, jakými jsou Azerbajdžán nebo Turkmenistán, které díky svým zásobám plynu a ropy sníží naši příliš velkou závislost na Rusku. Stabilita tohoto regionu je ostatně pro Středoevropany prioritou. Země Balkánu od Chorvatska až po Srbsko v nás získaly svého advokáta v době, kdy vůle k dalšímu rozšiřování EU v některých zemích upadá.

 

Bohužel jistá část politické reputace naší republiky byla zmařena 24. března vyslovením nedůvěry vládě. Dodnes nikdo v Evropě nechápe, proč ve chvíli, kdy si pracně vydobudeme u našich partnerů respekt a uznání, si střelíme gól do vlastní branky.

 

Smutné je, že socialisté svým vítězstvím ve sněmovně zároveň šlápli na nohu všem středním a menším zemím EU, které velmi stály o to, aby naše předsednictví, zpochybňované velkými státy, bylo úspěšné. Obávám se, že nám to ještě dlou­ho nezapomenou. Každý teď může zpochybnit schopnost menších států vést Evropskou unii a obnoví se volání po evropském direktoriátu velkých zemí. A to všechno jen proto, že průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že česká veřejnost práci koaliční vlády oceňuje. Těžko může dnes někdo s vážnou tváří tvrdit, že ti, co svrhli vládu v této době, jsou přesvědčenými Evropany.