Mezinárodní terorismus v současném světě (12.7.2004)

Mezinárodní terorismus, který v posledních letech nabývá na síle ohrožuje efektivitu a produktivitu zejména svobodného světa. Světa, jehož základními rysy a zdrojem prosperity jsou svoboda jednotlivce, otevřenost a volný pohyb osob. Je v současné době jedním z rizik ohrožujícím hodnoty západní civilizace. Kde hledat příčiny terorismu a jaké jsou způsoby jeho eliminace?

Existuje řada velmi zasvěcených analýz, popisujících jeho vznik a etapy a vlny, cíle, typické oběti, faktory, seznamy teroristických organizací i podporujících států, způsoby podpory terorismu, analýza účinnosti protiakcí i související mezinárodně právní otázky (viz odkazy na konci článku).

Zdá se, že panuje shoda tom, že většina teroristických vln v minulosti souvisela s politickými cíli. Tyto cíle byly různě zabarveny, např.: nábožensko-etnicky (IRA, spor Indie a Pákistánu o Kašmír, události na Balkáně), nacionalisticky (ETA ve Španělsku, nacionalisté na Korsice) levicově (Rudé brigády a Antiimperialistická buňka v SRN, francouzská Přímá akce) naposledy nyní islámsko-fundamentalisticky (palestinské skupiny, oblast Blízkého a Středního východu).


Růst náboženského terorismu

V posledních letech narůstají zejména útoky motivované, nebo deklarované jako náboženské cíle. Zdá se jako by náboženský fanatismus zaplnil místo, které uvolnila ideologie po pádu sovětského bloku.

Nejčastěji se skupiny s náboženskými cíli vymezují jako islámské. Podle předsedy muslimských obcí v České republice Mohameda Ali Šilhavého lidé, kteří provádějí sebevražedné útoky, špatně chápou islám. Dále uvádí, že v rámci islámu není takový terorismus možný, islám sám přísně zakazuje vraždu a v islámu je naprosto zakázána sebevražda. S touto argumentací se Ali dokonce obrátili na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání proti užívání sousloví "islámský terorista" v českých médiích.
Na druhé straně, bez ohledu na tato tvrzení (o mírumilovnosti muslimů), která samozřejmě mohou platit pro většinu z jedné miliardy islámských obyvatel Země, se právě značné množství teroristů často zaklíná islámem a koránem a z tohoto důvodu je "islámský terorismus" poměrně výstižná zkratka.


Jaké jsou příčiny terorismu a zejména islámského terorismu?

Často citované názory na příčinu islámského terorismu jsou: odpor proti vnášení civilizačních hodnot, odezva izraelsko palestinského konfliktu nebo samotný islám. V neposlední řadě se také vyskytují názory, že příčinou terorismu včetně islámského je chudoba a bezpráví.

Pokud jde o vnášení hodnot, je to situace, která není činěna násilně, je to postup související s globalizací, s otvíráním se světa a korigovaný vládami v regionu. Tento proces lze stěží ovlivnit.

Palestinský teroritsmus v Izraeli bezpochyby souvisí s nevyřešeným konfliktem na Blízkém východě. Řešení palestinsko izraelského konfliktu je věnováno poměrně značné úsilí jak ze strany reprezentací obou stran, tak mezinárodního společenství. Problémem je však skutečnost, že palestinská reprezentace nemá pod kontrolou všechny ozbrojené složky působící na jejím území. To pak brání dodržení dohodnutých postupů. Nedomnívám se také, že příčinou terorismu je chudoba. Subsaharská černá Afrika je chudá a není zdrojem terorismu.

Tvrzení typu "všude, kde existuje bezpráví, tam existuje i živná půda pro terorismus" //Kohák// je příliš obecné. Bezpráví je mnohdy velmi subjektivní pojem a může jej pociťovat i ten, kdo má např. jinou ideologickou představu o chodu světa. Terorismus se v historii vyskytoval i tam, kde se vedl boj o právo na sebeurčení, na autonomii nebo samostatnost. Je však rozdíl mezi použitým násilím při záchraně svého života při úprku (např. z fašistického nebo komunistického) totalitního území a cíleným plánováním likvidace civilních obětí. Takovýto postup (záměrné útoky na civilisty) nelze přijmout pod záminkou jakéhokoliv "ušlechtilého" cíle a nelze jej obhajovat, ani pasivně akceptovat.

Skutečným zdrojem islámského terorismu může být samotný islám. Někteří z jeho vyznavačů - fundamentalisté - jej interpretují nikoliv neškodně. Důvodem pro tyto interpretace může být frustrace fundamentalistů z pocitu potupy v konfrontaci s úspěšným industriálním světem "bezvěrců", kdy jejich vlastní systém neumožňuje přiměřeně řešit všechny konflikty s požadavky moderního vývoje. Tato averze proti svobodném světu pak dále podporuje jejich odpor proti jakémukoliv druhu svobodného, pluralistického myšlení, které je základem úspěchu Západu. Protizápadní ideologie je také živena jednostranností arabských médií. Mnozí propagandě uvěří a za své vnitřní problémy způsobené vlastními vládami viní světové spiknutí Američanů a Židů.

Charakteristické pro tuto situaci je následující vyjádření z vlastních řad: "Není to Západ, který by sabotoval naše obrození, znemožňoval náš pokrok, rozvracel naši jednotu, vyčerpal naši zdroje. Za většinu nedostatků jsme odpovědni my sami. Západní církve se zbavily komplexu z dob křižáckých válek, kdežto z našich kazatelen stále slyšíme trpkost z těchto válek a stálé volání po zničení Západu, zničení Židů a křesťanů. Náš výchovný systém obsahuje plno velikášství, odkazy na bývalou slávu, na triumfy, je odříznut od moderní vědy, pěstuje druh mentality, která snadno degeneruje ve fanatismus."
//Abd Al-Wahhab Al-Effendi v novinách Al - Hayat, vycházejících v Londýně (31.5.2002)//

To neplatí samozřejmě všude. Je vhodné si také uvědomit, že hlavní proud islámu se nestaví k Západu nepřátelsky a že si uvědomuje, že vzájemná tolerance včetně náboženské je podmínkou míru a zdrojem prosperity.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že samotná náklonnost k náboženství a s tím související dobrovolné nekritické přebírání pravd, které se nacházejí v náboženských textech a které jsou interpretovány duchovními, samy o sobě vytvářejí rizika zneužití (to platí obecně pro všechny doktríny).

Jaké je řešení?

Terorismus nacházel a nachází útočiště, toleranci či přímou podporu u některých států. To by mělo opravňovat použití vojenských prostředků proti teroristickým organizacím a jejich infrastruktuře i zemím, které je tolerují či přímo a nepřímo podporují. Další cestou jsou preventivní opatření mezi které patří vyhledávání teroristických skupin, jejich likvidace, likvidace výcvikových táborů, narušování jejich informačních systémů, vzájemných vazeb a financování. Postihování jejich sponzorů a dodavatelů.

Další pomocí, zejména ve státech postihovaných terorismem, by mělo být posílení protiteroristické činnosti tajných služeb, zdokonalení hraničních kontrol, odhalování center financujících teroristy a zmražení jejich kont, zvýšení ochrany letišť a nové zákony trestně postihující členství v teroristických skupinách //1995 Lyon, schůzka G7//.

Další pomocí by bylo, zejména v Evropě, důsledné pronásledování jakékoli propagace myšlenek, jež skýtají ideové zázemí terorismu a zabavování majetku všech osob, rodin a skupin jakýmkoli způsobem terorismus podporujících.

Je zapotřebí dát najevo, že boj s terorismem je regulérní sebeobranná válka. Otázkou vždy bude, kam může v boji s terorismem zajít demokratický stát, respektující vlastní a mezinárodní právo a za jakých podmínek může jeden stát v rámci tohoto boje zaútočit na území jiného suverénního státu.


Jaké má postoje Evropská unie

Summit Evropské unie v březnu t.r. schválil koncepci boje proti terorismu. Do závěrů byla zahrnuta klausule solidarity, obsažená v návrhu ústavy Evropské unie. Členské státy se zavazují použít při pomoci v případě teroristického útoku nebo jeho hrozby veškeré prostředky, které mají k dispozici, a to včetně vojenských. Byl také zřízen úřad protiteroristického koordinátora Evropské unie. Koordinátorem se stal bývalý náměstek nizozemského ministra vnitra Gijs de Vries.

"Pětadvacítka" se mimo jiné zavázala, že do května bude do národních právních řádů definitivně začleněna směrnice o odškodňování obětí teroristických útoků.

Do června mají být členské země schopny aplikovat a vynucovat společná rozhodnutí o evropském zatykači, o vytváření mnohonárodních vyšetřovacích týmů, o praní špinavých peněz a o definitivním vzniku mezisoudního koordinačního orgánu Eurojust.

Do konce roku 2004 mají členské země ratifikovat úmluvu o vzájemné pomoci v trestních věcech a zavést rozhodnutí EU o zmrazování vkladů, majetku a důkazů souvisejících s teroristickou činností a mezinárodním zločinem.

Mezi dalšími návrhy opatření jsou např.: program na ochranu svědků, posílení hraničních kontrol a zabezpečení dokumentů (biometrické údaje do pasů a víz) a zlepšení koordinace tajných služeb.

Tato opatření jsou bezpochyby žádoucí, na druhé straně je otázkou, zda Evropa koná v boji s terorismem přiměřeně aktivně.


Proč nefunguje válka s terorismem

Řada komentátorů a politologů se domnívá, že válka s terorismem skutečně nefunguje, tak jak by měla a že větší podíl na selhání západní civilizace v boji s islámským fundamentalismem má právě Evropa. Evropská tendence je spíše mu ustupovat a nalézat za každou cenu smírné "politické" řešení.

Poměrně výstižne popsal evropský postoj J. Pehe 18.3.2004 v MFD: Od evropských politiků jsme už v roce 2001 slyšeli mnoho výzev k vyjednávání, politickým řešením a k ekonomické pomoci, která by údajně odstranila sociální podhoubí terorismu. Když evropští politici mluví o politických řešeních boje s terorismem, mají na mysli především přijímání různých rezolucí v Organizaci spojených národů, usnášení se na neslaných nemastných výzvách, či neplodné vyjednávání s diktátory, kteří stojí v čele mnoha islámských států, a z nichž někteří jsou známí tím, že poskytují teroristům podporu. Evropané by se udebatovali k smrti - doslovně. Zatímco by teroristé neváhali jednoho dne použít zbraní hromadného ničení, Evropa by i nadále nejspíše hledala "politická řešení".

Za zmínku také stojí, že terorismus je závislý na kolaboraci sdělovacích prostředků. Navíc mediální nerovnováha ve zprávách o terorismu je často zarážející. Mnohá média jsou schopna "přejít" vraždu civilisty vykonanou teroristy, takřka bez komentáře. Na druhé straně věnují obsáhlá a opakující se pojednání podmínkám ve kterých žijí zajatí teroristé, nebo jejich napomahači.


Terorismu nelze zcela zabránit, ale nelze rezignovat

Teroristickým útokům zcela zabránit nelze, aniž bychom zavedli prvky policejního státu a ochromili otevřenost společnosti, na které stojí také její prosperita. Přesto ale na boj s terorismem nemůžeme rezignovat. Pokud se bude terorismus dále šířit, budeme muset častěji hledat nové kompromisy mezi lidskými právy (na volný pohyb osob, právo na usazování se ...) a občanskými právy (právo na bezpečnost).