Kam až mohou vést rozpočtové schodky (21.9.2009)

 

Státní dluh

Pro lepší orientaci je užitečné si připomenout stav státního dluhu. Od r. 1997, kdy byla jeho hodnota 173 mld. Kč, se již neustále zvyšuje. Ke konci r. 2008 dosáhl téměř bilion Kč. Státní dluh je tvořen souhrnem státních finančních pasiv a skládá se z domácího a ze zahraničního dluhu. Domácí dluh je tvořen střednědobými a dlouhodobými státními dluhopisy a dále státními pokladničními poukázkami; zahraniční dluh tvoří zejména zahraniční emise dluhopisů a půjčky od EIB.

 

 

 

  Nárůst státního dluhu

 

Pro ilustraci jsou barevně vyznačena období vlád levice a pravice. Z obrázku je patrný nízký státní dluh v období prvé a druhé vlády V. Klause (2.6.1992 - 2.1.1998). V období od 2.1.1998 - 22.7.1998 byla u moci vláda J. Tošovského. Trend růstu zadlužování vzniká za vlád M. Zemana, V. Špidly, S. Grosse a J. Paroubka. Setrvačnost ve vytloukání splatnosti krátkodobých úvěrů dalšími půjčkami již nelze tak snadno zvládat ani koaliční vládě po r. 2006. Topolánkova vláda alespoň omezuje deficity státního rozpočtu - viz dále.

 

Rozpočtové deficity

Růst státního dluhu je způsoben především schodky státního rozpočtu. Rostoucí deficity (mezi rokem 1997-2008) způsobily dluh ve výši 668 mld. Kč. Největší schodek byl v roce 2003, kdy činil 109 mld. Kč. Nejmenší za posledních 10 let pak v r. 2008 - 20 mld. Kč.

 

  Nárůst deficitu státního rozpočtu

Z obrázku jsou patrné nižší rozpočtové deficity vlád pravice. Na budoucí rozpočtové schodky bude mít výrazný vliv hospodářská recese. Jen výběr daní od právnických osob se v roce 2009 propadl oproti schválenému rozpočtu o 63 mld. Kč (ten má největší zásluhu na poklesu příjmů státního rozpočtu). Z podkladů vlády (Návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 včetně rozpočtové dokumentace z 31.8.2009) vyplývá, že v r. 2010 očekává vláda propad v příjmech z daní a poplatků v úrovni 86 mld. Kč a v pojistném na soc. zabezpečení 55 mld. Kč. Přičemž výdaje na sociální dávky se zvyšují o 28 mld. Kč.

 

Sněmovnou schválený rozpočet na r. 2009 počítal se schodkem 38,1 mld. Kč. Na základě stávajících údajů by mohl dosáhnout 162,2 mld. Kč. Rozpočet na r. 2010 v návrzích vlády předpokládá deficit v úrovni od 155,3 mld. Kč (schváleno ve vládě dne 21.9.2009) do 230 mld. Kč (původní odhad návrhu schodku z počátku září 2009). Aktualizováno - 162,8 mld (sněmovna 25.9.2009).

  

Důsledky zadlužování a příklad Lotyšska

Státní dluh je poskládán z řady dílčích závazků, které mají svou dobu splatnosti a stát je hradí tak, že si na jejich zaplacení opět půjčuje. Silně deficitní rozpočty mohou vést ke snížení mezinárodní důvěryhodnosti a ke zhoršování podmínek pro další státní půjčky. To může vést až k tomu, že vláda již nemusí mít možnost získat pro financování svých závazků dostatečné množství prostředků na kapitálových trzích. Musí se tedy obracet o pomoc na Mezinárodní měnový fond, nebo jiné státy. Takováto pomoc je obvykle spojena s tvrdými podmínkami.

 

Jeden z příkladů z poslední doby, který ukazuje, kam může vést kultura života na dluh, představuje Lotyšsko. To muselo v tomto roce žádat o půjčky v rámci mezinárodní solidarity. Mezinárodní měnový fond ve spolupráci s členskými zeměmi EU mu nyní poskytuje nezbytné minimum na profinancování jeho dluhů (stejně jako předtím Maďarsku a brzy i Rumunsku). Poskytnutí půjčky si vyžádalo snížení platů státních úředníků o 20 %, zmrazení důchodů a prudké zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví i ve školství. Situaci nemohlo zachránit ani zvýšení daní, které má jen omezené možnosti.

 

V takovýchto situacích, do kterých se dostalo Lotyšsko a dříve Maďarsko, se obnažují některé základní pravdy. Nelze se neuváženě zadlužovat. Nelze mít nárok na stabilní nebo rostoucí míru blahobytu bez ohledu na to, jaké jsou ekonomické výsledky země. Nelze mít nárok na všechna sociální, ekologická nebo jakákoliv jiná opatření, která jsou zrovna populární, bez patřičného výkonu hospodářství.

Nápravný postup uskutečňovaný pod tlakem tvrdých podmínek MMF zdá se, má nehorší dopad právě na ty, v jejichž jménu byla populistická rozhazovačná opatření vládami uskutečňována. Charakteristický socialistický odpor k opatřením, která by dávala do relace výnosy a náklady, popř. příjmy a "vymoženosti", lze dokumentovat např. nedávným vyjádřením místopředsedy ČSSD B. Sobotky: Jsem proti tomu, abychom snižovali sociální standardy a sociální nároky, které společnost lidem již v minulosti poskytla. Přeloženo - ať jsou hospodářské okolnosti jakékoliv, budeme trvat na dobytých pozicích, dokud nedojde ke státnímu bankrotu.

 

Volební kampaň socialistů navazuje na trend nezodpovědných výdajů

Přestože lze nyní očekávat v důsledku recese a již dříve nastavených vysokých mandatorních výdajů zcela rekordní schodek rozpočtu pro rok 2010, nedovedou se socialisté zdržet dalších populistických slibů, např. "zavedeme 13 důchod" nebo "konec poplatků ve zdravotnictví". První cenu za populismus bych udělil heslu "prosadím k Vašemu platu příspěvek na dovolenou".

 

 

 

 

 

Kam zmizel bilion Kč

Každého může napadnout otázka, kam byl vložen ten více nežli bilion Kč, o který se za posledních deset let zvýšil státní dluh. Kromě investičních akcí, které přinášejí násobné efekty, jako je např. výstavba dálnic to byla také sanace bank a průmyslových firem nebo půjčky na odstraňování povodňových škod. Podstatnou částí byly prostředky vydávané na běžné výdaje jako jsou sociální dávky, platy státních zaměstnanců nebo provoz nemocnic.

 

Zvýšení dluhu bylo způsobeno např. v r. 2003 a 2004 půjčkou od Evropské investiční banky, která byla zejména použita na odstraňování povodňových škod, na prevence povodní, na výstavbu obchvatu Plzně, na výstavbu dálnice D8 a pro Masarykovu univerzitu v Brně. V r. 2005 to byla úhrada části ztráty České konsolidační agentury a tvorba rezervy na převod kladného rozdílu mezi příjmy pojistného a výdaji na důchodové pojištění. Za rok 2006, 2007 to byla např. úhrada části ztráty České konsolidační agentury. V r. 2008 tvorba dluhové rezervy. Státní dluh se dále zvýšil financováním růstu státních finančních aktiv, část zvýšení státního dluhu byla způsobena i znehodnocením české měny.

 

Kde nastává chyba

Jsou to především preference krátkodobých cílů před dlouhodobými. Je to díky postoji jisté části veřejnosti, pro kterou je lákavé pokud vláda hradí řadu požadavků o kterých lze již předem předpokládat, že nemusí být ufinancovatelné. To vede k vynucenému populismu řady politických stran a jejich poslanců ve sněmovně (a to nejenom v ČR). Získání skutečné politické podpory pro reformy, pro snižování výdajů veřejných rozpočtů se vždy dosahuje mnohem hůře, než získání politické podpory veřejnosti pro nárůst zadlužení. Zejména uvážíme-li roli médií, která velmi často vytváří tlak na financování různých sociálních, ekologických, kulturních projektů a akcí, se zjevnou, nebo skrytou výhradou proti vládě, že nenašla peníze na jejich financování. O tom, že je zapotřebí také někdy peníze vydělat najdeme zcela mizivé množství příspěvků.

Pokud stát opakovaně hospodařil s výrazně vyššími výdaji, než na jaké dokázal vybrat peníze na daních, je zřejmé, že největší chybou byla neschopnosti pustit se do zásadních reforem sociálních dávek, zdravotnictví, penzí.

 

Cesta k nápravě

Cesta z dluhové pasti vede přes opatření pro povzbuzení ekonomiky a racionalizaci výdajové stránky rozpočtů.

 

Tvůrčím způsobem k omezování schodků přistoupili v Německu. Tam dne 1.8.2009 vstoupila v platnost novelizace základního zákona - Ústavy, pod názvem "dluhová brzda". Jejím cílem je ztížit možnost zadlužení spolku a spolkových zemí. Nejen že nastavuje stropy pro konjukturální a strukturální zadlužení, ale vláda musí vždy předložit plán na jeho redukci již při zadlužení nad 1% HDP.

Spolková vláda by se měla dluhovou brzdou začít řídit od roku 2011, přičemž závazná by měla být pro vládu počínaje rokem 2016. Pro spolkové země bude závazná počínaje rokem 2020. Existují i jisté obavy, že za určitých okolností může přílišným tlakem na šetření brzdit určité investice podporující růst. Avšak podobná brzda existuje ve Švýcarsku již od r. 2001 a její schválení je hodnoceno zásadě pozitivně.

 

Přispět může i osvěta veřejnosti. Ta má samozřejmě na omezování populismu malé dopady, nicméně případ šrotovného dává naději. Před čtvrt rokem považovalo šrotovné za dobrý nápad 60 procent respondentů průzkumu veřejného mínění. Nyní již tento podíl klesl na 39 procent.

 

Maastrichtská kritéria

Maastrichtská (konvergenční) kritéria jsou kritéria pro členské státy Evropské unie umožňující vstup do Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) a zavedení eura. Mezi tato kritéria patří m.j. i podíl vládního dluhu k HDP a podíl vládního deficitu k HDP. Jak se s nimi vyrovnávala ČR?

 

Podíl vládního dluhu k HDP

Jedním z maastrichtských kritérií je dluh sektoru vlády v procentech HDP (tj. podíl vládního dluhu k objemu hrubého domácího produktu v běžných cenách). Podle maastrichtských kriterií by výše vládního dluhu neměla překročit 60 % HDP.

 

Vládní dluh zahrnuje závazky z přijatých vkladů, z vydaných úvěrových cenných papírů jiných než účasti (s výjimkou finančních derivátů) a přijatých půjček ke konci roku.

 

Vládní dluh se poněkud liší od Státního dluhu. Státní dluh je tvořen souhrnem státních finančních pasiv (závazky státu vzniklé ze státem přijatých zahraničních půjček, úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiné závazky státu). Pro rok 2008 je vládní dluh cca o 10% vyšší nežli státní dluh.

 

 

  Podíl vládního dluhu a HDP

 

Vývoj tohoto parametru u všech členských zemí EU od r. 2005 lze nalézt na

http://www.nrc.nl/international/article2160480.ece

(National debt in mln euros - Data per country - year)

 

Poměr vládního dluhu ČR k HDP je stále pod maastrichtským kritériem. To vede zejména socialisty k argumentaci typu, že můžeme pokračovat v zadlužování, protože ostatní státy jsou zadluženy ještě více. Přestože skutečností je, že v některých státech západní Evropy je uvedený poměr ještě větší (Francie, Německo, Rakousko 60%-70%, Itálie přes 100%), není to správný argument pro další zadlužování. Uvedené státy mají větší "credit rating" - třídu úvěruchopnosti, produktivitu práce a výkon ekonomiky nežli náš stát. Státy jako Lotyšsko i Rumunsko, které se jen obtížně vyhýbaly státnímu bankrotu, měly v letech 2005-2008 poměr vládního dluhu k HDP 20%, tedy v tomto směru na tom byly lépe nežli my. Maďarsko se v uvedeném období pohybovalo kolem 60%, tj. zrovna jako některé západoevropské státy. Nízká výše pouze tohoto parametru není tedy zárukou zdravého vývoje.

 

Podíl vládního deficitu k HDP

Dalším maastrichtským kritériem je podíl vládního deficitu k HDP v běžných cenách. Podle maastrichtských kriterií by výše tohoto deficitu neměla překročit 3 % HDP.

 

Vládní deficit (nebo přebytek) je výše čistých výpůjček (-) nebo čistých půjček (+) včetně úroků ze swapových operací. Vyjadřuje schopnost sektoru vládních institucí v daném roce financovat (+) jiné subjekty nebo potřebu sektoru vládních institucí být financován (-). Tento vládní deficit se liší od deficitu státního rozpočtu (rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu). Za posledních 10 let vládní deficit kolem státního osciluje s tím, že maximální byl v r. 2003 - 170 mld. Kč a minimální v r. 2007 21,5 mld. Kč. Na obrázku je znázorněn vývoj podílu vládního deficitu k HDP, spolu s vyznačenou maastrichtskou linií. Po přijetí rozpočtu schváleného vládou dne 21.9.2009 na rok 2010 s vládním deficitem minimálně cca 180 mld. Kč a s úvahou odhadu HDP v úrovni cca 3600 mld. Kč se tím uvedený parametr dostane na hodnotu 5% a bude překračovat maastrichtské kritérium. 

 

 

  Podíl vládního deficitu a HDP

Vývoj tohoto parametru u členských zemí EU od r. 2005 lze nalézt na

http://www.nrc.nl/international/article2160480.ece

(Budget deficit/surplus - Data per country - year)

 

Pozn : Hrubý domácí produkt představuje souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích činností považovaných v systému národního účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržních i netržních). Jde o propočet v kupních cenách, za které jsou realizovány tržní výkony (tzn. včetně daní z produktů a bez dotací na produkty). U netržních služeb je přidaná hodnota vyjádřena jako souhrn náhrad zaměstnancům a spotřeby fixního kapitálu. Prvotní propočet je proveden v běžných cenách. Pro potřeby sledování vývoje s vyloučením vlivu změn cen následuje převod do průměrných cen předchozího roku, ze kterých se tzv. řetězením získají údaje ve stálých cenách roku 2000. 

 

Přestože HDP od vzniku ČR neustále roste (v r. 2008 je již 3.7 bilionu Kč), pohybuje se podíl státního dluhu k HDP od r. 2003 stále kolem 30-ti procent. To znamená, že míra zadlužování je vyšší nežli míra nárůstu HDP.

 

 

Hrubý domácí produkt