Nový ústavní zákon o zkrácení volebního období sněmovny (21.5.2009)
Dne 13.5.2009 byl ve sněmovně schválen návrh ústavního zákona o zkrácení stívajícího volebního období Poslanecké sněmovny, stanovené podle čl. 16 odst. 1 Ústavy o osm měsíců. Jeho obsah je v zásadě totožný s ústavním zákonem č. 69/1998 Sb., kterým bylo zkráceno volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 1996. O zkrácení volebního období bude plénum Senátu rozhodovat 28. května.
Někteří oponenti navrhovaného ústavního zákona považují jednorázové zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny za omezení podstatných náležitostí demokratického právního státu, které je podle čl. 9 odst. 2 Ústavy nepřípustné, byť by k němu došlo ústavním zákonem. Poukazováno je rovněž na možné porušení ústavních garancí nedotknutelnosti výkonu poslaneckého mandátu, které vyplývají zejména z čl. 26 Ústavy a čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Na druhé straně podle jiných odborných stanovisek lze uvedenou úpravu hodnotit jako jednorázovou nepřímou novelizaci Ústavy řešící ad hoc konkrétní případ předčasného ukončení jejího volebního období.
Rozpouštění sněmoven je klíčovým institutem každého systému parlamentní formy vlády
, protože spoluvytváří vyvážení mocí. Klasické zásadě rovnosti zbraní odpovídá nejen schopnost parlamentu „odvolat“ vládu, ale též schopnost vlády odvolat se ve sporu s parlamentem k lidu, tj. rozpuštěním parlamentu a vypsáním předčasných voleb. V české Ústavě je rovnost zbraní deformována, protože obtížné rozpouštění Sněmovny není vázáno na iniciaci vládou. Tvůrci Ústavy v roce 1992 chtěli omezením rozpustitelnosti Sněmovny zajistit stabilitu vlády.
Právně systémovým řešením by nepochybně bylo přijetí novely Ústavy
, která by přímo v čl. 35 odpovídajícím způsobem rozšířila výčet případů, kdy může prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustit. Konkrétních úprav rozpuštění parlamentu lze nalézt značné množství. Liší se v míře, v níž jde o rozhodnutí vlády, nebo hlavy státu, případně obou. Další odlišnosti je možno nalézt v podmínkách rozpuštění: od volného uvážení hlavy státu, kdy a z jakého důvodu tu či onu komoru parlamentu rozpustí, až po taxativní výčty více či méně pravděpodobných patových situací. Viz Přehled úprav rozpouštění sněmoven.
V této souvislosti je vhodné připomenout konstrukci navrženou Senátem v r. 2005, která je zaparkovaná ve sněmovně a která nebyla dosud projednána zejména pro odpor levé strany politického spektra.
