Lisabonská smlouva a důvody přezkumu pro Ústavní soud

Vláda dne 25. ledna 2008 předložila Senátu Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (bývalá euroústavní smlouva) s žádostí o souhlas k její ratifikaci.

Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu PČR dne 9.4.2008 vyslovil stanovsko ve kterém se vyslovuje k tomu, že některá ustanovení Smlouvy se bezprostředně vztahují k normám ústavního pořádku ČR (podobná stanoviska měla i Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury z 27. března 2008).

Výbor považuje za důležité aby Ústavní soud posoudil soulad mezi některými dílčími, konkrétními ustanoveními Smlouvy a normami ústavního pořádku, a to především v následujících případech


Koncept sdílených pravomocí

Nové znění Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve Smlouva o založení ES) zakládá klasifikaci pravomocí, včetně konceptu tzv. sdílených pravomocí (čl. 2c [čl. 4 konsolid.] Smlouvy), které mají existovat vedle pravomocí výlučných, spolu s ne zcela jasnými hranicemi tvorby norem sekundárního práva Unie. Tím otevírá prostor široké, předem obtížně identifikovatelné sféry unijní normotvorby, kde se implicitně, v souladu s prohlášením č. 17 připojeným ke Smlouvě, uplatňuje zásada přednosti unijního práva.
Výhrada: Rozsah přenesení pravomocí tak může být nahlížen ve sféře sdílených pravomocí z pohledu čl. 10a Ústavy ČR jako předem ne zcela určitelný



Přijímání opatření nad rámec unijních kompetencí

Podle ustanovení čl. 308 [čl. 352 konsolid.] odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, může Rada může přijmout na návrh Komise jednomyslně opatření k „dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami“ za situace, kdy je v rámci unijních politik nezbytná určitá činnost, k níž přitom Smlouva neposkytuje nezbytné pravomoci. Na rozdíl od stávajícího znění zakládacích smluv se navržené ustanovení Smlouvy neomezuje na oblast regulace vnitřního trhu, nýbrž představuje blanketní normu.
Takováto opatření mohou být následně přijímána rovněž v oblasti citlivých otázek spolupráce v trestních věcech bez dostatečných procesních záruk ochrany občanských práv a svobod při zachování výkladového monopolu Evropského soudního dvora.

Specifická kompetenční jurisdikce Evropského soudního dvora coby konečného arbitra při případně vzniknuvším sporu může vyvolávat za situace nevyjasněného vztahu k ústavním soudům členských států otazníky nad dodržením principu právní jistoty.


Výhrada: Je možné, že EU může přijímat opatření nad rámec unijních kompetencí což je mimo rozsah přenášení pravomocí podle čl. 10a Ústavy ČR


Zjednodušený postup pro přijímání změn primárního unijního práva

Čl. 48 Smlouvy o Evropské unii [čl. 48 konsolid.] zavádí možnost tzv. zjednodušeného postupu pro přijímání změn primárního unijního práva prostřednictvím exekutivního aktu, kterým se mění podoba řádně ratifikovaných zakládacích smluv EU (a to i smožností přechodu od jednomyslného hlasování v Radě ministrů k hlasování kvalifikovanou většinou na základě vlastního rozhodnutí).

čl. 48 odst 1: Smlouvy mohou být změněny řádným postupem pro přijímání změn. Mohou být rovněž změněny zjednodušeným postupem pro přijímání změn.
čl. 48 odst 7: .. zjednodušený postup... může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou...

Poznámka: Pojem přenášení pravomoci, s nímž pracuje čl. 10a Ústavy ČR, nemá pouze věcný rozměr překrývající se s vymezením oblasti působnosti, ale také rozměr institucionální, vztahující se ke způsobu rozhodování. Vzhledem k tomu, že v Radě rozhoduje zástupce vlády členského státu a má-li právo veta je zřejmé, že s vhodným mandátem z parlamentu může zabránit přenášení kompetencí, nebo změnám smluv. Je-li možné jej přehlasovat, nepomůže mu jakýkoiv parlamentní mandát a parlament nemůže ovlivnit přenesení kompetencí.

U navrženého znění obecné přechodové klauzule (čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii) a dílčí přechodové klauzule ve sféře justiční spolupráce v občanských věcech (čl. 65 odst. 3 Smlouvy o fungování EU [čl. 81 konsolid.]) je možnost vyjádření nesouhlasu parlamentem členského státu. V případě ustanovení navrženého čl. 69b [83 konsolid.] odst. 1 Smlouvy o fungování EU, kdy sektorová Rada rozhoduje o zařazení dalších oblastí trestné činnosti do sféry unijní regulace, prostor pro vyjádření nesouhlasu Parlamentu zcela chybí.

Výhrada: Uplatnění uvedeného postupu dle čl. 48 odst. 7 bez ratifikací Parlementem ČR může představovat změnu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy. Ztrátu práva veta lze chápat jako přenos pravomocí na mezinárodní organizaci



Sjednávání mezinárodních smluv

Procesní postupy stanovené Smlouvou se dotýkají ústavního pořádku ještě v dalším ohledu. Jedná se o sjednávání mezinárodních smluv podle navrženého čl. 188-l [216 konsol] Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde se totiž tituly k uzavírání mezinárodních smluv jménem EU rozšiřují („… stanoví-li tak Smlouvy nebo je-li uzavření dohody buď nezbytné k dosažení cílů stanovených Smlouvami v rámci politik Unie, nebo je stanoveno právně závazným aktem Unie, nebo se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti.“ ). Smlouvy jsou závazné pro EU i její členské státy, přičemž jsou uzavírány rozhodnutím kvalifikovanou většinou v Radě. Česká republika se tak nemusí ke smlouvě souhlasně vyjádřit, a přesto jí bude vázána; běžný ratifikační proces nebude probíhat. Tím také odpadne mj. možnost předběžného přezkumu souladu takovýchto smluv s ústavním pořádkem ČR.

Výhrada: Otázkou je, zda je uvedený postup uzavírání mezinárodních smluv slučitelný s dikcí s čl. 49 a čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR, a je-li zde prostor pro aplikaci těchto smluv na základě čl. 10 Ústavy ČR.


Úloha Listiny základních práv Evropské unie

Posílení pravomocí orgánů Evropské unie, které reprezentují supranacionální úroveň rozhodování, je doprovázeno zavedením jednotné právní subjektivity Evropské unie. Fungování Evropské unie tak získává ve sféře dosavadního druhého i třetího pilíře, v oblastech primárně politické spolupráce, zcela nový legislativní rámec. V takovémto rámci zásadně odbourávajícím ve sféře dosavadního třetího pilíře zásadu jednomyslného rozhodování může ovšem častěji než doposud docházet ke kolizím s vnitrostátními standardy ochrany základních práv. Ačkoli má Evropská unie dle navrženého čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU [i konsolid.] přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, konstatuje zároveň týž článek v odst. 1, že „Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.“

Tento nepřímý odkaz na Listinu základních práv Evropské unie (dále Listina) může vyvolávat nejasnosti ohledně jejího statutu stejně jako skutečnost, že Listina obsahuje nejen přímo vymahatelná práva, ale také principy či aspirace bez jasné systematiky uspořádání. Za situace, kdy Unie nedisponuje a ani nemůže disponovat specializovaným tělesem, tedy soudem řešícím „ústavní stížnosti“, který by ustanovení Listiny v konkrétních případech porušení občanských práv vykládal, není úloha Listiny zřejmá.

Výhrada: Představuje Listina ochranu práv občanů nebo spíše interpretační nástroj, v jehož zorném úhlu jsou vykládány pravomoci unijních orgánů či prohlubován výklad cílů, jež Unie sleduje? Je tak posilována či naopak oslabována autorita vnitrostátních institucí, které vykládají národní katalogy lidských práv vždy v souvislosti se svébytnou tradicí politických národů Evropy? Jaké procesní důsledky (prodloužení či naopak zrychlení vymahatelnosti práva) má tento krok ve vztahu k jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva?


poznámka: [konsolid.] = konsolidovaná Lisabonská smlouva. "Lisabonská smlouva - konsolidovaný text smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie ve znělí Lisabonské smlouvy", neoficiální konsolidované znění smluv, vydal Odbor informování o evropských záležitostech - Úřad vlády ČR 2008
 
Viz také:
>> Smlouva chytré horákyně (20.12.2007)
>> Co přináší Reformní smlouva (15.9.2007)
>> Slabá místa evropské ústavy (12.11.2003)