Otázky kolem nejmenování soudce Langera (9.3.2013)

Žaloba na prezidenta republiky pro velezradu m.j. uvádí jako protiústavní delikt skutečnost, že nejmenoval soudcem Petra Langera i přesto, že jej k tomu nejvyšší správní soud vyzval. Toto nejmenování soudce se může zdát protiústavním pouze při povrchním pohledu. Ve skutečnosti tato povinnost z Ústavy nevyplývá.

Nejvyšší správní soud konstruoval, že, na základě právní zvyklosti, doručením návrhu prezidentu na jmenování soudcem je zahájeno jakési řízení, v němž má prezident jednat bez zbytečného prodlení s tím, že kandidátům vzniká legitimní očekávání, že o jejich jmenování bude rozhodnuto.

Nicméně zákon o soudech a soudcích ani Ústava nestanoví, že někdo prezidentovi navrhuje kandidáty na soudce. Pokud tak nestanoví právo výslovně, jistě mohou všichni podat prezidentovi jakýkoliv návrh. Ten však bude mít z hlediska právního povahu podnětu, jímž se může a nemusí zabývat, nikoliv návrhu, jemuž sice nemusí vyhovět, ale musí se jím zabývat. Nejvyšší správní soud konstruoval, že návrh byl prezidentovi podán vládou na základě zvyklosti. Vláda však o žádném návrhu na jmenování soudců nejednala. Ústavní zvyklostí je jen, že před jmenováním jedná o kandidátech vláda a doporučuje předsedovi vlády kontrasignaci. Jde tedy o doporučující usnesení, neboť kontrasignace je individuální právo premiéra.

Někteří právní teoretici se stavějí za to, že žádný soud nemůže přezkoumávat nejmenování soudce , protože na jmenování soudcem není právní nárok. Na druhé straně , ti, kteří uznávají přezkoumatelnost prezidentových aktů soudem za tento soud považují Ústavní soud, ne správní soudnictví .

Adeptem na funkci soudce Petrem Langerem byla podána svého času ústavní stížnost, na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem prezidenta. Ta byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. V souvislosti s tím pak Ústavní soud výslovně v usnesení o odmítnutí uvedl, že se nezabýval otázkou, zda lze prezidenta při výkonu jeho pravomoci považovat za správní úřad. Ústavní soud považoval ale za potřebné zdůraznit, že se automaticky neztotožňuje v této věci s právním názorem Nejvyššího správního soudu. ( Část IV. odůvodnění usnesení Ústavního soudu z 5. 1. 2012, II.ÚS 1368/2010).

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je právně pochybné a v právní teorii kritizováno. Odporuje dlouhodobé praxi, že rozhodnutí prezidenta se neodůvodňují a negativní rozhodnutí se nevydávají. Prezident nerozhoduje ve správním řízení. Podmínky pro jmenování soudcem splňují desítky tisíc právníků, nikdo nemá na jmenování soudcem právní nárok. To, že prezident nevyhoví všem podnětům pro jmenování do funkce soudce či jiné funkce, je uvážením prezidenta republiky a není velezradou. Rovněž nemůže být velezradou to, že prezident postupuje podle zavedené a dlouhodobé praxe, že negativní rozhodnutí se neodůvodňují.