Návrhy na státní vyznamenání v Senátu pro r. 2010 (25.5.2010)

Senátní Podvýbor pro státní vyznamenání obdržel v tomto roce řadu návrhů na udělení státních vyznamenání. Organizační výbor Senátu PČR dne 25.5.2005 doporučil k projednání na plénu Senátu návrhy uvedené níže.

Právo propůjčovat a udělovat vyznamenání přísluší prezidentu republiky. Návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají prezidentu republiky Poslanecká sněmovna, Senát a Vláda; prezident republiky může propůjčit nebo udělit vyznamenání i bez tohoto návrhu.

Seznam osob navržených na udělení či propůjčení státního vyznamenání, schválený organizačním výborem Senátu, spolu se stručným zdůvodněním návrhu, jsou uvedena níže.
Aktualizace - Senát na své 20. schůzi dne 23. června 2010 uvedené návrhy schválil.

 

 

I. ŘÁD BÍLÉHO LVA

 

Ctirad MAŠÍN – (*11.8.1930)

Josef MAŠÍN – (*8.3.1932)

Milan PAUMER – (*1931)

Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina „Tří králů“, kde byl jejich otec, předchozí totalitě nacistické. Léta 1948, 49 a začátek padesátých let byla léty lidských tragedií, léty hrůzy, léty totalitních vrahů, léty intelektuálního holocaustu a morální genocidy. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ a zapříčinil statisíce lidských tragedií se rozhodli vystoupit, třeba i se zbraní v ruce. Zejména bratři Mašínové se cítili být vždy vojáky a stejně jako otec byli odhodláni položit život za vlast, za svobodu a demokracii.

Po několika zatčeních a propuštění Ctirada Mašína z uranových dolů v Jáchymově se rozhodli, že opustí republiku. V r. 1953 překročili hranici s NDR a v řadě incidentů zastřelili několik příslušníků Volkpolizei a třem se podařilo probít do svobodného světa. Tam vstoupili do americké armády, kde setrvali do r. 1959. Je třeba podotknout, že bratři Mašínové byli v r. 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem „Medailí za chrabrost“ za činy vykonané během druhého odboje. Bylo jim tehdy 14 a 15 let.

 

divizní generál Ondřej Mézl in memoriam

Ondřej Mézl byl v legiích v Rusku, zúčastnil se bitev u Zborova, Bachmače a dalších. Do vlasti se vrátil v hodnosti podplukovníka a působil v různých velitelských funkcích, na konec jako velitel armádního sboru v Košicích, kde organizoval odsun armády i civilistů z jižních oblastí zabraných Maďarskem. V r. 1939 odchází do zahraničí a stává se velitelem Československých jednotek na Blízkém a středním východě pod jménem Andrej Gak. Později byl styčným důstojníkem Československých jednotek ve štábu generála Eisehowera. Jeho manželka byla za války vězněna v koncentračním táboře, v r. 1948 emigroval, v roce 1968 zemřel. Jeho dvě dcery dodnes žijí v USA.

 

Václav ŠVÉDA in memoriam – (*1933 – 2.5.1955)

Zbyněk JANATA in memoriam – (*1.2.1932 – 2.5.1955)

kpt. Ctibor NOVÁK in memoriam (*25.10.1902 – 2.5.1955)

Václav Švéda (nar. 1933), Zbyněk Janata (nar. 1932), kpt. Ctibor Novák (nar. 1902) byli popraveni 2.5.1955. Cílem celé skupiny včetně bratří Mašínů bylo postupovat proti nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem jako proti totalitě nacistické. Proti tomuto systému, který decimoval vlastní národ se rozhodli vystoupit třeba i se zbraní v ruce. Byli toho názoru, že národ který se nedovede bránit si nezasluhuje svobody. Celá skupina v čele s bratry Mašínovými udělala pro národ daleko více když ukázali, že v době kdy komunistický režim decimoval skutečnou elitu národa, že za svobodu národa se musí bojovat a třeba i jako právě v případě skupiny kolem Václava Švédy, zaplatit cenou nejvyšší – svým vlastním životem. Prvá část skupiny – bratři Mašínové a Milan Paumer – měli více štěstí a probili se na Západ, druhá část Václav Švéda, Zbyněk Janata a kpt. Ctibor Novák to štěstí neměli a byli popraveni v květnu 1955.

 

 

II. ŘÁD T. G. MASARYKA

 

plk. Květoslav Prokeš

Květoslav Prokeš složil maturitu a stal se žákem vojenské akademie. Jako důstojnický čekatel byl poslán na 3 roky do Francie. Během okupace se zapojil do odboje a aby se vyhnul zatčení odjel do Maďarska, kde byl zatčen a vězněn, ale po 4 měsících se mu podařilo uprchnout do Jugoslavie a pak přes Francii do Anglie. Bojoval s jednotkami svobodných Francouzů, pak ve Spojenecké vojenské misi, v březnu 1945 se připojil k československým jednotkám v Košicích. V r. 1949 byl zatčen a obviněn z přípravy ozbrojeného protistátního puče a odsouzen k trestu smrti. V listopadu 1949 byl na Pankráci popraven.

 

RNDr. Josef Veverka

Josef Veverka vždy zastával ideály svobody a humanity. V roce 1940 byl poprvé zatčen při distribuci protinacistických letáků a byl odsouzena na 2 roky. Pak byl vězněn ještě v letech 1944-1945. V letech 1945-48 byl poslancem Národního shromáždění, v r. 1949 internován v pracovním táboře, v r. 1950 zatčen a odsouzen na 12 let vězení. V novém procesu v r, 1954 byl odsouzen na doživotí. Z vězení byl propuštěn v r. 1964 až po intervenci Labour Party. Výrazně se angažoval v r. 1968, kdy stál v čele K 231 a aktivní byl i v KANu.

Za celoživotní neohrožené demokratické postoje a dlouholeté věznění z politických důvodů je navrhován na státní vyznamenání.

 

 

III. MEDAILE ZA HRDINSTVÍ

 

plk.v.v. Josef Bernat in memoriam

Josef Bernat patřil k nejvýznamnějším čs bombardovacím letcům ve Velké Britanii. S okupací vlasti se nesmířil a přes Polsko a Francii se dostal k 311. bombardovací peruti. Po dovršení předepsaného turnusu působil jako inspektor v Anglii i v Kanadě. V protektorátu jeho rodina byla internována ve Svatobořicích. Po válce se vrátil s celou rodinou do republiky a stal se důstojníkem z povolání. Po nástupu komunizmu emigroval v letadle Dakota a umožnil odlet ještě 21 dalším osobám.

 

Plk. v.v. Josef Křístek

Plk. v.v. Josef Křístek se narodil 31.8.1919 poblíž Českého Těšína. Po okupaci opustil s několika dalšímu republiku přes Polsko, Suzdal, Moskvu, posléze Oděsu do tureckého Istanbulu. Odtud do palestinské Haify přes Egypt, Suez do Alexandrie, kde bylo výcvikové středisko českého pěšího praporu u britské pěší brigády. Další cesty vedly do Syrie a Libanonu, v roce 1941 byl přesunut do Tobruku. V červenci 1943 byl převelen do Egypta a odtud do Liverpoolu v Anglii, kde byl podroben výcviku. Od r. 1944 je ve Francii a v květnu 1945 se speciální kanadskou jednotkou vrací domů. V r. 1956 byl propuštěn z armády a nakonec si po letech a několika operacích vybojoval i invalidní důchod.   Obdržel 4 česká vojenská vyznamenání, 2 polská a 5 britských. V šedesátých letech započala jeho částečná rehabilitace, skutečné nápravy křivd se dočkal ale až po roce 1989. Dnes žije v domě s pečovatelskou službou ve Frýdku-Místku, kde se stále stará o svého tělesně i mentálně postiženého syna.

 


Plk.v.v. Vladimír Maděra

Plk.v.v. Vladimír Maděra se narodil v březnu 1917 na Velehradě. Pracoval u firmy Baťa, v listopadu 1939 uprchl přes Slovensko do Maďarska, kde byl zadržen a předáván zpět na Slovensko. Znovu se mu podařilo uprchnout přes Maďarsko do Jugoslávie a odtud přes Turecko do Bejrutu. Byl zařazen do výcviku ve Francii v Agde, po kapitulaci Francie se dostal přes Gibraltar do Liverpoolu, kde se při výcviku zranil. Po vyléčení zajišťoval vybavování a vystrojování téměř všech skupin vysazených do protektorátu. Před návratem do ČSR se stal nadporučíkem a když opouštěl armádu byl majorem a celkem získal 48 vyznamenání.

Je autorem a konstruktérem prvního československého padáku, v r. 1951 byl zatčen a odsouzen na 2 roky. Pak nastoupil na Ostravu do dolů, kde pracoval 15 let a nedostal ani důchod. Teprve po několika letech soudů se situace trochu napravila, mezitím pracoval jako pomocný dělník. Byl zvolen předsedou OV ČSBS v Uherském Hradišti, předsedou pobočky čs. obce legionářské a čestným členem výsadkových veteránů ve Zlíně.

 

MUDr. Václav Provazník in memoriam

MUDr. Václav Provazník byl v letech 1941 – 1945 členem ilegální odbojové skupiny „Tajemník“ a v jejím rámci se také zúčastnil ozbrojeného povstání v Praze na Letné ve dnech 5.-10. května 1945. Tehdy npor. zdravotnictva MUDr. Václav Provazník byl velitelem lékařské pohotovosti protiletecké obrany Velké Prahy a během bojů za osvobození nasadil do akcí všech svých asi 70 mužů na stanovišti v Praze 7. V budově reálky zajistil zřízení obvaziště a improvizované polní nemocnice, kde byli také ošetřováni i navrátilci z koncentračních a pracovních táborů. Dne 6. května ošetřil a osobně předal syna velícího generála německých branných sil Toussainta, který byl pověřen vyjednáváním a kterého osobně odvezl na velitelství pražského odboje. Tím také přispěl k jednání o kapitulaci, kterou generál Toussaint složil do rukou generála Kutlvašra. Ještě v dubnu byl velitelem zdravotní pohotovostní jednotky na Holešovickém nádraží, kde pod jeho velením bylo zachráněno na 800 vězňů všech možných národností. 3.6.1948 byl zatčen a koncem roku odsouzen pro trestný čin spoluviny na trestném činu úkladů o republiku nejprve k trestu smrti, pak na doživotí a později byl trest změněn na 25 let. Na amnestii byl propuštěn po 12 letech. V r. 1978 zemřel a nedožil se ani morálního zadostiučinění, rehabilitován byl až v r. 1990. Během života prokázal hrdinství v boji i při záchraně lidských životů.

 

 

František ŠTAMPRECH in memoriam – (*18.2.1887 – 22.6.1942)

Pan František Štamprech byl ruský legionář, který prošel celou sibiřskou anabazi. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě až do okupace Československa. Za okupace se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa a v ní pracoval až do svého zatčení v červnu 1942. Ještě téhož měsíce byl popraven gestapem v Klatovech. Celá rodina byla až do konce války postižena represí okupantů, stejně tak i komunistický režim nenechal rodinu bez povšimnutí. Následky věznění a týrání vážně poškodily zdraví starší jeho dcery Jiřiny.

Byl důstojníkem, který plně naplnil heslo našeho prvního prezidenta TGM, že důstojník má být důstojný.

 

 

IV. MEDAILE ZA ZÁSLUHY bez udání stupně

 

MUDr. Bohuslav ALBERT in memoriam (*6.2.1890 – †9.8.1952)

Jako medik pracoval pod vedením prof. Jedličky na srbské frontě a za tuto činnost byl vyznamenán srbským králem. Koncem války byl vyznamenán českým Válečným křížem, pak byl odvelen na Slovensko a posléze odešel do Mukačeva, kde v naprosto zoufalých podmínkách vybudoval moderní nemocnici., v r. 1927 přešel do Zlína, kde vybudoval a dlouhodobě vedl nejmodernější ústav ve střední Evropě – Baťovu nemocnici. Angažoval se i na organizaci zdravotnictví a jeho vize by mohla být vzorem dnešnímu zdravotnictví. Základem jeho práce se stalo krédo, že nejdůležitější pro zdravotnictví je dokonalá organizace, největším nepřítelem je ztráta komunikace a chaos. Chtěl nemocnici, která by velmi úzce spolupracovala s privátními lékaři a uplatňovala kolektivní lékařský výkon a také, aby centrem pozornosti zdravotníků byl pacient, klient podle hesla „náš zákazník, náš pán“. Z tohoto pohledu jím provedená reforma byla revolucí. Zřídil také Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví, který byl ojedinělý. Během okupace zachránil život několika židovským lékařům a jejich rodinám a na vlastní riziko zaměstnával v nemocnici mediky. Jeho postoj byl vždy zásadový a jasný.

 

Prof. Mgr. František Filip

Prof. Mgr. František Filip se narodil 26. prosince v roce 1930 v Písku. Od zájmu o divadlo se dostal k filmu a v r. 1950 byl přijat na pražskou FAMU, obor režie. Od té doby režíroval na 600 dramatických, hudebních a zábavných pořadů především pro TV. Jím ztvárněným seriálem „Tři chlapi v chalupě“ začala éra vynikajících českých seriálů jako např. „Rozpaky kuchaře Svatopluka“, „F. L. Věk“, „Sňatky z rozumu“ atp. Ve spolupráci s Barrandovem natočil řadu kvalitních filmů – „Utrpení mladého Boháčka“ s Pavlem Fandovským, „Kočár nejsvětější svátosti“ s Janem Werichem atd. Uplatnil se také jako tvůrce adaptací dramatických a prozaických předloh domácí a světové klasiky, je mimo jiné autorem přepisu opery Prodaná nevěsta z roku 1982. Měl mimořádnou schopnost zachytit lidský život v jeho kontrastech patří mu díky především za to, s jakou přirozeností dokázal vyprávět o největších bolestech svých filmových postav bez ohledu na to zda se jednalo o minulost či současnost.

Jeho dlouholeté pracovní výsledky v oblasti filmové a televizní tvorby mají punc nejvyšší kvality a jsou uznávány nejen u nás, ale i v zahraničí. Letos se dožívá 80 let.

 

František RADKOVIČ in memoriam – (*17.12.1908 – 30.1.1988)

František Radkovič se vyučil malířem a natěračem a po vyučení byl zaměstnán jen sezónně v důsledku vysoké nezaměstnanosti. Vojenskou službu vykonal v letech 1928-30 u dělostřeleckého pluku v Brandýse. Pak pracoval na různých místech až v r. 1937 nastoupil do kursu bývalé státní policie v Liberci, odkud byl přeložen do Jablonce nad Nisou. Od května 1938 byl na hranicích v SOS až do ukončení v prosinci téhož roku, pak byl přeložen do Plzně a poté v březnu 1939 do Prahy na Vinohrady, kde sloužil až do r. 1945. Zde se zúčastnil Pražského povstání a boje o Český rozhlas. Po válce byl přeložen do Jablonce nad Nisou a sloužil tam až do února 1948, kdy byl zproštěn služby v SNB vzhledem k tomu, že odmítl vstoupit do KSČ. Dávno před 5. květnem 1945 spolu s Bohumilem Červenkou a Václavem Vaňkem s nasazením života připravovali zbraně, munici, shromažďovali bojovníky k obsazení budovy Českého rozhlasu pro potřeby svobodné ČSR a chtěli zabránit německým okupantům v jejím zničení. Je příkladem člověka, který celý život ctil morální hodnoty

 

Miroslav Růžička

Miroslav Růžička se narodil v r. 1929 v Koryčanech na Kroměřížsku. V únoru 1948 šel s dalšími studenty demonstrovat podporu prezidentu Benešovi byl na 6 měsíců zatčen a po propuštění se rozhodl emigrovat. Byl však chycen, vězněn a poslán na nucené práce. Poté byl zařazen do PTP a po skončení této služby nemohl sehnat žádné zaměstnání a skončil jako kopáč u Vodovodů a kanalizací. Takto strávil většinu života a teprve v závěru mohl dělat řidiče nákladního auta. Po roce 1989    se zapojil do obnovy demokracie v naší zemi, spoluzakládal OF v Táboře, Konfederaci politických vězňů a Svaz PTP. Organizuje besedy, filmová představení a přednášky na školách, je jedním z nejviditelnějších představitelů organizací, které upozorňují na křivdy socialistické minulosti naší země abychom nezapomněli co nás může čekat, pokud připustíme návrat totality.

 

Dr. Ing. Bruno Schreiber

Dr. Ing. Bruno Schreiber se narodil v roce 1930 v České Lípě. Rodina musela opustit pohraničí a přesídlit do Polabí, kde se narodila matka. Sám prošel koncentračním táborem v Terezíně. Po válce studoval v Praze na gymnaziu, později na Vysoké škole chemicko technologické. Doktorát získal v Bratislavě na Slovenské akademii věd. V roce 1968 přesídlil do Švýcarska a pracoval ve významném chemickém koncernu v Basileji, kde byl vedoucím oddělení, které se zabývalo vývojem speciálních plastů. Patentoval řadu nových výrobků a má za sebou rozsáhlou přednáškovou a publikační činnost. a dnes po 22 letech odešel do penze. V penzi začal sbírat sklo a zajímal se především o produkci šumavských skláren. V roce 2005 navštívil Muzeum Šumavy a krátce na to daroval muzeu rozsáhlou sbírku šumavského skla ve které je zastoupena starší produkce slavných šumavských skláren. Sbírka zatím obsahuje kolem 300 kusů a hodnota činí několik milionů Kč. Tato velkolepá sbírka neobohatila jen Muzeum Šumavy, ale celou naší zemi.

 

MUDr. Dimitrij Slonim

MUDr. Dimitrij Slonim se narodil v Praze v roce 1925 v rodině, která emigrovala do ČSR v roce 1919 ze sovětského Ruska. V roce 1951 promoval na lékařské fakultě a začal pracovat jako odborný asistent Ústavu mikrobiologie a imunologie LF UK. Imunologii a virologii zasvětil celý svůj vědecký život, je jeho velkou zásluhou, že za jeho třicetiletého vedení Výzkumného ústavu imunologického (1956-1985) bylo na tomto pracovišti vyvinuto a pro celostátní užití do výroby zavedeno 7 virových očkovacích látek pro lidi a 27 diagnostických preparátů. V letech 1968 – 70 pracoval jako stipendista v Kanadě v Torontu. 50 let přednášel a vedl studenty na fakultách UK a IPVZ v Praze, školil vědecké aspiranty ve virologii, oponoval desítky kandidátských, disertačních i habilitačních prací a sám publikoval 155 vědeckých prací.

Doktor Slonim je špičkovou vědeckou osobností v oblasti virologie a imunologie a také člověk s pevným charakterem a vynikajícími vědomostmi, který se nikdy politicky a občansky nezprofanoval.

 

Ing, Stanislav Štýs, DrSc

Ing, Stanislav Štýs, DrSc se narodil 22. října 1930 v Chudeříně na okrese Most. V roce 1954 ukončil studia na lesnické fakultě ČVUT Praha. Po dokončení studií pracoval na Správě lesů v Dubí u Teplic, pak jako projektant na Krajské správě meliorací v Teplicích a následně jako vedoucí projekce rekultivací a důchod ho zastihl ve funkci vedoucího odboru revírní ekologie na Generálním ředitelství Severočeských dolů v Mostě. To že odešel do důchodu pouze formálně vyjadřuje pozici člověka v pracovně právním vztahu. Ing. Štýs je typ člověka, který do důchodu nikdy neodešel a snad ani neodejde. Je jednatelem inženýrské organizace ECOCONSULT PONS a je doslova celoživotně spojen s profesní působností v tématické oblasti ochrany krajiny narušené těžební činností. Desítky let spolupracuje s mnoha vědeckými pracovišti, působí na mnoha vysokých školách u nás i v cizině (UJEP Ústí nad Labem, VŠ zemědělská Praha, Vysoká škola lesnická Zvolen, VŠ báňská Ostrava a Čínská hornická univerzita v Xuzhou), je také autorem 330 publikací. Letos se dožívá 80 let.

 

Vyznamenání navržená v r. 2009

 

Vyznamenání navržená v r. 2008

 

Vyznamenání navržená v r. 2007

 

Vyznamenání navržená v r. 2006

 



Aktualizace (28. říjen 2010) - prezidentem udělená či propůjčená státní vyznamenání ČR

 

Řád Bílého lva

Emil Boček - Řád Bílého lva III. třídy vojenské skupiny

- za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Plukovník Emil Boček patří mezi hrdiny leteckých bojů za druhé světové války. V roce 1939 ilegálně opustil území Protektorátu a vstoupil do československé zahraniční armády. V Británii prodělal letecký výcvik a jako stíhací pilot se účastnil bojů na západní frontě. Za bojové hrdinství obdržel vysoká československá a britská válečná vyznamenání. Po válce byl v roce 1946 z armády propuštěn. Po obnovení naší demokracie byl morálně a politicky rehabilitován a je stále veřejně činný, mimo jiné jako předseda Svazu letců RAF v Brně.

 

Marie Ljalková-Lastovecká - Řád Bílého lva II. třídy vojenské skupiny

- za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Plukovnice Marie Ljalková-Lastovecká vstoupila v roce 1942 jako dobrovolnice do vznikající československé jednotky v Sovětském svazu. Bojové činnosti se účastnila jako zdravotnice a jako jedna z prvních žen vůbec bojovala jako ostřelovač. V řadách československého armádního sboru prošla boji u Sokolova, účastnila se osvobození Kyjeva a západní Ukrajiny, karpatsko dukelské operace a dalších bojů při osvobozování naší vlasti. Za své hrdinství obdržela vysoká československá a sovětská válečná vyznamenání. Letos oslaví devadesáté narozeniny.

 

plk. Jan Plovajko - Řád Bílého lva III. třídy vojenské skupiny

- za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Plukovník Jan Plovajko odešel po okupaci Československa do Sovětského svazu, kde byl zatčen a tři roky strávil v gulagu za polárním kruhem. Poté se přihlásil do vznikající československé bojové jednotky v Buzuluku, s níž prošel bitvami na území SSSR přes Duklu až do Prahy. V boji byl několikrát raněn. Za protisovětské postoje byl v roce 1948 zatčen a propuštěn z armády. Svou angažovanost v politickém dění roku 1968 zaplatil další perzekucí ze strany tehdejšího režimu. Jako člen Vojenského sdružení rehabilitovaných, Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu je stále veřejně činný

 

Řád TGM II. třídy

JUDr. Jan Haluza

- za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

Dr. Jan Haluza byl vynikajícím sportovcem, československým reprezentantem v atletice a prvním trenérem Emila Zátopka. Jako významný funkcionář Československé strany lidové na Zlínsku byl po roce 1948 zatčen, obviněn z podvratné činnosti a hospodářské špionáže a odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Následně byl obviněn i ze členství ve skupině Dr. Milady Horákové, při výsleších krutě mučen a po odsouzení vězněn v Jáchymově. Po obnovení naší demokracie v roce 1989 se zasloužil o obnovení TJ Orel. Přes svůj vysoký věk 96 let je stále aktivním členem Konfederace politických vězňů.

 

Julie Hrušková

- za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva

Paní Julie Hrušková po únoru 1948 odešla ilegálně do Rakouska a odtud ve spolupráci s americkou zpravodajskou službou převáděla osoby ohrožené komunistickou perzekucí na Západ. Při jedné akci byla v sovětské zóně zatčena, a vydána do Československa. Při výsleších byla vystavena krutému mučení. V komunistických žalářích strávila 11 let. Dnes je stále aktivně činná v Konfederaci politických vězňů, kde se angažuje především v práci s mládeží.

 

Jan Janků

- za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva

Jan Janků celý život pracoval s mládeží v organizaci Junák. Za okupace se mu podařil z totálního nasazení v Německu útěk na Západ, kde vstoupil do řad československé zahraniční armády. Po únoru 1948 byl jako člen skautské odbojové skupiny „Světlana“ zatčen, krutě vyslýchán pověstnými vyšetřovateli v Uherském Hradišti a odsouzen k trestu smrti, který mu byl poté změněn na 20 let těžkého žaláře. Po roce 1989 se stal aktivním členem Konfederace politických vězňů a je stále činný v Junáku.

 

Josef Vlček

- za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

Josef Vlček za okupace tajně studoval teologii a poté působil jako tajemník Matice Cyrilometodějské. V době pronásledování církve po nástupu komunismu tajně vydával církevní literaturu a vytvořil ilegální síť pro její distribuci. V roce 1950 byl za tuto činnost zatčen a odsouzen na 21 let žaláře, který si odpykával v uranových dolech. Na amnestii byl propuštěn v roce 1960. V roce 1968 byl činný v Díle koncilové obnovy. Po roce 1989 se zasloužil o obnovení Matice Cyrilometodějské, v níž působil jako dlouholetý předseda a šéfredaktor týdeníku Světlo. Pod jeho vedením byly vydány stovky významných literárních děl. Letos se dožil devadesáti let.

 

Medaile za hrdinství

v roce 2010 prezident tuto medaili nikomu neudělil

 

Medaile za zásluhy

Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. - Medaile za zásluhy II. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství

Profesor František Daneš je vynikající jazykovědec bohemista, vůdčí nositel tradic pražské lingvistické školy, jehož vědecká práce, v níž obsáhl řadu oborů jazykovědy, si získala široké uznání a řadu ocenění. Po celý život pracoval v Ústavu pro jazyk český AV ČR, po dvě období byl jeho ředitelem. Působil jako pedagog na Univerzitě Karlově v Praze i na řadě akademických pracovišť v zahraničí. Je autorem rozsáhlého vědeckého díla, popularizátorem vědy a věnuje se i jazykové osvětě.

 

Páter František Fráňa - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství

Páter František Fráňa je český kněz a středoškolský učitel, který se soustavně věnuje výchově a formování mládeže. Vystudoval tajně teologii a v roce 1968 byl tajně vysvěcen na kněze. Kněžské povolání mohl legálně vykonávat až po pádu komunismu. Celý život pracoval s mládeží. Letními tábory Radost, které několik desetiletí organizoval a vedl, prošly tisíce mladých lidí. V roce 1989 se podílel na obnově Biskupského gymnázia v Brně, obnovil i Biskupské gymnázium ve Žďáru nad Sázavou, na němž dosud působí jako spirituál a učitel. V roce 1995 stál u zrodu Rádia Proglas, kde dodnes působí.

 

Plukovník Ing. Roman Hlinovský - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů

Plukovník Ing. Roman Hlinovský je příslušníkem Hasičského záchranného sboru, náměstkem krajského ředitele pro integrovaný záchranný systém Libereckého kraje. V době povodní v srpnu 2010 v Libereckém kraji velel jako řídící důstojník kraje všem složkám integrovaného záchranného systému na území kraje. Od prvních hodin živelní pohromy organizoval záchranu občanů a majetku postižených povodní. Svou profesionalitou a osobním nasazením byl příkladem a morální oporou záchranářů v mimořádně náročných a vypjatých hodinách a dnech přírodní katastrofy. Svým osobním nasazením pomohl zachránit životy lidí i značné materiální hodnoty. Je vynikajícím reprezentantem všech obětavých a odvážných záchranářů v naší zemi.

 

Jaromír Jágr - Medaile za zásluhy II. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti sportu

Jaromír Jágr je hrající legendou českého a světového hokeje. Mezi jeho největší úspěchy v reprezentaci České republiky patří zlato z olympijských her v Naganu v roce 1998 a zisk zlata z mistrovství světa v letech 2005 a 2010. Mimořádné úspěchy slavil v severoamerické Národní hokejové lize. Dvakrát se stal držitelem poháru pro jejího vítěze a je historicky nejlepším Evropanem, který kdy v této soutěži hrál. Mnohokrát byl vyhlášen nejlepším hokejistou u nás i v zámoří, v roce 2005 se stal českým Sportovcem roku. Je skutečnou osobností našeho sportu, která se těší vysoké popularitě a představuje pozitivní příklad pro mladou generaci.

 

Prof. Milan Knížák - Medaile za zásluhy I. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Profesor Milan Knížák je významnou osobností českého uměleckého a veřejného života. Věnuje se nejen výtvarné tvorbě, ale také hudbě a literatuře. Od počátku své umělecké kariéry v šedesátých letech 20. století byl výrazným, originálním a nekonformním tvůrcem, jehož se minulý režim snažil - naštěstí neúspěšně - umlčovat. Po roce 1989 se stal rektorem a pedagogem Akademie výtvarných umění, kde vychoval řadu výrazných osobností současné výtvarné scény. Jako ředitel Národní galerie stabilizoval její chod a inicioval řadu pozoruhodných výstavních projektů. Je všestrannou osobností, nepřehlédnutelnou v oblasti uměleckého, společenského i politického života naší současnosti. Letos se dožil 70 let.

 

Prof. Ing. Miroslav Kutílek DrSc - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Miroslav Kutílek je významný český vědec, který se zabývá pedologií a půdní fyzikou a problematikou klimatických změn. Jeho práce v těchto oborech si získaly mezinárodní ohlas. Je členem mezinárodních vědeckých společností a přednášel na mnoha zahraničních universitách. V období totality publikoval pod pseudonymem beletrii v samizdatových edicích.

 

Hana Maciuchová - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti umění Maciuchová

Hana Maciuchová je vynikající česká divadelní a filmová herečka. Její divadelní kariéra je spojena především s Vinohradským divadlem, na jehož scéně vytvořila řadu velkých rolí a kde stále působí. Velmi úspěšná je její filmová, televizní a rozhlasová tvorba, která jí přinesla velkou popularitu u diváků a posluchačů i řadu ocenění.

 

Ing. Jiří Michal - Medaile za zásluhy II. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti hospodářské

Ing Jiří Michal je vynikající český manažer a podnikatel. Po skončení studií celý život pracoval v podniku Léčiva v různých manažerských funkcích, od roku 1993 byl generálním ředitelem této významné společnosti. Ta se pod jménem Zentiva stala pod jeho vedením významnou evropskou farmaceutickou firmou se závody u nás i v zahraničí. Letos v červnu opustil post předsedy jejího představenstva, dále však působí jako viceprezident Svazu chemického průmyslu České republiky. Věnuje se i projektům na podporu práce a podnikání handicapovaných občanů. V tomto roce se dožil 60 let.

 

RNDr. Jaroslav Nešetřil, DrSc. - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Jaroslav Nešetřil je významný český matematik, profesor Matematickofyzikální fakulty UK v Praze. Je mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti kombinatoriky, zabývá se rovněž algebrou a teoretickou informatikou. Byl dlouholetým vedoucím Katedry aplikované matematiky MF UK, v současnosti pracuje jako ředitel Institutu teoretické informatiky. Vědecky působil a přednášel na mnoha předních světových univerzitách a výzkumných pracovištích a je autorem rozsáhlého vědeckého díla, za něž se mu dostalo řady prestižních ocenění.

 

Prof. Karel Raška, PhD . - Medaile za zásluhy I. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Karel Raška je odborníkem v oboru molekulární virologie, imunologie a imunopatologie. V roce 1968 emigroval do USA, kde působí a vědecky pracuje na předních výzkumných pracovištích ve svém oboru. Je členem mnoha vědeckých společností a držitelem řady významných ocenění. Nikdy nezapomněl na svou vlast - Českou republiku. Jako předseda celosvětové Společnosti pro vědy a umění má velkou zásluhu o udržování a rozvíjení vztahů českých krajanských komunit ve světě s naší zemí.

 

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc . - Medaile za zásluhy I. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti vědy

Profesor Milan Šamánek je vynikající osobnost dětské kardiologie a kardiochirurgie u nás. Od konce padesátých let se věnuje vrozeným srdečním vadám u dětí. Založil a dlouhá léta vedl Dětské kardiocentrum v nemocnici v pražském Motole. Na Fakultě dětského lékařství University Karlovy vychoval několik generací dětských lékařů. Ve svém oboru publikoval stovky vědeckých prací. Je členem našich i zahraničních odborných společností a držitelem mnoha vědeckých ocenění.

 

Karel Šiktanc - Medaile za zásluhy II. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Karel Šiktanc je významný český básník, novinář, scénárista a překladatel. Vedle rozsáhlého básnického díla se zabýval i tvorbou pro rozhlas a televizi, dětskou literaturou a překlady, především ruské poezie. Po roce 1968 byl tehdejším režimem pronásledován a umlčován, publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí. Po listopadu 1989 působil krátce ve funkci předsedy Obce spisovatelů. Jeho dílo získalo řadu významných uměleckých ocenění.

 

Vladimír Válek - Medaile za zásluhy III. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění

Vladimír Válek je český dirigent, instrumentalista a pedagog. Je dlouholetým šéfdirigentem Symfonického orchestru českého rozhlasu. Za svého působení přivedl toto hudební těleso na světovou úroveň. Během své dlouhé umělecké dráhy spolupracoval jako dirigent s mnoha vynikajícími hudebními tělesy u nás i v zahraničí, Vystupuje na významných koncertních pódiích a spolupracuje s předními nahrávacími studii v celém světě. Je držitelem mnoha prestižních uměleckých ocenění.

 

Ing. Blanka Wichterlová, DrSc . - Medaile za zásluhy II. stupně

 - za zásluhy o stát v oblasti vědy

Ing. Blanka Wichterlová je vynikající vědecká pracovnice v oboru fyzikální chemie. Zabývá se strukturní chemií pevných látek, analýzou a vývojem katalyzátorů pro chemické procesy. Působí v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Publikovala řadu původních vědeckých prací ve svém oboru, je autorkou několika patentů a vysokoškolskou pedagožkou, která vychovala celou generaci úspěšných mladých vědeckých pracovníků. Za svou práci získala významná vědecká ocenění.

 

PhDr. Eva Zaoralová - Medaile za zásluhy II. stupně

- za zásluhy o stát v oblasti kultury Zaoralová

Dr. Eva Zaoralová je uznávaná česká filmová teoretička, publicistka a překladatelka, která se zasloužila o popularizaci českého filmu ve světě. Filmové publicistice a kritice se věnuje od 60. let. Pedagogicky působila na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, kde přednášela filmovou historii. Zasedala v porotách mnoha významných zahraničních filmových festivalů. Od počátku devadesátých let působí jako programová ředitelka Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Má velkou zásluhu na tom, že se tento festival znovu zařadil mezi prestižní evropské přehlídky filmového umění.