Dáváme na vědu a výzkum málo? (15.4.2010)

Velmi často jsou porovnávány výdaje ČR na vědu a výzkum s vyspělými státy a to v měřítku podílu na HDP. V rámci nového plánu evropské hospodářské politiky EU 2020 existuje také cíl dosažení výdajů na vědu a výzkum ve výši 3% HDP do r. 2020. Dáváme na vědu a výzkum málo nebo přiměřeně? Jsou cíle EU 2020 v oblasti vědy a výzkumu reálné?

Pokud jde o výdaje států na vědu a výzkum jako podíl HDP jsme někde v polovině evropského pelotonu . To lze zjistit z údajů uvedených na Eurostatu: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00001&plugin=1

 

Hodnoty uvádí Eurostat s jistým zpožděním. Poslední kompletní údaje jsou z r. 2008. V té době hodnota % z HDP pro ČR činila 1,47% HDP. Hodnoty členských států EU se mění od 0,47% HDP (Slovensko) až po 3,75 % HDP (Švédsko).

 

Pokud jde o samotný podíl celkových výdajů (soukromých i veřejných) na vědu a výzkum jako procento HDP, pak z východoevropských zemí (rok 2008) bylo před námi bylo pouze Slovinsko (ČR 1,47 % HPD   a Slovinsko 1,66 %HDP). V roce 2007 jsme i před Slovinskem.

 

V těchto celkových výdajích jsme také před Norskem, Irskem, Španělskem, Portugalskem, Itálií a Řeckem. To svědčí o tom, že se snažíme celkový podíl výdajů na vědu a výzkum jako podíl HDP zvýšit alespoň výdaji z veřejného sektoru. O tom, že se snažíme dost svědčí to, že pokud jde o výdaje jen státního sektoru, jsme ve Evropě na špičce. Před námi je pouze Island, Německo a Slovinsko (údaje za r. 2008). Je otázkou, kolik je zde ještě prostoru pro další navyšování výdajů ze státního rozpočtu.

 

Vyspělé státy dávají mnohem více prostředků na vědu a výzkum z podnikatelského sektoru.

Problémem u všech posttotalitních zemí je menší hodnota příspěvku na vědu a výzkum jako procento z HDP z podnikatelského sektoru. Změnu tohoto parametru, tj. podílu podnikatelského sektoru na výdajích na vědu a výzkum, nelze vládou tak snadno ovlivnit. Nelze ji vtělit do rozpočtu nebo odhlasovat v parlamentu. Změna tohoto podílu v ČR musí mít čas se vyvinout. Svědčí mu stabilita, ekonomická svoboda, vymahatelnost práva i bezpečnost osobního vlastnictví. Snaha podpořit firmy aby dávaly více na vědu a výzkum by pak zcela jasně vedla ke sledování, nebo k podpoře úplně jiných ukazatelů (např. indexu ekonomické svobody, flexibilitě pracovních míst, apod.).

 

Jako příklad vysokých výdajů podnikatelského sektoru lze uvést severské státy.

1) ČR vs. Švédsko

Švédsko dává na vědu a výzkum v EU nejvíce v poměru k HDP (dává více nežli dvojnásobek výdajů ČR). Údaje za r. 2008 však ukazují, že vládní sektor ČR dává více nežli vládní sektor Švédska. Český poskytuje 0,31% HDP a Švédský 0,17% HDP. U podnikatelského sektoru je to opačně 2,7% HDP ve Švédsku oproti 0,91% HDP v ČR.

 

Souhrnná data (vyjmutá z tabulky) jsou níže [% HDP na vědu a výzkum]:

ČR

1,47 celkem

0,91 podnikatelský sektor

0,31 vládní a veřejný sektor

0,25 vysoké školy

0,01 neziskový sektor, soukromý sektor

 

Švédsko

3,75 celkem

2,78 podnikatelský

0,17 vládní a veřejný sektor

0,80 vysoké školy

0,01 neziskový sektor, soukromý sektor

 

Pozn .: Je tu jistý faktor nejistoty týkající se veřejných výdajů na provoz vysokých škol. Podíl k soukromým prostředkům v dané tabulce Eurostat neuvádí. Pokud bychom zahrnuli veřejné příspěvky vysokým školám do veřejných nákladů na výzkum a pokud by byly vysoké školy financovány ze sta procent z těchto veřejných prostředků, pak by poměr veřejných sektorů ČR vs. Švédsko byl v r. 2008   0,56 vs. 0,97 ve prospěch Švédska. Tak tomu ale zřejmě nebude. V případě, že by byly financovány vysoké školy ve Švédsku z veřejných zdrojů z 50-ti procent, pak by byly veřejné výdaje v podstatě vyrovnány. Řada údajů však ukazuje na to, že vysoké školy jsou ve vyspělých státech na západ a na  sever od nás financovány ze soukromých a podnikových zdrojů v podstatě více.

 

2) severské státy kromě Norska dávají podstatně více z podnikatelského sektoru na vědu a výzkum nežli ČR.

ČR vs. Švédsko -   0,91 vs 2,78   % HDP

ČR vs. Dánsko - 0,91 vs. 1,91 % HDP

ČR vs. Finsko - 0,91 vs. 2,79 % HDP

ČR vs. Norsko -   0,91 vs. 0,87   % HDP (zde jsme lepší)

 

To je zřejmě ten podstatný rozdíl mezi námi a vyspělými zeměmi. Změnu tohoto parametru ale nelze vládou tak snadno   ovlivnit. Nelze vtělit do rozpočtu a odhlasovat ve sněmovně, že firmy budou dávat více do výzkumu.

 

Větší podíl podnikatelského sektoru na výzkumu se musí nějak vyvinout. O tom také svědčí to, že v hodnotě procent HDP do výzkumu dávají na vědu a výzkum ze soukromého sektoru méně státy z bývalých zemí Sovětského bloku. Je pravděpodobné, že větší výdaje z podnikatelského sektoru do této oblasti vyžadují jistou dlouhodobou stabilitu politického a hospodářského systému, která zaručí, že ze soukromých prostředků vložených do vědy a výzkumu lze ve delším horizontu mít nějaký prospěch. Poslední stabilní období ve východní Evropě trvá však pouhých 20 let, a to řada firem začínala v podstatě od nuly, kdy většiny prostředků, které mohly kumulovat byly komunistickými režimy vysáty do jiných oblastí.

 

Dáváme-li na něco málo, pak jinde musíme dávat na něco více.

Velmi často používaným argumentem různých zájmových skupin je formulace, na to či ono dáváme méně procent HDP nežli jiné státy. Bez toho, že bychom viděli celkovou sestavu podílů jednotlivých oblastí na HDP, např. výzkum, obrana, školství, sociální záležitosti a pod., postrádají takováto tvrzení svůj důraz. Je totiž možné, že na druhé straně dáváme na sociální záležitosti více nežli uvedené severské státy. Změnit tuto položku ve prospěch vědy a výzkumu však dosud bylo vzhledem k stávajícímu rozložení zájmů voličů (preferujících "sociální jistoty") asi obtížné. Pokusím se tuto otázku "na co dáváme více" v budoucnu rozklíčovat.

 

 

Poznámka k severským státům, jejich vysoké životní úrovni a k lepším podmínkám pro investování do výzkumu.

Životní úroveň v severských státech je ovlivněna následujícími faktory:

a) větší produktivita práce (důsledek dlouhodobé stability a možnosti kumulovat prostředky v podnicích, to platí i pro další západoevropské sáty),

b) jinou mentalitou anglosaských národů (větší pracovitost, střídmost),

c) historicky větší akcent na "starání se o sebe" a menší na "ostatní mě díky sociální solidaritě musí podpořit",

d) větší akcent na majetková práva a na menší regulace (ukazuje i index ekonomické svobody).

 

ad a) středoevropské země prošly devastující zkušeností komunistického hospodářství, kde podniky nemohly akumulovat kapitál, kde nic nemělo reálnou cenu a kde nebylo možné kultivovat podnikatelské ctnosti a iniciativu.

 

ad b) tento "protestantský" faktor je známý a vyvíjel se několik set let. Mimoto existuje ještě jistý severo-jižní faktor vztahu k práci a střídmosti.

 

ad c) a d) ve střední Evropě byla v minulém století několikrát narušena kontinuita vývoje, ochromeno dodržování tradic a přetržena úcta k morálním hodnotám. např. za komunistické totality se násilně přerušil respekt k práci a majetku ostatních. Iniciativa se trestala, majetková práva se nerespektovala. To silně změnilo myšlení. Zůstávají mentální přesahy z minulosti typu "stát, rozuměno ostatní, se o mě musí postarat, i když nebudu přičinlivý vlastní vinou", "když někomu něco ukradnu, znárodním, tak mi to může projít". Bude to vyžadovat jistý kontinuální vývoj, nežli se tyto postoje změní.