Kam až mohou vést rozpočtové schodky (21.9.2009)
Bývá zvykem se před přípravou státního rozpočtu vždy pozastavovat nad nárůstem plánovaného schodku. Tentokrát je opravdu nad čím. Jeho současná výše se rýsuje v úrovni od 155 do 230 mld. Kč. Jaké mohou být důsledky příliš velkého zadlužování?
Státní
dluh
Pro
lepší orientaci je užitečné si připomenout stav státního dluhu. Od r. 1997, kdy
byla jeho hodnota 173 mld. Kč, se již neustále zvyšuje. Ke konci r. 2008 dosáhl
téměř bilion Kč.
Státní dluh
je
tvořen souhrnem státních finančních pasiv a skládá se z domácího a ze
zahraničního dluhu. Domácí dluh je tvořen
střednědobými a dlouhodobými státními dluhopisy a dále
státními pokladničními
poukázkami; zahraniční dluh tvoří zejména zahraniční emise dluhopisů a půjčky od EIB.
Pro
ilustraci jsou barevně vyznačena období vlád levice a pravice. Z obrázku je
patrný nízký státní dluh v období prvé a druhé vlády V. Klause (2.6.1992 -
2.1.1998). V období od 2.1.1998 - 22.7.1998 byla u moci vláda J. Tošovského. Trend
růstu zadlužování vzniká za vlád M. Zemana, V. Špidly, S. Grosse a J. Paroubka.
Setrvačnost ve vytloukání splatnosti krátkodobých úvěrů dalšími půjčkami již
nelze tak snadno zvládat ani koaliční vládě po r. 2006. Topolánkova vláda
alespoň omezuje deficity státního rozpočtu - viz dále.
Rozpočtové
deficity
Růst
státního dluhu je způsoben především schodky státního rozpočtu. Rostoucí
deficity (mezi rokem 1997-2008) způsobily dluh ve výši 668 mld. Kč. Největší
schodek byl v roce 2003, kdy činil 109 mld. Kč. Nejmenší za posledních 10 let
pak v r. 2008 - 20 mld. Kč.
Sněmovnou
schválený rozpočet na r. 2009 počítal se schodkem 38,1 mld. Kč. Na základě
stávajících údajů by mohl dosáhnout 162,2 mld. Kč. Rozpočet na r. 2010 v
návrzích vlády předpokládá deficit v úrovni od 155,3 mld. Kč (schváleno ve vládě
dne 21.9.2009) do 230 mld. Kč (původní odhad návrhu schodku z počátku září
2009).
Aktualizováno - 162,8 mld (sněmovna 25.9.2009).
Důsledky
zadlužování a příklad Lotyšska
Státní
dluh je poskládán z řady dílčích závazků, které mají svou dobu splatnosti a
stát je hradí tak, že si na jejich zaplacení opět půjčuje. Silně deficitní
rozpočty mohou vést ke snížení mezinárodní důvěryhodnosti a ke zhoršování
podmínek pro další státní půjčky. To může vést až k tomu, že vláda již nemusí
mít možnost získat pro financování svých závazků dostatečné množství prostředků
na kapitálových trzích. Musí se tedy obracet o pomoc na Mezinárodní měnový
fond, nebo jiné státy. Takováto pomoc je obvykle spojena s tvrdými podmínkami.
Jeden
z příkladů z poslední doby, který ukazuje, kam může vést kultura života na dluh,
představuje Lotyšsko. To muselo v tomto roce žádat o půjčky v rámci mezinárodní
solidarity. Mezinárodní měnový fond ve spolupráci s členskými zeměmi EU mu nyní
poskytuje nezbytné minimum na profinancování jeho dluhů (stejně jako předtím
Maďarsku a brzy i Rumunsku). Poskytnutí půjčky si vyžádalo snížení platů
státních úředníků o 20 %, zmrazení důchodů a prudké zvýšení spoluúčasti ve
zdravotnictví i ve školství.
Situaci
nemohlo zachránit ani zvýšení daní, které má jen omezené možnosti.
V
takovýchto situacích, do kterých se dostalo Lotyšsko a dříve Maďarsko, se
obnažují některé základní pravdy. Nelze se neuváženě zadlužovat. Nelze mít
nárok na stabilní nebo rostoucí míru blahobytu bez ohledu na to, jaké jsou
ekonomické výsledky země. Nelze mít nárok na všechna sociální, ekologická nebo
jakákoliv jiná opatření, která jsou zrovna populární, bez patřičného výkonu
hospodářství.
Nápravný postup
uskutečňovaný pod tlakem
tvrdých podmínek MMF zdá se,
má nehorší
dopad právě na ty, v jejichž jménu byla populistická rozhazovačná opatření
vládami uskutečňována. Charakteristický socialistický odpor k opatřením, která
by dávala do relace výnosy a náklady, popř. příjmy a "vymoženosti",
lze dokumentovat např. nedávným vyjádřením místopředsedy ČSSD B. Sobotky: Jsem
proti tomu, abychom snižovali sociální standardy a sociální nároky, které
společnost lidem již v minulosti poskytla. Přeloženo - ať jsou hospodářské
okolnosti jakékoliv, budeme trvat na dobytých pozicích, dokud nedojde ke
státnímu bankrotu.
Volební
kampaň socialistů navazuje na trend nezodpovědných výdajů
Přestože
lze nyní očekávat v důsledku recese a již dříve nastavených vysokých
mandatorních výdajů zcela rekordní schodek rozpočtu pro rok 2010, nedovedou se
socialisté zdržet dalších populistických slibů, např. "zavedeme 13
důchod" nebo "konec poplatků ve zdravotnictví". První cenu za
populismus bych udělil heslu "prosadím k Vašemu platu příspěvek na
dovolenou".
Kam
zmizel bilion Kč
Každého
může napadnout otázka, kam byl vložen ten více nežli bilion Kč, o který se za
posledních deset let zvýšil státní dluh. Kromě investičních akcí, které
přinášejí násobné efekty, jako je např. výstavba dálnic to byla také sanace
bank a průmyslových firem nebo půjčky na odstraňování povodňových škod.
Podstatnou částí byly prostředky vydávané na běžné výdaje jako jsou sociální
dávky, platy státních zaměstnanců nebo provoz nemocnic.
Zvýšení
dluhu bylo způsobeno např. v r. 2003 a 2004 půjčkou od Evropské investiční
banky, která byla zejména použita na odstraňování povodňových škod, na prevence
povodní, na výstavbu obchvatu Plzně, na výstavbu dálnice D8 a pro Masarykovu
univerzitu v Brně. V r. 2005 to byla úhrada části ztráty České konsolidační
agentury a tvorba rezervy na převod kladného rozdílu mezi příjmy pojistného a
výdaji na důchodové pojištění. Za rok 2006, 2007 to byla např. úhrada části
ztráty České konsolidační agentury. V r. 2008 tvorba dluhové rezervy. Státní dluh se dále zvýšil financováním růstu státních finančních aktiv, část
zvýšení státního dluhu byla způsobena i znehodnocením české měny.
Kde
nastává chyba
Jsou
to především preference krátkodobých cílů před dlouhodobými. Je to díky postoji
jisté části veřejnosti, pro kterou je lákavé pokud vláda hradí řadu požadavků o
kterých lze již předem předpokládat, že nemusí být ufinancovatelné. To vede k
vynucenému populismu řady politických stran a jejich poslanců ve sněmovně (a
to nejenom v ČR). Získání skutečné politické podpory pro reformy, pro snižování
výdajů veřejných rozpočtů se vždy dosahuje mnohem hůře, než získání politické
podpory veřejnosti pro nárůst zadlužení. Zejména uvážíme-li roli médií, která
velmi často vytváří tlak na financování různých sociálních, ekologických,
kulturních projektů a akcí, se zjevnou, nebo skrytou výhradou proti vládě, že
nenašla peníze na jejich financování. O tom, že je zapotřebí také někdy peníze
vydělat najdeme zcela mizivé množství příspěvků.
Pokud stát opakovaně
hospodařil s výrazně vyššími výdaji, než na jaké dokázal vybrat peníze na
daních, je zřejmé, že největší chybou byla neschopnosti pustit se do zásadních
reforem sociálních dávek, zdravotnictví, penzí.
Cesta
k nápravě
Cesta
z dluhové pasti vede přes opatření pro povzbuzení ekonomiky a racionalizaci
výdajové stránky rozpočtů.
Tvůrčím
způsobem k omezování schodků přistoupili v Německu. Tam dne 1.8.2009 vstoupila
v platnost novelizace základního zákona - Ústavy, pod názvem "dluhová
brzda". Jejím cílem je ztížit možnost zadlužení spolku a spolkových zemí.
Nejen že nastavuje stropy pro konjukturální a strukturální zadlužení, ale vláda
musí vždy předložit plán na jeho redukci již při zadlužení nad 1% HDP.
Spolková
vláda by se měla dluhovou brzdou začít řídit od roku 2011, přičemž závazná by
měla být pro vládu počínaje rokem 2016. Pro spolkové země bude závazná počínaje
rokem 2020. Existují i jisté obavy, že za určitých okolností může přílišným
tlakem na šetření brzdit určité investice podporující růst. Avšak podobná brzda
existuje ve Švýcarsku již od r. 2001 a její schválení je hodnoceno zásadě
pozitivně.
Přispět
může i osvěta veřejnosti. Ta má samozřejmě na omezování populismu malé dopady,
nicméně případ šrotovného dává naději. Před čtvrt rokem považovalo šrotovné za
dobrý nápad 60 procent respondentů průzkumu veřejného mínění. Nyní již tento
podíl klesl na 39 procent.
Maastrichtská
kritéria
Maastrichtská
(konvergenční) kritéria jsou kritéria pro členské státy Evropské unie umožňující
vstup do Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) a
zavedení eura. Mezi tato kritéria patří m.j. i podíl vládního dluhu k HDP
a podíl vládního deficitu k HDP. Jak se s nimi vyrovnávala ČR?
Podíl vládního
dluhu k HDP
Jedním
z maastrichtských kritérií je dluh sektoru vlády v procentech HDP (tj. podíl
vládního dluhu k objemu hrubého domácího produktu v běžných cenách). Podle
maastrichtských kriterií by výše vládního dluhu neměla překročit 60 % HDP.
Vládní dluh zahrnuje závazky z přijatých vkladů, z vydaných
úvěrových cenných papírů jiných než účasti (s výjimkou finančních derivátů) a
přijatých půjček ke konci roku.
Vládní
dluh se poněkud liší od
Státního dluhu. Státní dluh je tvořen souhrnem státních
finančních pasiv (závazky státu vzniklé ze státem přijatých zahraničních
půjček, úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiné závazky státu). Pro rok 2008 je vládní dluh cca o 10% vyšší nežli státní dluh.
Vývoj
tohoto parametru u všech členských zemí EU od r. 2005 lze nalézt na
http://www.nrc.nl/international/article2160480.ece
(National
debt in mln euros - Data per country - year)
Poměr
vládního dluhu ČR k HDP je stále pod maastrichtským kritériem. To vede zejména
socialisty k argumentaci typu, že můžeme pokračovat v zadlužování, protože
ostatní státy jsou zadluženy ještě více. Přestože skutečností je, že v
některých státech západní Evropy je uvedený poměr ještě větší (Francie, Německo,
Rakousko 60%-70%, Itálie přes 100%), není to správný argument pro další
zadlužování. Uvedené státy mají větší "credit rating" - třídu
úvěruchopnosti, produktivitu práce a výkon ekonomiky nežli náš stát. Státy jako
Lotyšsko i Rumunsko, které se jen obtížně vyhýbaly státnímu bankrotu, měly v
letech 2005-2008 poměr vládního dluhu k HDP 20%, tedy v tomto směru na tom byly
lépe nežli my. Maďarsko se v uvedeném období pohybovalo kolem 60%, tj. zrovna
jako některé západoevropské státy. Nízká výše pouze tohoto parametru není tedy
zárukou zdravého vývoje.
Podíl
vládního deficitu k HDP
Dalším
maastrichtským kritériem je podíl vládního deficitu k HDP v běžných cenách. Podle
maastrichtských kriterií by výše tohoto deficitu neměla překročit 3 % HDP.
Vládní
deficit
(nebo
přebytek) je výše čistých výpůjček (-) nebo čistých půjček (+) včetně úroků ze
swapových operací. Vyjadřuje schopnost sektoru vládních institucí v daném roce
financovat (+) jiné subjekty nebo potřebu sektoru vládních institucí být
financován (-). Tento vládní deficit se liší od
deficitu státního rozpočtu (rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu). Za
posledních 10 let vládní deficit kolem státního osciluje s tím, že maximální byl v r. 2003 - 170
mld. Kč a minimální v r. 2007 21,5 mld. Kč. Na obrázku je znázorněn vývoj
podílu vládního deficitu k HDP, spolu s vyznačenou maastrichtskou linií. Po přijetí rozpočtu
schváleného vládou dne 21.9.2009 na rok 2010 s vládním deficitem minimálně cca 180 mld. Kč
a s úvahou odhadu HDP v úrovni cca 3600 mld. Kč se tím uvedený parametr dostane na hodnotu 5% a bude překračovat maastrichtské
kritérium.
Vývoj
tohoto parametru u členských zemí EU od r. 2005 lze nalézt na
http://www.nrc.nl/international/article2160480.ece
(Budget
deficit/surplus - Data per country - year)
Pozn
:
Hrubý domácí produkt představuje souhrn hodnot přidaných
zpracováním ve všech odvětvích činností považovaných v systému národního
účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržních i netržních). Jde o
propočet v kupních cenách, za které jsou realizovány tržní výkony (tzn. včetně
daní z produktů a bez dotací na produkty). U netržních služeb je přidaná
hodnota vyjádřena jako souhrn náhrad zaměstnancům a spotřeby fixního kapitálu.
Prvotní propočet je proveden v běžných cenách. Pro potřeby sledování vývoje s
vyloučením vlivu změn cen následuje převod do průměrných cen předchozího roku,
ze kterých se tzv. řetězením získají údaje ve stálých cenách roku 2000.
Přestože
HDP od vzniku ČR neustále roste (v r. 2008 je již 3.7 bilionu Kč), pohybuje se
podíl státního dluhu k HDP od r. 2003 stále kolem 30-ti procent. To znamená, že
míra zadlužování je vyšší nežli míra nárůstu HDP.