Změna zákona o NKÚ - část stenozáznamu z jednání Senátu (130209)

Dne 30.1.2013 Senát neschválil navrženou změnu Ústavy týkající se rozšíření pravomocí NKÚ. Níže je uvedena část stenozáznamu z diskuse na plénu Senátu při projednávání tohoto materiálu.

Senátor Petr Vícha : Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se do této rozpravy písemně už v 10.46, a to záměrně, aby mě nepředběhl kolega Kubera. Když jsme byli spolu před hodinou v rozhlase, tak tam dostal první slovo a řekl všechno, co bych řekl potom já a už jsem neměl co říci.

 

Aby mi bylo správně rozuměno. Vše, co zde budu teď říkat, je ve prospěch kvalitní, důkladné kontroly. Ač to tak možná nebude vypadat. Nejprve mi dovolte vypořádat se s jistým střetem zájmů. Možná jej máme mnozí z nás, bylo by to celkem legrační, kdyby dnes nehlasovali nebo zdrželi se hlasování všichni, kteří jsou zároveň starosty, místostarosty, zastupiteli, hejtmany, pak by ten zákon nemohl samozřejmě v žádném případě projít. Ale chci vás ubezpečit, že bychom vůbec jako střet zájmů jako starostové neměli cítit. A hned řeknu proč.

 

Při projednání ve výboru jsme se zabývali záležitostí rozpočtu NKÚ na tuto zvýšenou možnost kontroly a dospěli jsme k tomu, že rozpočet se nezvyšuje, tudíž jestliže budou nějaké kontroly navíc, nebudou na ně lidi, bude to na úkor kontrol jiných, které se dnes provádějí, a že NKÚ může ročně zvládnout kontroly v jednotkách obcí. Dneska na Ihned si přečtete, že bylo řečeno pět obcí, tak při 6200 obcích by se poslední obec dočkala kontroly – spočítali to tam – za 240 let. Ale dejme tomu, že jich bude 20 ročně, a to nepočítám kraje a další jiné organizace. V tom případě se dočkáme jednou za 300 let. Myslím si, že už z toho je jasné, že takto nekomplexně pojatý návrh, který zároveň řeší rozpočet, a neřeší obecně metodiku kontrol, je naprosto k ničemu, je to plácnutí do vody.

 

Proto necítím vůbec žádný střet zájmů, ač jsem starosta.

 

Ta druhá věc – mediálně samozřejmě – kdo dnes nebude vystupovat pro a nebude hlasovat pro, tak je lump, zloděj, korupčník, ten, který nepodporuje kontroly a chce, aby tady ten marasmus dál trval. Já se přiznám, že to odmítám. Jsem starostou 19 let. Dostáváme pravidelně ve volbách 60procentní podporu a věřte, že to není proto, že občas spravíme chodník či školu, ale proto, že na obci se ví, že nekrademe. Žádný zastupitel, žádný úředník za 19 let nezbohatl. Obec zbohatla o cca 1 miliardu Kč. A proto si dovolím dnes vystoupit tak, jak vystupuji. Zdánlivě to možná bude znít proti této kontrole, ale jak záhy uvidíte, a možná i z vystoupení mých kolegů ve výboru, tak to proti kontrolám není.

 

A teď se ještě vypořádám s určitou otázkou podjatosti. Ano, přiznám se, jsem jistým způsobem podjatý, protože to, co přichází od této vlády, tak se mi vždy už z kraje začíná být podezřelé. Jestliže tato vláda má ve svém vínku, že je protikorupční, a větší část ministrů už odešla pro různá podezření, a jestliže dokonce místo předsedkyní vlády pro boj s korupcí je paní Karolína Peake, která nám v přímém přenosu při schvalování církevních restitucí předvedla co největší politickou korupci, která tady byla, když řekla, že byli proti tomu, ale protože jim slíbili založení klubu, takže za auto, tajemníka a kopírku prodali církevní restituci, desítky miliardy Kč. Přímé přiznání k politické korupci. Takže cokoli ona říká, že je protikorupční, tak samozřejmě nejsem úplně připraven tomu věřit.

 

A teď k věcným připomínkám. Na výboru padlo, a kolega Vystrčil to poté, myslím, velmi precizně rozvede, že jestliže přijímáme takovouto novelu ústavy a chceme změnit kontrolní systém, tak určitě předcházela důkladná analýza a z ní vyplynulo, že největší problém ČR v této chvíli pokud se týče korupce a porušování zákonů, je na obcích, zejména na těch malých. A proto, že takovouto analýzu si vláda vypracovala, tak chce řešit ten nejpalčivější problém, proto se změní jedno slůvko a řekne se, že NKÚ bude kontrolovat i obce.

 

Bohužel předkladatelé o žádné takové analýze nevěděli, neřekli nic, tudíž takováto analýza není. Ukazuje se tedy, že to byla jen čárka v protikorupčním seznamu, 147. čárka pro paní Karolínu Peake. Stejně účelná jako 47. vyhrožování, že odejde z vlády.

 

Teď k druhé věci. Ptal jsem se na výboru předkladatele, a tu otázku pokládám i panu ministrovi, co dnes existuje v roli samospráv, co nemůže žádný kontrolní orgán zkontrolovat. Když jsme byli s kolegou Kuberou před hodinou v rozhlase, tam to bylo uvedeno panem redaktorem tak, že jedna třetina veřejných prostředků protekla samosprávami, obcemi a kraji, a vůbec nepodléhá kontrole. Tam to kolega Kubera pěkně řekl, kromě interních auditů, auditů odvětvových ministerstev, odborů dozorů a kontroly veřejné správy na ministerstvu vnitra, finančních úřadů, onoho NKÚ už zmiňovaného, který kontroluje dnes obce pokud se týče dotací – na výboru padlo, NKÚ bude kontrolovat i jak je dodržován zákon o zadávání veřejných zakázek. Tak zrušíme Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který a priori je k tomuto zřízen? Ještě úřad na ochranu osobních údajů a další, nebudu to tady všechny rozvádět. A jestliže je nakonec podezření, že došlo k nějakému porušení zákona, tak tu máme policii a státní zastupitelství. Takže jestli, pane ministře, potom budeme reagovat na rozpravu, řeknete, že je nějaká oblast, kterou dnes nemůže žádný orgán zkontrolovat, tak budu ochoten uvažovat o změně svého názoru. Já si myslím, že všechno lze dnes již zkontrolovat.

 

Problém je v něčem jiném. V provázanosti kontrol. Uvedu konkrétní příklad z praxe. Z naší praxe. Stavěli jsme pár bytů z dotace. Jsou to byty určené pro nízkopříjmové obyvatele. Je tam třeba některé věci dodržet. Samozřejmě je třeba mít řádnou projektovou dokumentaci, stavební povolení. Je třeba zkontrolovat, jestli stavba byla postavená, jestli tam ty byty jsou. Je třeba zkontrolovat přidělování bytů, aby to dostali ti, kteří dosahují určitého násobku životního minima. Je samozřejmě třeba zkontrolovat, jestli byty mají patřičnou velikost a jestli byl dodržen regulovaný nájem.

 

Samozřejmě po poskytnutí dotace přišlo hned MMR a řádně vše zkontrolovalo. Byli tam celý den a pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Za rok přišli z finančního ředitelství, byli tam tři dny, kontrolovali totéž, závěr byl – pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Dokonce i po roce. Protože v případě, že se byt uvolní, je třeba znovu ho přidělit nízkopříjmovými obyvateli atd. A pokud byste si mysleli, že tímto končí, tak ne. Za tři roky přišel NKÚ, byli tam tři měsíce, chtěli uzamykatelnou místnost, uzamykatelné skříně – přece oni tam nebudou pořád, protože mají ještě jiné kontroly v okolí. Uzávěr naštěstí byl, že máme všechno v pořádku, a pochválili nás. Ale, přátelé, je to efektivní způsob kontroly? Nebyly dvě skupiny těch kontrolorů darmožrouti? Proto já jsem pro důkladnou kontrolu, ať se řekne – přijde tam ten a ten orgán, zkontroluje vše důkladně, podepíše se pod to, že to je v pořádku zkontrolováno, a nese za to ten kontrolor také zodpovědnost. Ale už nebudou otravovat po druhé, po třetí, po čtvrté a po desáté.

 

Proto takovýto návrh, takovéto plácnutí do vody – tak ještě NKÚ bude chodit, nemá vůbec žádný smysl. Bez toho, že se přijmou další opatření, která vyloučí nesmyslné kontroly, které přišly před tím.

 

A teď ještě jedna oblast. To je kontrolování samosprávného rozhodování obcí, krajů. Opět nejlépe na některých příkladech. Jedno město koupilo kotelnu. Koupilo ji za cenu vyšší než znalecký posudek, protože provozovatel kotelny před tím nějakým způsobem zkrachoval a bylo třeba topit. Někdo dal trestní oznámení a radní se tři roky zpovídali, než je soud definitivně osvobodil. Protože samozřejmě samospráva má možnost se rozhodnout, a k tomu je i volena, k tomu má pravomoci, takže se rozhodli, že koupí tu kotelnu i nad znalecký posudek, aby ji provozovali a jistili lidem teplo.

 

A teď uvedu – jestli ten zákon projdu a NKÚ si vybere hned jako první nás, tak má kolega Kala hned první možnost kontroly, k tomu se přiznávám, koupili jsme starý sklad lehkých topných olejů asi za 100 tisíc za tím účelem, abychom ho za další sta tisíce zdemolovali. Je docela možné, že úředník NKÚ, který tam přijde, řekne: To bylo nehospodárné rozhodnutí. Nebude ho zajímat, že jsme to dělali proto, abychom zregenerovali park. Takovýchto věcí může být spousta.

 

Před časem bylo kontrolováno město v mém okolí. Kontroloři konstatovali, a samozřejmě mediálně to rozmázli, a to je ta věc, která vždycky hrozí, stavěli školku a kontroloři konstatovali, že je předražený dětský prvek na zahradě. Zjistili, že je o 10 tisíc dražší, než by bylo možné ho pořídit. Když se na to člověk potom podívá, to byla dotovaná zakázka na stavbu celé nové školky za mnoho milionů Kč. Tu soutěž na cenu někdo vyhraje, a pak tu cenu dodrží, udělá za ni celou stavbu, ale kontroloři si pak rozebírají všechny faktury a zjistí, že jednu prolézku by bylo možné koupit o 10 tisíc levněji. Ten starosta už to nikde nevysvětlí, protože ho všude vláčejí tiskem, že měl v nepořádku tuhle dotaci.

 

Takže klidně, ať NKÚ kontroluje i samosprávy. Klidně to můžeme schválit, ale pokud to schválíme a neschválíme zároveň zcela nový systém kontrol, o kterých jsem tady hovořil, to znamená, ať nepřijde pět různých kontrolorů, ale jeden se vší zodpovědností, a ať přijde včas, ne po pěti letech, ať přijde včas, rychle to zkontroluje, ať je možné se poučit pro další případy, tak až takovýto systém bude funkční tady u nás, tak bude lépe. A na to se těším.

 

A teď závěr. Možná to bude schváleno, možná to nebude schváleno. Zeptám se vás, co se stane, když to bude schváleno a co se stane, když to nebude schváleno. A hned si odpovím. Nestane se vůbec nic v žádném z těchto případů. Když to schváleno bude, tak NKÚ bude tou šestou kontrolou, která ještě bude chodit a za 1200 let zkontroluje všechny samosprávy, což samozřejmě, uznáte, je nesmysl. Podle čeho si je ještě bude vybírat? Podle abecedy? Bohumín – B – to je hodně blízko, ale budeme na řadě asi za takových 15 – 20 let. A jestli to vezme podle velikosti a začne Prahou, tak neskončí nikdy a už se nedostane na nikoho dalšího.

 

Přestože si myslím, že jsem zde vysvětlil některé nesmyslné pohledy tohoto řešení, tak jsem si vědom toho, že nejpozději zítra budu v médiích jako lump, který brání kontrole samospráv, určitě máme máslo na hlavě. A určitě je třeba se na nás dobře podívat. Ale víte, s těmi médii to je tak, když jsme před rokem tady schvalovali přímou volbu a dovolil jsem si tehdy pronést, že tady zaznělo, že to možná bude pěkná šaškárna v souvislosti tehdy s naším dnešním kolegou Okamurou, tak jsem druhý den dostal asi stovku poměrně odporných mailů, dostaneme je asi zítra také, ti, kteří nebudou nadšeni pro takovýto návrh. Ale rok se sešel s rokem, ta volba probíhala teď a minimálně při tom, jak ministerstvo vnitra průměrovalo, tak všichni novináři říkali, že to je pěkná šaškárna, ale že my jsme ti blbci, kteří to před rokem takto schválili. Takže já vyzývám k tomu, abychom zůstali senátory, kteří hlasují a kteří se nerozhodují podle toho, co bude dneska či zítra v novinách. Tento zákon v toto podobě nepodpořím a četl jsem avizované usnesení doprovodné, které navrhuje kolega Vystrčil, ten podpořím všemi deseti a budu se těšit na opravdu důkladné řešení systému kontrol v ČR. Děkuji za pozornost. (Souhlasné bušení do lavic.)

 

 

Senátor Miloš Vystrčil : Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený pane viceprezidente, vážné kolegyně, kolegové. Já budu částečně navazovat a částečně se možná i trochu překrývat s mým kolegou Petrem Víchou. Omlouvám se za to, protože jsem ale možná trošku větší optimista než on, tak se pokusím vysvětlit nejen vám v sále, tady si myslím, že to možná ani tolik potřeba není, ale i těm, co nás poslouchají, proč někteří z nás k té plánované a navrhované změně ústavy zaujímají tak kritické stanovisko.

 

Jak jste si všimli, tak to stanovisko je dáno zejména rozšířením pravomocí NKÚ, které se týkají samospráv. Uvědomuji si, že jsou tam i další možnosti kontrol, které ta změna ústavy otevírá, ale bohužel je to všechno v jednom balíku a já si myslím, že než udělat velikou chybu, tak je dobré ještě chvíli počkat.

 

Úplně na úvod si dovolím zopakovat situaci, ve které se nacházíme v rámci hlasování o změnách ústavy. Jak už tady bylo řečeno, pokud schválíme tuto změnu ústavy, tak dalším bodem našeho jednání je potom zákon o NKÚ, který přímo už specifikuje, jakým způsobem by ty kontroly na samosprávných celcích a dalších organizacích měly být prováděny. Já upozorňuji, že ten zákon je velmi špatný a bylo by velmi nelogické, pokud bychom pro změnu ústavy hlasovali a zároveň potom ten zákon zamítali, neboť obě dvě věci máme k dispozici. A předpokladem pro to, aby ten zákon mohl jednou být lepším, myslím tím ta změna zákona o NKÚ, tak je to, aby i samotné změny ústavy byly více promyšlené a již dnes v tento okamžik provázané se zněním zákona o NKÚ.

 

Další naší možností potom je, že tento zákon, nebo znění ústavního zákona neschválíme. V tom okamžiku potom nám nezbývá, než ten následující zákon zamítnout, protože nemůže platit, pokud nám ústava nedává možnost existence. Třetí možností by bylo, kdybychom ústavní zákon neschválili a potom následně potom zákon o NKÚ schválili. To bychom byli za úplné hlupáky.

 

Takže tolik k té stávající situaci. Nyní na úvod toto – všichni z nás jsme asi dostali do e-mailů rozhovor s prezidentem NKÚ Slovenské republiky Jánem Jasovským, který byl velmi zajímavý. Také obsahoval jednu větu pana prezidenta NKÚ, která byla velmi pěkná a určitě se bude mnoha lidem líbit. A to je věta, která říká - kdo se brání kontrole, je podezřelý.

 

Kdo se brání kontrole, je dneska v České republice podezřelý, a už skoro nikoho nezajímá, proč se té kontrole brání. A já bych řekl, že ta věta je pravdivá, pokud by tam bylo napsáno: Kdo se brání erudované čili ze znalostí věcí dělané a systematické kontrole, je podezřelý. Kdo se brání kontrole toho typu, jak dneska nabízí změna ústavy a případně změna zákona v NKÚ, ten podle mého názoru podezřelý rozhodně býti neměl. Protože tato změna vyvolává v lidech – a možná stejně jako já jste dostali spoustu mailů, které vás nabádají k tomu, hlasujte pro tento zákon. Zejména jsou to různí členové různých občanských sdružení, kteří říkají, je potřeba všechno zkontrolovat nejméně sedmkrát, osmkrát, devětkrát. Tak ta změna ústavního zákona vyvolává tři plané naděje, nebo, chcete-li, tři mýty.

 

Já ty mýty přečtu, pak se k nim ještě jednou vrátím a pokusím se vám dokázat, že skutečně se jedná o mýty. První mýtus je, že počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. Já si myslím, že to není počet kontrol a složitost předpisů, které omezují korupci, myslím si, že je to naopak. A zkusím to dokázat.

 

Mimochodem, to je pro pana viceprezidenta, který se potom přihlásil o slovo, když jsem ho navštívil a ptal jsem se ho, jak si představuje on navýšení pracovníků NKÚ, tak mi říkal – zhruba 50, možná 60 během tří let. Já upozorňuji, že v roce 2006, když NKÚ na Slovensku získal možnost kontrolovat obce, tak od té doby založil 6 nových expozitur zhruba po 20 pracovnících, což je 120 pracovníků. Jelikož Slovensko je poloviční než my, tak 120 x 2 je 240. A je to málo, prosím! Těch 240, které bychom potřebovali, abychom se dostali na úroveň Slovenska, je pořád pro Slovensko málo, pořád jich bude potřeba více.

 

A je to logické, protože jestliže ta kontrola má být erudovaná, tak ji musí dělat někdo, kdo té věci rozumí, kdo se v té věci pohybuje, a není možné tu kontrolu dělat jednou za rok. Je to stejné, jako když já se jednou za 3 měsíce pustím do dělání nedělního oběda. Vždycky to končí, že jdeme do restaurace. Takže to je ten první mýtus.

 

Druhý mýtus je, že obce nejsou dostatečně kontrolovány . Opak je pravdou, budu o tom za chvíli – a omlouvám se, že poměrně dlouho – mluvit.

 

A třetí mýtus, podle mě největší a nejhorší, je, že rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu ve smyslu kontroly obcí a krajů, tak jak je definováno, omezí korupci . To považuji vůbec za největší mýtus, pokud se bavíme o korupci v celém tomto státě.

 

Nyní tedy už k tomu, co ten vlastní zákon obsahuje a co bude jeho důsledkem. Ten vlastní zákon obsahuje, jak už tady bylo řečeno, že bude možné kontrolovat hospodaření obcí a krajů a bude ho možné kontrolovat z hlediska tzv. tří E – efektivnost, hospodárnost, účelnost.

 

Jinými slovy to znamená, že není možné, když má NKÚ kontrolovat obce v souladu se zákonem, aby se kontrola efektivnosti a hospodárnosti vyhnul. A v tom okamžiku se musí stát to, že i úředníci na NKÚ se budou zabývat tím, zda kotelnu bylo nebo nebylo vhodné zbourat a zda pan starosta a zastupitelstvo rozhodli nebo nerozhodli správně. A protože se v tom území nepohybují, protože nemůžou znát všechny další konsekvence, které s těmito rozhodnutími souvisí, tak potom je velmi pravděpodobné, že v nějakých okamžicích se ve veřejných zprávách NKÚ objeví minimálně pochybnost o tom, zda zastupitelstvo nebo starosta rozhodovali správně.

 

A já upozorňuji, že pokud má NKÚ kontrolovat podle zákona, tak skutečně musí podle zákona o obcích 128, § 38, odst. 1 kontrolovat, zda majetek obce je využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A to "v souladu s jejími zájmy" je velmi komplikované. Já potom k tomu ještě uvedu speciální případ.

 

Nyní, jak to s tou kontrolou obcí a krajů obecně dneska vypadá? Pokud se podíváte na systém kontrol, které dneska v České republice fungují a které se obcí a krajů týkají, tak kontroly probíhají ze tří hledisek. První je prostorové hledisko. Kontroly jsou buď externí, nebo interní. Druhé je časové hledisko – kontroly jsou buď ex-ante, to znamená předběžné, nebo současné a nebo následné. Externí kontroly, to znamená ty kontroly, které přicházejí potom, a to je i případná kontrola NKÚ, je následná kontrola.

 

Stejně je z kontrol nejméně účinná, zpravidla nemotivační a zpravidla z hlediska preventivních téměř neúčinná, protože když někoho chytíte a potrestáte až poté, co se věc stala, tak je to zpravidla ten nejméně účinný moment. Na to dopředu upozorňuji.

 

Třetí možnost kontroly je potom předmětné hledisko, zda ta kontrola přímo kontroluje hospodaření a nebo kontroluje hospodaření nepřímo. Když se podíváme z tohoto pohledu na naše obce a podíváme se na to, jak na tom jsou, tak prvním typem kontroly je přezkoumání hospodaření obce respektive kraje. Přezkoumání hospodaření obce se provádí dvoukolově. První kolo je dílčí, druhé kolo je potom na konci řekněme kalendářního roku, a to kontroluje – omlouvám se, ale je to důležité hlavně pro ty, co nás poslouchají – údaje o ročním hospodaření územního celku, které tvoří součást závěrečného účtu, nakládání a hospodaření s majetkem ve vlastnictví územního celku, nakládání hospodaření s majetkem státu, s nímž hospodaří územní celek, zadávání a uskutečňování veřejných zakázek, s výjimkou úkonů a postupů přezkoumaných orgánem dohledu, stav pohledávek a závazků a nakládání s nimi, ručení za závazky fyzických a právnických osob, zastavování movitých a nemovitých věcí ve prospěch třetích osob, zřizování věcných břemen k majetku územního celku, účetnictví vedené územním celkem, je možné identifikovat nedostatky z oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, které mohou duplikovat korupci. Zpráva obsahuje oddíl rizik. Je možné identifikovat korupční rizika.

 

Takže to je první kontrola – přezkoumání hospodaření obce. Na obcích ji každoročně vykonává krajský úřad. Na krajském úřadě ji každoročně vykonává ministerstvo financí. Dalším typem jsou veřejnosprávní kontroly. Vesměs se jedná o kontroly následné – důležité. S výjimkou určitých typů auditů atd., v případě kontrol EU, kde je taky kontrola ex-ante atd., proto převažuje v těchto kontrolách takový ten inspekční charakter a jsou tam vždycky konstatovány chyby, které se staly v minulosti.

 

Tyhle kontroly kontrolují nakládání s veřejnou finanční podporou, to znamená dotace, příspěvky, návratné finanční pomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu. U prostředků ze státního rozpočtu, zejména dotací, se ještě zastavím. Zase, prosím vás, pro všechny – dotace se přiděluje na základě rozhodnutí. Jakékoli rozhodnutí o přidělení dotace lze svázat – a děje se tak – podmínkami poskytnutí dotace. To znamená, jestliže stát komukoli poskytuje peníze formou dotace, může si speciálně v rozhodnutí vymínit, jaké všechny typy kontrol se k této dotaci a případně k celé akci, která je pomocí té dotace realizovaná, vztahují.

 

Rozumíme si? Stát, kdykoliv poskytuje dotaci, tak si v podmínkách poskytnutí dotace může kdykoliv vymínit všechny možné způsoby kontrol, které chce, aby potom na tu akci byly prováděny. On tady má obrovský nástroj, aby si zabezpečil proti korupci jakýmkoliv způsobem chce. A může tam poslat kohokoli. Pokud ten člověk chce dotaci, tak to prostě musí přijmout. Je to velká moc státu a je využívána a mnozí z nás to znají.

 

Další je kontrola veřejnosprávní. Je to otázka kontroly státních finančních aktiv, dále státních záruk, finanční podpory poskytnuté formou slevy na daních i právnických osob uvedených v zákoně. Veřejnosprávní kontrola se týká poskytnutí prostředků ze státního fondu, státních finančních aktiv. Dále potom jsou to peníze z národního fondu, tj. finanční prostředky z EU a jiné prostředky poskytnuté v zahraničí na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy. I zde jsou možnosti identifikovat zjištění v oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, to znamená porušení rozpočtové kázně. I zde mohou být implikována korupční jednání.

 

Upozorňuji, že tyto veřejnosprávní kontroly mohou vykonávat a vykonávají ministerstvo financí, dále odvětvová ministerstva, všechna odvětvová ministerstva, a dělají to, prosím. Dále řídící orgán. Řídící orgán je ten, který je například řídícím orgánem z hlediska poskytování evropských dotací. Dále auditní orgány. Dále je to Evropská komise, audit Evropské komise. Kontrolu může dále provádět Evropská komise, Evropský účetní dvůr, Evropský úřad pro potírání podvodů a samozřejmě finanční úřady.

 

Tito všichni to dělají. Dělají to, jak říkal Petr Vícha, nekoordinovaně, třikrát, dvakrát, čtyřikrát kontrolují to samé, zkontroluje to jedno ministerstvo, přijde na to samé jiné ministerstvo, potom přijde finanční úřad a potom přijde speciální finanční kontrola z ministerstva financí, opět na to samé s rozdílnými výsledky. A nyní bude chodit ještě NKÚ.

 

Další kontrola je hospodaření územně samosprávních celků, pokud je veřejná finanční podpora poskytnuta ze státního rozpočtu. O tom jsem už mluvil. Je tady možnost svázat poskytnutí dotace s podmínkami, které jsou přímo v rozhodnutí o poskytnutí dotace. A druhá možnost je samozřejmě ta, která už existuje, a to, že na každou akci, kterou dělá obec nebo kraj s poskytnutou dotací, se vztahuje možná kontrola NKÚ. NKÚ může přijít a může kontrolovat. Debata o tom, co všechno může a co všechno nemůže kontrolovat, někdy bývá složitá. Já ale upozorňuji, že si nedovedu představit starostu nebo zastupitelstvo, které by NKÚ v případě, když přijde kontrolovat poskytnutí dotace, řeklo: a tohle kontrolovat nesmíte, protože bod č. 2 je, že NKÚ napíše do své zprávy, která je veřejná, že starosta nebo zastupitelstvo neumožňuje NKÚ zkontrolovat tuto část akce, která byla financována ze státní dotace. A v tom okamžiku ten starosta je nahý a ostuda, která ho čeká, mu za to nestojí, protože obecně platí to – a to je věc, která je velmi mrzí – že 99 % starostů, nebo možná ještě více, bych řekl, jsou normální poctiví lidé, kteří nejsou na svých pozicích proto, aby se obohatili a aby se nějakým způsobem zabezpečili a okrádali okolo sebe. Ono to ani nejde, protože nikdo není pod větší kontrolou, než starostové, zejména na menších obcích. Tam si každý vidí do talíře. A myslet si, že někdo lépe pozná, že starosta v malé obci krade, než místní občan, že to lépe pozná nějaký úředník z Prahy, je naprostý nesmysl a je to celé postaveno, řekl bych, na hlavu.

 

To je podíl na přidělování dotací.

 

Další věc, která je velice důležitá a která se podceňuje, je oblast interních kontrol. Jestli si někdo myslí, že se obce a města nevěnují interním kontrolám, které, mimochodem, jsou nejúčinnější, protože jsou preventivní, zastavují korupci ještě dříve, než začne, tak se krutě mýlí. Nakonec i zákon o finanční kontrole přímo přikazuje obcím, aby fungoval interní audit.

 

Interní audit – zase, prosím vás, čtu. Vím, že vy to znáte, ale aby to poslouchali i ti, co to slyšet chtějí. Je to vnitřní kontrolní systém. Funguje jako kontrolní mechanismus, který má předcházet rizikům a odstraňovat nedostatky v činnosti orgánů veřejné správy. Funguje ve všech oblastech, včetně finančního řízení. Interní audit pak poskytuje ujištění, že kontrolní mechanismy jsou nastaveny a že fungují, a to i v oblasti korupčních rizik. A interní audit dokonce dává návod, jak do budoucna těmto rizikům předcházet. To znamená, pokud něco je potřeba zlepšovat, tak je to, aby se organizace jako takové samy zabývaly vnitřní kontrolou, protože není něčím zájmem, než dosáhnout toho, aby tyto organizace samy dokázaly identifikovat rizika, která existují v rámci korupce.

 

Další typ kontroly – manažerská kontrola. Opět obsažena v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Manažerská kontrola - zase se omlouvám, ale cituji: Je přirozená součást manažerské práce. Manažer je vedoucí orgánu veřejné správy, v obci je to starosta, ředitelé krajských úřadů, ředitel příspěvkové organizace. Ověřuje, zda operace probíhají v souladu s legislativou. Ověřuje, zda jsou naplňovány cíle organizace, zda jsou veřejné finanční prostředky vynakládány účelně, hospodárně, efektivně a zda byla identifikována všechna významná, to znamená i korupční rizika.

 

Jedná se jak o oblast finanční, tak věcnou.

 

Další kontrola je kontrola vykonávaná finančním nebo kontrolním výborem. Každé zastupitelstvo má ze zákona finanční nebo kontrolní výbor. Ten může zkontrolovat cokoliv a kdykoliv, když to přeženu. Zase se to děje, zase těžko může někdo lépe identifikovat případnou korupci nebo něco podobného, než člověk, který žije v tom městě, je v opozici, chce se stát tím, kdo je v pozici a hlídá starostu na každém kroku. Je to automatická, logická, demokratická kontrola. Nad tím vším, to už taky bylo řečeno – pokud se někomu něco nelíbí,jsou tady orgány činné v trestním řízení, je tady možnost trestního oznámení, jsou tady státní zastupitelství, atd.

 

Je to delší, ale říkal jsem to. V oblasti externích kontrol, které se nezaměřují přímo na hospodaření, je také spousta kontrol, které kdyby nevyhovovaly, tak potom dovedou nakonec člověka ke kontrole hospodaření a ke kontrole toho, zda po hospodářské stránce je všechno v pořádku.

 

Přečtu jen některé typy nehospodářských kontrol. Je to kontrola výkonu přenesené působnosti. Jinými slovy – jestli na těch obcích se skutečně z peněz, které poskytuje stát formou dotace, se vykonává výkon státní správy a žádný jiný výkon. Jestli nejsou ty peníze utráceny zbytečně, to znamená zase jsme, byť nepřímo, v hospodaření.

 

Kontrola výkonu samostatné působnosti. Opět to samé – zákon č. 128 ukládá tuto kontrolu.

 

Daňová kontrola, to znamená, jestli obce včas a dobře odvádějí daně, některé obce jsou dneska plátci DPH. Kontrola zdravotního pojištění. Opět to jde do účetnictví, do všeho. Kontrola sociálního pojištění, kontrola pracovně právních vztahů, kontrola dodržování pravidel hospodářské soutěže, tzv. ÚOHS, veřejné podpory a veřejných zakázek. To jsou další kontroly, které jsem tady četl.

 

Další kontroly: Kontrola dodržování pravidel v oblasti ochrany osobních dat, kontrola dodržování živnostenského zákona, kontrola dodržování dalších speciálních zákonů, např. ochrana ovzduší, požární ochrana, hygiena, ochrana spotřebitele, ochrana dodržování zákona o archivní a spisové službě, ochrana životního prostředí, ochrana utajovaných skutečností, kontrola dodržování zákonů v oblasti veřejných služeb, atd., atd. Ale toto už je skoro vyčerpávající výčet, nebo téměř vyčerpávající.

 

Omlouvám se za svůj delší projev, ale myslím si, že to je nutné, aby to aspoň mohli slyše ti, kteří to chtějí slyšet.

 

Teď na závěr. Příběh. Představte si, že v nějaké obci nějaký člověk je trenérem mládeže, nějakých mladých fotbalistů a někomu se to, jak trénuje mládež, nelíbí a tak na něj pošle kontrolu. A aby to mělo nějakou váhu, tak tam pošle nějakého člověka z Prahy, který se sportem, se strukturou sportu, s financováním sportu, se systémem podpory sportu zabývá.

 

A tento člověk z Prahy přijede a v obci, kde zmíněný člověk dělá trenéra mládeže, udělá tři zjištění. A tato tři zjištění jsou veřejná a veřejně publikovaná.

 

První jeho zjištění je, že družstvo mládeže nějakou dobu trénovalo mimo obec, jezdilo na nějaké hřiště, které bylo jinde, a z toho usoudí, že došlo ke zbytečnému vynakládání prostředků na dopravu družstva.

 

Druhé zjištění je, že mládež trénovala s příliš velkými míči, že to měly být menší míče, protože ty se pro mládež hodí, a řekne, že trenér to dělá špatně a že se chová k mládeži vlastně způsobem, kterým by se chovat neměl.

 

A třetí zjištění je, že řekne, že mládež dostatečně po tréninku nerehabilituje, že se málo odpočívá.

 

Toto je zveřejněno. A protože to je člověk z Prahy, který má velkou autoritu, tak si všichni v obci řeknou: Ježíš, co to je za chlapa, tam jsme dávali své děti, ten je mohl trénovat? A až později se ukáže, že děti jezdily na jiné hřiště proto, že se současné hřiště meliorovalo, muselo se opravit a na části trávníku byla plíseň. Později se ukáže, že malé míče nebyly koupeny proto, že na ně nebyly peníze a musely se koupit velké míče, aby je zároveň mohlo používat i mužstvo dospělých a že to všechno bylo se souhlasem ředitele klubu. A pak se ukáže, že protože v kabinách jsou jenom dvě sprchy a není tam rehabilitační místo, že se ani jinak rehabilitovat nedá. Ten člověk to prostě všechno dělá dobře, akorát někde někdo napsal, že to dobře nedělá, protože teoreticky by to mělo být jinak a teoreticky je to správně jinak.

 

Bojím se, že tento příběh může potkat díky kontrole NKÚ kteréhokoliv starostu. A byl bych velmi nerad, pokud by se tak stalo, protože naprostá většina z nich si to nezaslouží.

 

Další věc, kterou si dovolím říci, a to je velmi zajímavé. Tímto zákonem jsem se velmi zajímal i změnou Ústavy. Bez citace jakýchkoliv jmen vám musím říci, že pokud jsem s lidmi, kteří stojí za tím zákonem a kteří zákon kdykoliv představovali, mluvil mezi čtyřma očima, tak oni řekli, že si od tohoto zákona vlastně také moc nic neslibují, přesně, jak to říkal Petr Vícha.

 

My tady předkládáme něco, čemu ani předkladatelé sami nevěří, že to s korupcí něco udělá. Ale neřeknou to veřejně, protože kdo je proti kontrole, ten je podezřelý. Nebudou to tedy veřejně říkat a budou prosazovat změnu Ústavy a následně špatný zákon o NKÚ jenom proto, že kdo je proti kontrole, ať je jakákoliv, je zkrátka podezřelý.

 

Nyní nazpátek k mýtům. Mýtus č. 1 – počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. To je, prosím, nesmysl. Je to nesmysl proto, že naopak existence duplicit, triplicit, multiplicit, existence nesrozumitelných zákonů a složitost kontrol, složitost zákona o zadávání veřejných zakázek, atd. přesně umožňuje korupci páchat, protože pak, když už tomu nikdo nerozumí, tak to je nejlepší pro lidi, kteří se v tomto prostředí pohybují jako ryby ve vodě a kteří potom díky tomu, že si na administraci veřejné zakázky nebo čehokoliv jiného najmou firmu, tak vlastně jsou v pořádku, protože potom stačí dát zadání jen té firmě. A podobně je to se všemi ostatními věcmi. Pokud všichni budeme všechno pořád dokola kontrolovat, pokud bude pět, šest kontrol, které budou navzájem protichůdné, pokud nebude existovat systém, tak to je živná půda pro korupci. Čili není tomu tak - čím více kontrol, pokud jsou nesystematické, neerudované, tím horší prostředí pro korupci.

 

Mýtus č. 2 – obce nejsou dostatečně kontrolovány. Některé jsem už unavil tak, že odešli, a to jsem jenom citoval, jak jsou obce kontrolovány. Čili odpovídám Petru Víchovi za pana předkladatele. Neexistuje oblast nakládání s majetkem a veřejnými prostředky, která by nebyla pokryta kontrolní činností. Neexistuje. Jestli existuje, tak ji někdo ukažte a vstaňte a řekněte ji. Pan ministr asi schválně odešel, aby to neslyšel.

 

Mýtus č. 3, nejhorší – rozšíření pravomocí NKÚ omezí korupci. To byly ty maily. Omezme korupci, dejme pravomoc NKÚ. Je to můj názor. Jestliže pan viceprezident chce zvýšit počet pracovníků na NKÚ o 50, tak to nemůže dopadnout jinak, než že návrh způsobí, že rozmělní kapacitu NKÚ, a NKÚ pokud aspoň bude chtít zkontrolovat Bohumín, aspoň do 15 let, tak nebude moci dělat jiné věci, kterým rozumí, které jsou pro tuto společnost zásadní a které jsou potřeba pro to, aby korupce skutečně byla omezena. Jinými slovy – dojde vlastně k oslabení kontrolní činnosti NKÚ. K oslabení této činnosti, k rozmělnění této činnosti, k tomu, že se bude zabývat duplicitní kontrolou na obci, místo toho, aby dělal primární kontroly úplně někde jinde. Nemůže to jinak dopadnout. A pokud my tento zákon schválíme, tak nepřispějeme k ničemu jinému, než k tomu, že prostor pro korupci se rozšíří. A to je moje poslední slovo.

 

Proto si vás, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji poprosit, abyste pro ústavní zákon nehlasovali.

 

Na druhé straně, protože si uvědomuji, že to není tak, že bychom tady chtěli, aby se nekontrolovalo, aby to nefungovalo. A tak jsem si dovolil – a tím vlastně dávám vysvětlení paní kolegyni Wagnerové – navrhnout doprovodné usnesení, a přimlouval bych se, kdyby mohlo být přijato. A směřuje právně k tomu, ať ve státě je na čele kdokoliv, aby se někdo zamyslel nad tím, jakým způsobem je správné rozšířit pravomoci v Ústavě pro NKÚ, aby to bylo efektivní, aby to bylo provázáno se zákonem o NKÚ, a aby se skutečně prostor pro korupci omezil. To, co děláme nyní, není omezení prostoru pro korupci, a velmi se omlouvám za to, že to takto natvrdo musím říci.

 

A úplně na závěr zatím ještě nezmiňovaná slavná Limská deklarace. Podíváte-li se na ústavní zákon, tam v důvodové zprávě, kromě konstatování, že existuje korupční prostředí na obcích a krajích – a tady zdůrazňuji to, co říkal Petr Vícha, že žádná analýza toho, že by existovalo nějaké významné korupční prostředí se zvýšeným výskytem produkce v prostoru obcí, obecních a krajských samospráv, neexistuje. Já jsem o ni několikrát žádal. Poprvé jsme o ni žádali, když Petr Vícha napadal Národní program reforem, kde byl nějaký odstaveček, kde bylo napsáno, že je zvýšený prostor pro korupci v oblasti veřejné správy vykonávané na území územních samosprávních celků. Už tenkrát jsem se po tom pídil – žádná analýza neexistuje.

 

A druhý důvod, proč se říká, že to máme přijmout, je Limská deklarace, která říká v článku 7, odst. 3, že by nejvyšším kontrolním orgánem měla protékat kontrola veřejných prostředků. To je pravda. Zároveň ale ve stejné Limské deklaraci je také v článku 7 odst. 2, který říká, že konkrétní podoba auditních pravomocí nejvyšší auditní instituce závisí na podmínkách a požadavcích každé země.

 

Prosím vás, zvažte, jestli požadavkem této země je v tuto chvíli, aby NKÚ se stal dalším kontrolním orgánem obcí a krajů. Děkuji za pozornost.

 

Se nátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, bylo řečeno mnohé, já zkusím říkat něco, co ještě řečeno nebylo. Jenom uklidním Petra Víchu, má to dobrý, já jdu za chvíli do Interview ČT24, takže to odnesu já. Takže může být v klidu. Já když tak mu některé ty maily potom přepošlu.

 

Já začnu úplně obecnou věcí, jaký je vůbec smysl kontroly?

 

Já si čtu už dlouhá léta od Lubomíra Volejníka zprávy NKÚ. A ony jsou povýtce stejné. Dočtete se tam, že NKÚ provedl kontrolu na ministerstvu X – nebudu žádné jmenovat, abych se nikoho nedotkl – kde byly zjištěné závažné závady. Tu kontrolní zprávu projednala vláda. Příští rok shodou okolností byla kontrola na stejném ministerstvu a měla úplně stejný výsledek jako před rokem. A to je přesně to, co je špatně, protože smyslem kontroly není to někoho trestat, co u nás je, kdo za to může a vinu a koho zavřeme...

 

Ne, smyslem kontroly je přece to, pokud dojde k nějakému stavu, který není žádoucí, aby se ten stav napravil. A to při české legislativě není vůbec jednoduché. Já bych mohl jmenovat desítky případů, jenom některé pikantní – to, co tady bylo řečeno o té dětské zahradě nebo dětském hřišti – to je přesně ten příběh, kdy ti, co o tom píší nebo mluví vůbec nevědí, o co jde. Já jsem také byl tak naivní, když jsem seděl v výběrové komisi na dopravní značky. A byly tam čtyři nabídky a ceny těch značek byly velmi rozdílné. A já jsem řekl, že bych chtěl ty značky vždycky od té firmy, která má nejlevnější stopku, tak tu beru. Od téhle firmy beru padesátku, od téhle firmy beru tohle... A oni mi říkali, to ale, pane primátore, nejde, to nemůžete. To by se vám líbilo vybrat si od těch firem to nejlevnější. Ta, která má nejlevnější součet a je nejnižší z těch čtyř, ta přece vyhrává. Ale bohužel zrovna u té byla ta jedna značka, a shodou okolností ta, co se zrovna nejvíc používá, tak byla nejdražší.

 

A to jsou ty příběhy té lavičky a věšáků v Hradci Králové a podobných věcí, když je to řízení za 1 miliardu. A je tam jeden věšák, u kterého každý šílí, protože on stojí 15 tisíc, ale přesto ta cena byla nejnižší, ta součtová, tak ta firma to prostě vyhrála. A dokonce jsme to ještě vylepšili tak, že vy ani nemůžete pochybné řízení, kde se vám ta nejnižší cena zdá ještě o 50 % předražená, tak vy ho nemůžete zrušit, protože to je zase jiný boj proti korupci až do úplného konce, aby se nemohlo stát, že ho někdo ruší proto, že nevyhrála ta firma, co on chtěl. Takže on ho desetkrát ruší, až konečně vyhraje ta jeho. Tak jsme hned tomu zamezili. Takže to se taky nesmí.

 

My jsme na to šli jinou cestou – a mě strašně mrzí, že se na to přišlo tak pozdě, dokonce jsem to navrhl i do koaliční smlouvy, aby veškeré veřejné zakázky byly ohraničeny limitem. Mně totiž dlouho tvrdili experti, že to EU nedovoluje, že si nemůžete stanovit u zakázky nejvyšší cenu, kterou chcete zaplatit. Mně to pořád nešlo do hlavy, protože doma je to úplně normální. Když si chcete koupit televizi, tak televize jsou sice za 5000, taky za 50, a taky za 100. A vy, když si řeknete, že ji chcete za 20, tak vám marně bude někdo nabízet Samsunga za 140, který se otáčí za vámi a dá se ovládat rukama, když ho nechcete. A stejné je to přece na obci.

 

Když jsme začali dávat ty limity, tak já tady nebudu říkat ta čísla, jsou to desítky milionů, které jsme ušetřili za loňský rok jenom za to, že jsme dávali ty limity. Samozřejmě, že se našli koumáci, kteří říkali, my je vypečeme, a nikdo se nepřihlásil. A oni uvažovali, tak nikdo se nepřihlásil, oni to ale nutně potřebují, vypíšou to znovu a sníží ten limit. Ne, ne, ne, my jsme to vypsali znovu s tím stejným limitem, a ejhle, oni "vyměkli", teď je docela málo práce, a zakázka se uskutečnila. Takže to je jeden z bojů.

 

My prostě bojujeme s korupcí, jako když jsme bojovali za mír! Budeme tak dlouho bojovat za mír, až nezůstane kámen na kameni. Prostě korupce je tady v ČR nejpoužívanější slovo. A korupce rovná se dotace. Už jsem tady o tom mluvil, že dotace je trestný čin, a když tak aspoň sprosté slovo. A dostal jsem tehdy od našeho bývalého kolegy pana Schwarzenberga takový lísteček, kde bylo napsáno: "Dotace jsou svinstvo, ale jsou milé." Protože dotace každý má rád, protože to jsou takové peníze jako by zadarmo.

 

A to, jak se provádí kontrola na obcích, netrneme proto, že je tam nějaká korupce, my trneme proto, jestli jsme všechno vypsali správně, protože ty předpisy v rámci boje proti korupci jsou tak zhovadilé, že se v podstatě podle nich nedá vůbec postupovat. Já vždycky dávám ten blbý příklad, doufám, že mi někdo na něj odpoví, jak si má město koupit škodovku, když má čtyři a chce pátou. Že je levnější pojištění, díly, pneumatik atd. Zatím jsem výsledek neobdržel, prostě škodovku si koupit nemůžeme. Protože my musíme buď vypsat obecně, že to má být auto s obsahem 1,6 bla bla bla bla, a přihlásí se do toho nějaký Korejec a my ho musíme vzít. Ale my ho nechceme. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože chceme mít tu flotilu stejnou.

 

Tak jsme už vymysleli zoufalý čin, že chceme jakékoli auto, pokud bude mít okřídlený šíp na kapotě. To ale taky nejde. Na tuhle otázku nám ještě nikdo neodpověděl. A když tady všichni hovoří, jak v Evropské unii je všechno dokonalé, tak se ptám, jak je to možné, že ve Francii všechny státní orgány nemají jiná auta než francouzská – zkuste se podívat na televizi. V Německu, že by si policie koupila třeba superby nebo škodovky, no to by tam byla revoluce. Ta má samozřejmě volkswageny. A ti lepší mají mercedesy, nějací poslanci a vládní činitelé. A jsou pod stejným režimem EU, dokonce zakládající členové, a vědí, jak na to. A já nehodlám kvůli tomu dělat žádné švindly.

 

Samozřejmě odborníci mi poradili, udělejte to jako bývalý primátor Volf, vy to můžete zadat vlastně bez výběrového řízení. Já jsem říkal, to už tady bylo, primátor Volf skončil s primátorováním, byl ve vyšetřovací vazbě, tahali ho po novinách několik let, absolutně zničený člověk, naštěstí spravedlnost zvítězila. Dnes mu bude pan ministr, ne on, ale jeho ministerstvo platit tuším milion korun odškodného. A takových případů bychom tady mohli jmenovat desítky, a o těch se příliš nepíše.

 

Ani se nepíše o tom, viděli jsme celostránkové inzeráty v novinách, že Berka dostane 5 milionů, vrátí se, soudy... A já jsem říkal, budou stejně velké zprávy, až se ukáže, že ani se nevrátí, ani nedostane žádných 5 milionů, tak bude taková noticka, tak tenhle zrovna ne. Ale to nevadí, tenhle ne, ale tenhle ten jo. Dneska pustili nějaký z Trendu nebo z koho, tak stejně to tak je, že tihle ti.

 

Já řeknu zase úžasný příklad. S Evropskou unií jsme dělali jakýsi park a dámy zapomněly, co je nejdůležitější, aby tam byla plechová tabulka s hvězdičkami. Na to můžete vrátit dotaci, když ji tam nedáte. Když nemáte na každém dokumentu hvězdičky, můžete na to vrátit dotaci. Něco naprosto šíleného! Tak teď co s tím, rychle. Samozřejmě myslíme rychle, takže naběhl tam údržbář, zatloukl do stromu, což ekologové si nevšimli, čtyři hřebíky a kontrole jsme řekli, že tabulka tam byla.

 

A kontrole jsme řekli, že tabulka tam byla, ale jak je to u nás, tam jsou ti sběrači, ti, co kovové vezmou, ukradli balík do sběru, a dobrý, vyhráli jsme, nemuseli jsme nic vracet. Ale to bylo jenom štěstí.

 

Bohužel v sousedním městě měli nějaké středisko – to oni mají rádi, tyhle nějaké vyučovací střediska, kde byly židličky a ty židličky byly modré. Oni jednu židličku dali do opravy a dali tam místo ní židličku červenou, zatím, aby tam byl počet míst. Co čert nechtěl, přišla kontrola, všechno špatně. Našli tu židličku, která má jinou barvu, nedodrželi jste podmínky dotace, nazdar!

 

V jiném městě místo devíti bytů postavili deset. Nějak jim to vyšlo, dobře. No jo, to je ale špatně! Vy jste měli ve směrnicích, že jich máte mít devět. Vy jste postavili deset, buch, a to je dotace plus jednou tolik a plus penále. O kontrolách kontrol ani nemluvě. Deset razítek můžete mít z ministerstva, že je všechno v pořádku, přijde finanční úřad a řekne, hm, to je sice dobré, ale kolaudace byla o tři dny později. Na shledanou, pink, pink, vracíte.

 

To jsou takové příklady z praxe. Takže to jsou ty obavy. A když se dostanu k tomu, co je a není hospodárné, což samozřejmě NKÚ říká, my budeme zkoumat... A co budou na tom zkoumat? Jestli obec vyvěsila na 15 dnů...? To nemusí zkoumat. To možná někde někdo zapomněl a jinak je to normální. Ale kde už narazí, jestli ta věc byla prodána za cenu v místě a čase obvyklou? Termín, který bych také rád, kdyby mi ho někdy jednou někdo vysvětlil.

 

Já už jsem poprosil pana ředitele policie, že všechny prodeje nemovitého majetku budeme nejprve dávat policii, aby nám řekla, jestli je to všechno správně. Protože vám řeknu příklad z devadesátých let, kdy ke mně přišla do kanceláře policie a říkala, že jde zavřít jakéhosi pána. Já říkám, a proč mně to říkáte? Abyste o tom věděl. Vy jste mu prodali barák. A prosím, v dražbě! My jsme dělali od devadesátých let dražby, tady žádný zákon o dražbách neexistoval, ani o veřejných zakázkách, my jsme je dělali v té době podle svého. Takže my jsme mu v dražbě prodali dům za milion. Ten pán ho asi za tři čtvrtě roku prodal za dva miliony. A oni ho šli opravdu zavřít, jak jsme to v těch devadesátých letech ještě nevěděli. Tak ti policisté v dobré víře – to je přece spekulace! Za to jsme vždycky zavírali! – tak šli po něm. A já jsem říkal, to ale ne, teď už to tak není. A pořád jsem neuměl vysvětlit tomu policistovi, proč tomu tak není?

 

Já říkám, prosím vás, koupil jste si kuponovou knížku? A on říkal, koupil. Vidíte, tak běžte zavřít moji babičku. Ta si koupila kuponovou knížku od Viktora Koženého za 1000 korun a dostala, protože byla v 1. vlně toho letadla, tak dostala 10 tisíc a koupila si televizi. To je spekulantka, za tisíc deset, za to by mohla mít aspoň na 2 roky nepodmíněně. Jak to máme v těch hlavách a jenom bojujeme a bojujeme. A jak říkám, budeme bojovat tak dlouho, dokud to nevybojujeme.

 

Jiná příčina, kde já vidím velký úkol, jsou komunální podniky. Ale je to velký problém. Komunální podniky jsou velmi oblíbené, sezení v dozorčích radách je velmi oblíbené, bývá často i předmětem politických bojů. Pan Kala byl dokonce jeden z těch, který se snažil tomu zabránit, takže my to dnes máme tak, že už tam nemůžou sedět ti uvolnění, protože to nejde. Tak oni třeba v Praze to samozřejmě dělají tak, že ty lidi z těch městských částí sedí v tom podniku, které má magistrát, a ti z toho magistrátu sedí zase v dozorčích radách těch podniků, co mají ty čtvrtě. Tam už je na ně zákon krátký, protože ti si vždycky poradí. Prostě to žádný smysl nemá. Ale že cesta do pekel jsou komunální podniky, to potvrzuji.

 

My žádné nemáme a máme pokoj. Nikdo se nic nehádá, dělají to všechno soukromé firmy a výběrka a funguje to bez problémů. A dokonce to má obrovskou výhodu, že když je to cizí podnik, tak vy s ním můžete jednat daleko tvrději. Jak budete jednat se svým dopravním podnikem, když mu dojdou peníze? No tak přijde brečet, a přece nemůžeme zastavit dopravu? Jak budete jednat se svým vlastním aquaparkem, když přijde o 6 milionů, že lidi nechodí? Tak samozřejmě jim to dohodíte.

 

A pokud jde o tu hospodárnost, obce přece nic hospodárného nedělají. Kdyby obce postupovaly hospodárně, tak první, co bych udělal, přestanu dotovat městskou hromadnou dopravu, protože vůbec nechápu, proč by si člověk, který jede autobusem, neměl zaplatit ten autobus? Vůbec tomu nerozumím. Nerozumím tomu, proč bych měl 50 rodinám na jejich dítě měl dávat 6000 měsíčně na jesle, které by si normálně měly zaplatit, a přesto to dělám. Že bych si držel za 24 milionů filharmonii! Kdybych postupoval jako ekonom, tak druhý den jsou filharmonici propuštění. Ale obce tady pro tohle zřízené nebyly. Takže dělají spoustu takovýchto jakoby nesmyslných věcí. Ty věci jsou neekonomické skoro všechny. Obce skoro žádnou ekonomickou věc nedělají. Tam se na to dívat ekonomicky vůbec nejde.

 

Takže já teď se dostávám k tomu závěru, který je nejsložitější, protože co teď s tím? Je to ústavní zákon a paní senátorka Wagnerová se chystá dát pozměňovací návrh. A stojíme před problémem, protože nikdo nenavrhl schválit. Jestli mám správnou informaci, schválit neexistuje. Bez schválit nemůžeme dělat vůbec nic. Když tedy teď dám schválit, což za chvíli udělám, ale hned budu horovat pro to, aby to neprošlo, protože když to projde, tak přijde na přetřes pozměňovací návrh paní senátorky Wagnerové, o kterém se bude hlasovat normální většinou, ale potom o tom vrácení zase ústavní většinou. A tomu bych se chtěl vyhnout, takže navrhuji schválit a apeluji na všechny, na ty odvážnější, ať hlasují proti schválit, a ti méně odvážní, ať se zdrží hlasování. Děkuji za pozornost.

 

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=9&IS=4934&D=30.01.2013#b13534