Novela trestního řádu - zákaz zveřejňování odposlechů - omezení svobody slova, nebo zbytečné obavy? (13.2.2009)

Dne 5.2.2009 sněmovna schválila novelu trestního řádu a ve stejném tisku i novelu některých dalších zákonů, jako je přestupkový zákon, zákon o ochraně osobních údajů a trestní zákon. Změna týkající se zveřejňování odposlechů vyvolala mediální bouři - dopis unie vydavatelů, syndikátu novinářů, vyjádření redakcí i řadu komentářů v médiích. Převážný podtext byl - omezování a potlačování "svobody slova", "novinářské práce", "veřejného zájmu", popřípadě "kriminalizace práce novinářů". Jsou jejich obavy odůvodněné?

Podrobné porovnání původní i stávající předlohy dotčených zákonů ukazuje, že stávající dikce zákona se nemění. Změna by vlastně nebyla zapotřebí. Je to stejné jako kdyby se změnilo nějaké nařízení o zákazu vstupu do daného prostoru a nyní by bylo upřesněno ve smyslu, že se do něj nesmí ani v pohorkách.

 

Níže ukáži v čem se liší obě předlohy výlučně s ohledem na odposlechy a dále budu diskutovat některé zavádějící argumenty.

 

 

Jaké jsou změny zákonů v souvislosti s "potlačováním novinářské práce" a čím se liší od stávajícího stavu?

 

 

A) novela trestního řádu

 

Novela  trestního řádu zavádí nový §8c :

... nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o ... záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané... umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.

 

Stávající zákon o ochraně utajovaných informací :

.. výsledky použití operativních prostředků - odposlechů jsou utajovanou skutečností stupně Vyhrazené – Důvěrné podle § 2 a § 139 zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací

 

Kdo sbírá údaje obsahující utajovanou informaci s cílem vyzradit ji nepovolané osobě, dopouští se trestného činu ohrožení utajované informace podle § 106. Trestným činem podle § 167 a 168 je ovšem rovněž nepřekažení nebo neoznámení trestného činu ohrožení utajované informace.

 

Komentář : novela trestního řádu sděluje, že nelze zveřejnit záznamy telekomunikačního provozu (odposlechy), umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a navíc nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem. Z původního znění zákona o ochraně utajovaných informací vyplývá, že odposlechy jsou utajovanými informacemi a že zveřejnění utajovaných informací je trestné. Novela tedy nepřináší nic nového, jen upřesňuje situaci a uvádí, že zveřejňovat lze, pokud byly odposlechy použity před soudem. Právě tento §8c navrhoval Senát odstranit zejména pro jeho nadbytečnost.

 

 

B) novela zákona o ochraně osobních údajů

 

Novela zákona o ochraně osobních údajů § 44a [a § 45a]

(1) Fyzická osoba [právnická osoba] se dopustí přestupku [správního deliktu] tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

(2) Za přestupek podle odstavce (1) lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

(3) Za přestupek podle odstavce (1) spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč.

 

Stávající zákon o ochraně osobních údajů §44

Fyzická osoba [právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů ] ... se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že

poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů ( § 9).

Za přestupek podle odstavce (1) lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

Za přestupek podle odstavce (2) lze uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.

Za přestupek podle odstavce (3) lze uložit pokutu do výše 5 000 000 Kč.

 

Odstavce (1), (2) a (3), které se váží k jednotlivým úrovním pokut jsou následující:

(1) Fyzická osoba, která je ke správci nebo zpracovateli v pracovním nebo jiném obdobném poměru,  ....se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti ( § 15 ).

(2) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování osobních údajů

c) shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu [ § 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

e) zpracovává osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů mimo případy uvedené v zákoně ( § 5 odst. 2 a § 9),

i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona ( § 16 a § 27 ).

(3) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování osobních údajů některým ze způsobů podle odstavce 2

a) ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života.

 

Komentář : původně fyzická nebo právnická osoba která je správcem, zpracovatelem osobních údajů se dopustí přestupku [správního deliktu], pokud zpracovává osobní údaje způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu, nebo je zpracovává bez souhlasu subjektu nebo nesplní oznamovací povinnost.

Nové znění nehovoří o tom, že by fyzická osoba nebo právnická osoba měla být správcem nebo zpracovatelem. Jedná se o libovolnou osobu přicházející do styku s osobními údaji. Přestupku [správního deliktu] se dopustí tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

Podle původního stavu, je zpracovávání osobních údajů způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu předmětem sankcí. Do takovéhoto zpracování lze bezpochyby zahrnout i zveřejnění údajů (jak je v novém znění). Nové znění tedy pouze explicitně upřesňuje to, co vyplývá z původního znění .

 

Výše sankcí je stejná jako ve stávajícím případě, pokuta 1 000 000 Kč je za   shromažďování nebo zpracovávání osobních údajů v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu, za zpracovávání osobních údajů bez souhlasu subjektu a za nesplnění oznamovací povinnosti. Pokuta do výše 5 000 000 Kč je pak za předchozí případ když je ohrožen větší počet osob neoprávněným zásahem do soukromého života.

 

 

C) novela trestního zákona

 

Novela trestního zákona §178 - Neoprávněné nakládání s osobními údaji

(1) Kdo .. neoprávněně sdělí, zpřístupní,.. osobní údaje o jiném shromážděné v průběhu trestního řízení a způsobí tím vážnou újmu na právech .. bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo sdělí nebo zpřístupní osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání,   ..

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci (1) nebo (2) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí,   veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

 

Stávající zákon § 178 - Neoprávněné nakládání s osobními údaji

(1) Kdo .., neoprávněně sdělí, zpřístupní ...   osobní údaje o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné správy, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se údaj týká,

b) spáchá-li čin uvedený v odstavci (1) nebo (2) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

c) spáchá-li čin uvedený v odstavci (1) nebo (2) porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce.

 

Komentář: zde došlo pouze k náhradě věty "v souvislosti s výkonem veřejné správy" [což je i činnost policejních orgánů a činnost státního zástupce v trestním řízení] větou "v průběhu trestního řízení". To znamená, že se zde nejedná o žádnou změnu k horšímu, přinejhorším je znění identické.

 

 

D) Navíc nadále stále platí:

 

Podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, které se zabývá ochranou zdroje a obsahu informací, není právem novináře k odepření udání původu informací dotčena jeho povinnost   překazit nebo oznámit trestný čin.

 

Podle zákona o ochraně utajovaných informací je přestupkem fyzické osoby rovněž porušení mlčenlivosti a umožnění přístupu k utajované informaci neoprávněné osobě [tj. veřejnosti]. Za tyto přestupky lze uložit pokutu do pěti miliónů korun.

 

Komentář : ani podle stávajícího zákona nemůže novinář odepřít udání původu informací vycházející z trestného činu, ani je nemůže beztrestně zveřejňovat. Ani v této oblasti nedochází ke změně.

 

Stále platí ustanovení §5 zákona o ochraně osobních údajů, kdy

(2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, pouze když

f) ... poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení ..

 

Komentář : pojem vypovídající o veřejné činnosti může někoho inspirovat k tomu, že pod "veřejnou činností" může rozumět i jakékoliv osobní informace týkající se dané osoby a že mu tento paragraf umožní dané údaje zveřejnit. O tom, zda to lze takto interpretovat uvedený paragraf je věcí soudu. Tak to platilo dosud a platí to i nyní.

 

 

Některé zavádějící argumenty

 

V souvislosti s novelou uvedených zákonů vynořuje řada komentářů, které extendují představy svých tvůrců směrem mimo realitu a které jsou charakteristické zejména nedostatkem základních právních informací a tendencí ukázat, jak je tisku ubližováno.

 

Dovolím si některé námitky zejména z obce novinářské komentovat.

 

Zákon brání zveřejnění pravdy ve veřejném zájmu   ...

Existuje institut tzv. neurčitých pojmů ve správním právu, tj. pojmů které nejsou blíže obsahově vymezeny (ani jinými právními normami). Jejich používání je často spojováno se správním uvážením. Jedná se o pojmy kromě "veřejný zájem", také o pojmy "veřejný pořádek", "občanské soužití" apod., jejichž obsah musí v podstatě případ od případu posuzovat sám správní orgán. Tyto zájmy nesmí být v rozporu s platnými právními předpisy. Existují i výjimky, např. zákon o budování nové vzletové a přistávací dráhy v Ruzyni, který tutu stavbu deklaroval jako veřejný zájem (pozn.: Ústavním soudem byl zrušen).

 

Zveřejňování odposlechů je však již výše uvedeným zákonem sankcionováno a lze tedy předpokládat, že není veřejným zájmem. Navíc v uvedených zákonech o "veřejném zájmu" není zmínka.

 

Na druhé straně existuje mezinárodní úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Tento dokument je druhým zdrojem odkazů na tzv. "veřejný zájem". Jedná se o to, že soud musí vážit jednotlivé principy a podmínky, které jsou v úmluvě uvedeny.

Tato úmluva je jistým doplň­kem k právům garantovaným národními právními řády a po vyčerpání všech vnitrostátních právních prostředků nápravy je možné se obrátit na Sou­d pro lidská práva ve Štrasburku. Mezi těmito právy je také např. právo na svobodu projevu (včetně svobody tisku), které ale může podléhat formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu ... m.j. i ochrany práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

 

V případě odposlechů nelze apriori určit, zda to či ono je ve "veřejném zájmu" dokud se k tomu nevyjádří příslušná instituce, ať již jde o správní uvážení nebo stanovisko Štrasburského soudu.

 

Stát si neumí udělat pořádek ve vlastních věcech a odpovědnost za to chce hodit na novináře. Jiná varianta téhož: "Když už jim odposlechy utečou, nemůžou z toho vinit novináře", nebo "Zákaz navíc postihuje následky, ne příčiny", "vyšetřovatelé nikoho nevypátrali a tak bude popravován posel špatných zpráv".

Toto silné zkreslení argumentace lze snadno odkrýt. Ve stávající legislativě existuje řada případů, kdy "stát postihuje i následky a ne jenom příčiny", nebo "jsou viní ti, kteří pouštějí nelegálně získané informace nebo zboží dále do oběhu" a žádný novinář to nezpochybňuje. Jedná se např. o trestání podílnictví podle §251 stávajícího trestního zákona, kdy stát neumí účinně dopadnout všechny, kteří kradou a proto trestá i překupníky kradeného zboží. Nebo stát neumí postihnout výrobce falešných bankovek a proto trestá i ty, kteří je uvádí do oběhu atp.  Pokus o rafinovanější argumentaci stejného druhu je např. "děti pijí alkohol a protože nemůžete odhalit kdo jim jej prodal, budete je trestat?" Zde se však účelově zamlčuje, že novináři nejsou dětmi, a na ochranu dětí se vztahují jiná pravidla podle zákona.

   

Stát neumí řešit trestnou činnost a proto novináři zveřejňují odposlechy  

Nelze akceptovat roli médií jako policejního orgánu , žalobce i soudce, který na základě výběru a zveřejňování jen některých informací vytváří buď přímé nebo nepřímé (často manipulativní) závěry o vině.

 

Ani sám policejní odposlech není důkazem , s nímž se musí nutně ztotožnit soud. Ke zprocesnění může dojít až ve chvíli, kdy jsou odposlechy podpořeny další­mi důkazy - výpověďmi, sledováním, konfrontacemi, listinnými důkazy. Takže nakonec ani nemusejí doputovat k soudu, který jako jediný, a v rozsahu, jenž uzná za vhodné, je může v průběhu doka­zování při hlavním líčení zveřejnit.

 

Media přijímáním a následným zveřejňováním informací, které jsou jinak přístupné pouze oprávněným osobám, mohou být manipulováni lidmi, kteří jim tyto citlivé údaje poskytli.  V konečném důsledku pak mohoumédia manipulovat mínění veřejnosti (a někdy i orgány činných v trestním řízení) ve prospěch někoho, jehož zájmy zůstávají utajeny a které s největší pravděpodobností oni sami neznají.

 

Volejme po právním státu, ale nechtějme, aby média suplovala práci těch, kteří k tomu mají potřebné znalosti a zkušenosti a kteří jsou k takové činnosti ze zákona zmocněni. Uveřejňování kusých, kýmsi neznámým účelově vybraných a z kontextu vytržených informací pouze, snižuje právní povědomí občanů a přispívá k negativnímu vnímání politiky, policie a soudnictví.

 

Žijeme přece v Česku, kde jsou mnohé kriminální kauzy na nátlak politiků zametány pod koberec, protože by je samé mohly kompromitovat. Policisté si stěžovali, že kvůli politickým tlakům nemohli vyšetřit ani vraždu Mrázka. Zveřejnění odposlechů se v těchto případech jeví jako jediná možnost, jak veřejnost o skandálním chování politiků informovat.

Nahrazujete právní stát soudcem lynčem. Problém se má řešit právně, a když něco neumím prošetřit, nemůžu to předhodit veřejnosti k posouzení. [Odpověď M. Bendy]

Můj názor je podobný, jen bych dodal, že zatím nevíme, které kauzy byly zametány pod koberec a kolik jich bylo, jak věrohodné je sdělení jednoho nebo kolika policistů o politických tlacích. I kdyby to byla pravda, lze z těchto případů (kolika vlastně) vyvozovat, že mají být informace (navíc nesvědčících o trestném činu), předloženy veřejnosti?

Je samozřejmě právem i povinností novinářů zveřejňovat neetické chování politiků. Domnívám se ale, že se mohou obejít bez odposlechů, které jsou povolovány soudem jen na odhalování vážných trestných činů.

 

Je to jediný způsob jak upozornit na trestnou činnosti

Nikoliv, svá zjištění mohou média předat policii, nebo státním zástupcům a naléhat na jejich závěry.

 

Zveřejněné odposlechy už v Česku pomohly odhalit fakta v řadě závažných případů.

to je argumentace např. na Aktualne.cz

http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=628869

 

Jaké jsou to případy, které uvádí Aktualně.cz?

 

Mrázek a Tlustý

>Z odposlechů vyplývá, že někdo z okolí bosse podsvětí Františka Mrázka [údajného bosse - nebyl odsouzen] mluvil s T-čkem <

Interpretace médií : s podsvětím byl ve spojení i poslanec ODS Vlastimil Tlustý.

Komentář : Byl t-čko skutečně Tlustý? Na základě jakých dalších indícií to bylo vyvozeno? Obecně není nesnadné pohovořit s někým kdo se zná s někým jiným. Politik si příliš nemůže vybírat s kým bude mluvit a s kým nikoliv, pokud nemá o dotyčné osobě nějaké negativní informace. Nelze je mít o každém.

 

Zvědavý Doležal

>Na jaře 2006 redakce získala přepisy policejních odposlechů exposlance ODS Vladimíra Doležala, ptal se svého známého na to kdo dozoruje jeho případ. <

Interpretace médií : Šlo údajně o důkaz, že se pokusil ovlivnit vyšetřování svého případu <

Komentář : Zeptat se snad lze. Kamarád dotčeného nebyl ani soudce, ani nikdo kdo k nim má blízko. Přesto obvinění týkající se ovlivňování je zapotřebí dokázat a samozřejmě potrestat. Samotný Doležalův "případ" byl nakonec soudem zamítnut. Krásná ukázka toho jak se na roztáčení aféry kolem fiktivního případu dají nalepit další stejně "vážné" případy.

 

Napíchnutý Dalík

>Během vyšetřování policie pořídila desítky hodin odposlechů Marka Dalíka. Ty jednoznačně neprokazují žádný trestný čin.<

Interpretace médií : Některé pasáže údajně nasvědčují, že se Dalík - spolu s dalším aktérem schůzky s Kořistkou, lobbistou Janem Večerkem - domlouvali s ODS na společné strategii, jak se chovat během vyšetřování, a snažili se získat informace o jeho průběhu.

Komentář : možná, že je neetické domlouvat se na společné strategii, (i když jsem nic neprovedl a pouze chci eliminovat nějaké pasti do kterých se může člověk dostat pokud si něco z jiných oblastí nepamatuje přesně). Možná, že ne. Otázkou je, zda je vhodné zveřejňovat odposlechy, pokud nedošlo ani podle interpretace redaktorů k trestnímu činu. Možná, že redaktoři usoudili jen, že je vhodné zveřejňovat odposlech jednání, které je podle nich neetické a že je to veřejný zájem. Já si to nemyslím.   

 

ČSSD a Biolíh

>Odposlechem bylo zjištěno, že Pavel Přibyl udržuje velmi častý telefonický i osobní kontakt s vysoce postavenými pracovníky Policejního prezidia, s funkcionáři útvarů a dalšími osobami z řad bývalých i současných politiků." <.

Interpretace médií : politici se pokusili aféru zarazit.

Komentář : Zveřejněné záběry zatýkání a doprovodné komentáře byly skutečně velmi působivé, sám jsem byl přesvědčen, že dotyční pracovníci zatčení na ministerstvu v aféře biolíh jsou skutečně vinni. Soud však obviněné osvobodil. Obávám se, že zveřejněné odposlechy telefonických kontaktů Přibyla k odhalení nepřispěly.

 

Langerova "parta"

>Nynější ministr vnitra hovořil s podnikatelem Luďkem Sekyrou, kterého tehdy detektivové zařadili do Mrázkovy skupiny.<

Interpretace médií : Protože se Sekyra znal z Mrázkem, Langer lobboval za zájmy skupiny Mrázka.

Komentář : Sdělení Langera: Faktem je, že jsem se před osmi lety na žádost mého přítele Luďka Sekyry přimlouval u vedení IPB, aby mu dala úvěr na český projekt. Faktem je i to, že jsem za to neměl nic slíbeno a také jsem nikdy nic nedostal. Faktem je, že jsem nikoho nepoškodil a žádnou soutěž neovlivnil a žádný prospěch z celé záležitosti neměl. Faktem je, že jsem nevěděl nic o údajných kontaktech Luďka Sekyry (prezentovaných v MF Dnes). A faktem je, že kdybych to věděl, nikdy bych mu nepomáhal a vyrazil s ním dveře. I MF Dnes 20.9.2008 napsala, že jakékoli spojení mezi mnou a panem Mrázkem „policejní šetření nikdy neprokázalo".

 

Dejte pět tisíc a můžete jet

> Před pár dny jste pak mohli na stránkách Aktuálně.cz sledovat soudní přelíčení, u kterého se zodpovídají nyní již bývalí policisté z Vratimova z korupce. Tyto odposlechy byly také zveřejněny.<

Komentář : případ tohoto zjevně korupčního jednání vyšetřovala policie i bez pomoci zveřejnění odposlechů. Dotčení se dostali před soud.

 

Závěr :

Zde je na místě citovat z knížky P. Svory - Kmotr Kmenta: "V celé branži podnikatelského polosvěta existuje řada hochštaplerů a chytráků, kteří sice nejsou schopni ovlivnit ani pronájem buřtstánku na venkovském nádraží, ale za to mají dost dobrý kontakty na každého – od Áčka až po Zetko. Bohužel jen ve své bujné fantazii. Zatím je znám jediný případ, kdy z celé „Mrázkovy mafie“ byl někdo odsouzen – Miroslav Provod. Ovšem to za co sedí, rozhodně nevypadá, že by se jednalo o nějakého supermafiána".

 

Komentář : Tvrzení, že výše uvedené případy zveřejnění "pomohly odhalit fakta v řadě závažných případů", jak média uvádějí, by šlo přesněji formulovat spíše takto: "pomohly odhalit veřejnosti většinou nedůležitá fakta v řadě případů, z nichž některé byly pouze fiktivními případy a jiná, o kterých policie již dávno věděla".

 

 

Poslanci přijali návrh bez jakékoli diskuse se zástupci odborné veřejnosti

Není pravda, že návrh byl přijat na poslední chvíli, bez jakékoli diskuse – ústavně právní výbor PS návrh řešil dokonce na dvou svých zasedáních. Dále, předkladatel - vláda (zastoupená ministrem spravedlnosti) vyjádřila s pozměňovacím návrhem souhlas.